Touha žít - prolog

8. února 2015 v 16:23 | Kyoketsuki |  Touha žít
V lese na kameni seděla elfka a pobaveně pozorovala jejího nejlepšího kamaráda a tak trochu tajnou lásku, jak se marně snaží dostat z pasti. "Estel, pomůžeš mi už konečně." "Ještě se chvilku snaž, Legolasi." Odpověděla mu s ledovým klidem a dál se na něj pobaveně koukala. Visel hlavou dolů v jakési kleci, co tam někdo dal. Ten někdo byla ona, ale neměla v plánu se mu přiznat. Legolas sebou ještě párkrát cukl a pak se na ni podíval. Tentokrát se nad ním smilovala a vyprostila ho z té pasti. Doskočil ladně na zem a zle se na ni podíval. "Příště se určitě chytíš ty a já se budu bavit." "Jo, to určitě." Tak blbá, aby zapomněla kam schovala vlastní pasti ještě není, načež do jedné stoupla.....a nebo taky je. Legolas se usmál a sedl si na kámen. Teď se prozměnu bude bavit on. Estel si jen útrpně povzdechla a započala boj s klecí. Mezitím v nedalekém městě. "Vražda! Někdo zabil starostu! Zavolejte někoho!" Pod mostem se krčila postava v černém plášti. Z očí ji tekli slzy. Kdy to skončí? Vychovali ji tak, aby bezcitně zabíjela. Kolika lidem už vzala život? Nemohla si vzpomenout. Vstala a osušila si slzy. Už to nedokáže. Nemůže zabíjet. Teď konečně zabila toho, kdo ji k tomu nutil....starostu. Vyšla z pod mostu a pak se rozběhla směrem k temnému hvozdu. Neměla ani tušení, že v něm žijí elfové. Nikdy žádného neviděla, nikdy nepoznala svou rodinu. Každý po ní chtěl jen aby zabíjela nebo chtěli zabít ji. Chtěla žít. Tak moc si přála, aby mohla žít, někde na klidném místě a nemusela už zabíjet. Vzala už tolik životů. Její ruce jsou poskvrněné krví stovek nevinných lidí. Táhne za sebou svou minulost jako černý kříž. Mohl by ji někdo dát šanci žít? "No tak Legolasi, už ses pobavil dost ne?" "Ani ne, ještě se chvilku snaž." "Ah!!" "Takhle tě dolů nesundám, popros mě." "CO?!" "Popros mě." "Jdi do háje!" Zaslechla hlasy a zastavila se. V pasti visela dívka a dole byl muž, který se tomu smál. "Elfové..." Řekla nahlas a oni se na ni podívali. Hodila dýku, která přeřízla provaz a uvolnila dívku, která doskočila na zem. Pak si uvědomila, že se na ní dívají a rozběhla se pryč. Jsou to jen další osoby, co mě chtějí zabít. Já chci žít. Vím že si to nezasloužím, ale chci žít! Někdo ji chytl a přitiskl ji na strom s dýkou pod krkem. "Kdo jsi a co tady děláš." "Ne nechci umřít!" Odstrčila ho a odskočila od něj. Legolas se na ni chladně podíval. "Přestaň, Legolasi!" Řekla Estel a praštila ho po hlavě. "Ahoj, jsem Estel. Odvedemě tě k našemu králi, to on rozhodne co s tebou." "Králi...." Zašeptala a přijala nabízenou ruku od té dívky, která se na ni usmívala. Byla první....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 19. února 2015 v 19:17 | Reagovat

Je to moc pěkný! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama