Svět za oponou 11

9. srpna 2014 v 12:00 | Sayuri |  Svět za oponou


"Ehm, jsi v pořádku?" ozvalo se nade mnou. Přestala jsem se smát a zvedla hlavu. Darne se tyčil vysoko nad mou hlavou a starostlivě si mě prohlížel. Musel si myslet, že jsem se zbláznila. Ani se mu nedivím, taky bych si to myslela, kdybych viděla někoho se začít najednou bezevšeho smát. Sedla jsem si do tureckého sedu a přikývla.
"Uhm, v naprostém." odpověděla jsem mu. Natáhl ke mně ruku , nechápavě jsem se na něj zadívala.
"Asi by ses před cestou měla převléct..." navrhoval, ale já jsem hned začala odmítavě vrtět hlavou.
"Nestojím o nějaký praštěný kostýmek vědce či jeho krysy." zatvářila jsem se kysele. To Darneho trochu rozesmálo.
"Máme tu i něco normálního," podotkl a spustil nataženou ruku k boku.
"Ne díky, mám svý šaty ráda." musela jsem znít jako nějaké umanuté dítě.
"Ehm, jsi si tím svým rozhodnutím jistá?" zeptal se mě najednou. Překvapeně jsem zamrkala, nebyl to on, kdo byl z toho všeho nadšený a teď vypadá nejistě a …
"Nikdy jsem si jistější nebyla." odpověděla jsem pevně, i když mi srdce divoce bilo na poplach, měla jsem děsný strach z toho co mělo přijít.
"To je dobře." usmál se na mě. Co mu je? To by mě fakticky zajímalo. "Chci jen abys věděla, že ti věřím, tak se koukej vrátit a to v pořádku." natáhl ke mně zase ruku, ale tentokrát jsem ji přijala. Přitáhl si mě do náruče a druhou rukou mě objal. Jeho obličej se ke mně přiblížil až nebezpečně blízko, vyděšeně jsem zavřela oči a čekala co se bude dít. Chvíli jsem jeho horký dech cítila na rtech, ale pak se přesunul k mému pravému uchu.
"Najdu si tě i na té druhé straně." zašeptal a odtáhl se. Pomalu jsem otevřela oči a spatřila jeho vzdalující se záda. Nechal mě v jídelně samotnou a zmatenou. Co měla jeho slova zmanenat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama