Svět za oponou 8

30. července 2014 v 12:00 | Sayuri |  Svět za oponou


Sedli jsme si k jednomu stolu, blíže k výdejnímu místu, které bylo nepřehlédnutelné a kde byl kupodivu nějaký ten človíček. Byla to žena ve středních letech, docela vysoká s rudými vlasy do mikáda a postavou, kterou by ji záviděla kdejaká herečka. Neměla na sobě bílou barvu, ne byla oblečená v přiléhavém tygrovaném tričku a úplých džínách. Dobře věděla, co ji dělá krásnou, co zvýrazňuje určité části jejího těla a jiné zakrývá. Darne ji předal misku a požádal ji o další, ale ta žena se ohlédla za něho na mě a pozorně si mě prohlédla. Od hlavy až k patě a zpátky, nečesané dlouhé čarné vlasy, potrhané černé šaty a holá chodidla. Zavrtěla hlavou a rázně se zadívala na Darneho před sebou.
"Tak tomuhle ubohému holátku, bys dával kaši?" vyhrkla pohoršeně a soucitně přelétla pohledem na mě, než pokračovala. "Ne, já ti dám něco mnohem lepšího. Máš ráda kuřecí maso?" zeptala se mě. Nadšeně jsem přikývla. Maso jsem neměla ani nepamatuji. Hned si mi zase začaly sbíhat sliny. Žena nadšeně přikývla a řekla něco jako "Tak chviličku,". Přesně nevím, protože jsem si sedla na židly a snažila se polykat všechny sliny. Sklenici s vodou jsem měla již bohužel práznou, ale nějak si mi dařilo příliv slin držet pod kontrolou. Nevšímala jsem si nesouhlavných pohledů od plesnivce, který si sedl naproti mně. I pan Darne mi byl ukradený a to si sedl přímo vedle mě. Teď mě zajímala jen ta žena a maso, co mi hodlala přinést. Tohle bude již podruhé za tenhle den, co si dám něco co jsem již dlouho neměla. Nezajímalo mě, že se mnou chtějí něco probrat, to něco se asi bude týkat té dimensionální brány, či co. S tím mi teď můžou vlézt na záda. Pokud po mě něco chtějí, tak ať mi taky dají pořádně najít. Nic jiného od nich ani nebudu chtít.
"Tak tady to je." řekla ta žena a postavila přede mne na stůl kouřící prsíčka s bramborem. "Mimochodem, já jsem Ella." představila se mi, když mi podávala příbor.
"Isabell," natáhla jsem k ní pohotevě ruku, kterou ona přijala a lehce ji stiskla.
"Dobrou chuť, Isabell. A kdybys chtěla přidat, tak se neupejpej." její milý a mělký hlas byl jako záplaty na rozerdranou duši. Připomínala mi moji kamarádku Lucy, která byla ke všem milá a vstřícná. Tolik se mi po všech stýská. Málem jsem se jim tak rozbrečela, ale zadržela jsem slané potůčky slz včas a schovala si je na pozdějc.
"Díky," hlesla jsem a vrhla se na jídlo. Darne mi taky ještě popřál dobré chutnání, ale to už jsem byla unášená svými chuťovými buňkami do ráje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alexander Ookami Alexander Ookami | 30. července 2014 v 14:38 | Reagovat

hihi :-D  :-D  :-D  :-D  to mě baví :D 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama