Svět za oponou 6

29. července 2014 v 19:28 | Sayuri |  Svět za oponou


"Isabell. Isabell!" doléhal k mým uším něčí děsně otravný hlas.
"Ještě chviličku, mami." vydralo se mi z úst, než mi došlo, že ten hlas vůbec nepatří moji matce. Ne, tohle byl mužský hlas a patřil někomu, kdo se teď tiše pochechtával. Prudce jsem otevřela oči a spatřila pana Darneho a toho divného plesnivého mužíka, jak stojí vedle koženkového křesle, kde jsem zase seděla, nebo spíše ležela. Nesedla jsem si, ležela sjem klidně dál. Nechtělo se mi riskotat další pocity závratí a nevolnosti, nechtěla jsem vypadat slabě.
"Vy jste teda číslo," podotkl plesnivý mužík a jeho hrubý hlas se mi zařezal hluboko do mozku. Řekl těch pár slov způsobem, ze kterého mrazilo. Co to bylo za člověka?
"Nevšímej si ho." ozval se pan Darne, když si všiml mého upřeného a asi trochu naježeného pohledu směrem k plesnivcovi. Otočila jsem se k němu a spatřila na maličkém stolku vedle ležet misku s horkou kaší a sklenici s vodou, vlastně tam stál celý džbán a ve vodě byl i led. Páni, takový luxus jsem již dlouho nezažila. Ta voda, co jsem ji pila naposledy chutnala po přepáleném oleji a jindy jsem narazila jen na zrezlou tekutinu. No, vždy je lepší něco nežli nic. "Jen jez." řekl pan Drne a podal mi misku se sladce vonícím obsahem. Jaktože jsem tu vůni předtím nezaregistrovala? Nabrala jsem jednu lžíci a strčila její obsah do úst. Sliny se mi neskutečně sbíhaly, až jsem si říkala, že musí být vidět jak slintám, ale nedělala jsem si s tím starosti. Jemná chuť medu mi hladila jazyk jako by to byl dotek nějakého kouzla. Kaše byla mísrně tekutá, takže se mi dobře polykala a i to málo co mohly moje chuťovky pojmout bylo k neuvěření. Nikdy mi nepřišlo, že je obyčejná krupičká kaša až tak dobrá. Její teplá a jemně zrnitá chuť uklidnila bouřící se žaludek, kterého jsem si do teď nevšímala a probudila opět k životu moje chuťové pohárky. Běžte někam jen s vodou po celý dden, s bramborovýma šlupkala a kousky trvdého chleba. Tohle mi hned dodalo ztracenou energii i chuť do života. Misku jsem měla vyklizenou do pár vteřin, jak jsem měla hlad a vrhala jsem se na sklenici s vodou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 30. července 2014 v 16:47 | Reagovat

Úplně jsem z toho dostala hlad... :D Supr napsaný

2 Sayuri Sayuri | 31. července 2014 v 12:30 | Reagovat

Díky, já taky když jsem to psala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama