Na konci duhy... VLKODLAK!

22. července 2014 v 12:45 | Sayu&Kyo |  Lovci...

Seděla jsem v autě a upravovala si účes a kontrolovala šaty - chystala jsem se na důležitou schůzku. Kyo si nezvózně pohrávala s volantem, až jsem děkovala bohu, že stojíme. I když i tak byla celkem nebezpečný řidič, vlastně ani neměla řidičák a cestou jsme srazili nejednoho vlka či jelena. Přestala jsem to počítat u 50 zájíce, 12 krávy, 78 srnách, jelenech a jiné vysoké, 19 vlcích, pár podivných kreaturách a asi 9 lidech. Zhluboka jsem se nadechla a chystala se vydechnout, když se vedle mě Kyo narovnala.
"Ne ať ti to rande trvá příliš dlouho, už se těším až tomu chlupáči useknu hlavu a vystavím si ji doma nad krbem." řekl a tím mi vyrazila všechen dech z plic. Začala jsem se smát jak divá až jsem se zakuckala a skoro taky málem zadusila. Jo no, tohle nnebylo jen tak obyčejné rande. Šla jsem si na pár minut vyrazit s přerostlým, slintajícím psem v lidské podobě - a to moc psy nemusím. Dostaly jsme jednoduchý úkol od jedné zhrzené ženy, která toužila po pomstě, i když to skrývala za pomoc ostatním. Prý aby neublížil i jinej, kecy. Jen chtěla aby už neměl žádnou jinou než ji, když ji dal kopačky... seč nechápu jak mohla chodit s vlkodlakem. Všechny ty sliny... fuuuj.
"Neboj, nebud..." chtěla jsem říct, že to nebyde dlouho trvat, když se dveře na moji straně neečekaně otevřely a dovnitř strčil obličej celkem pohledným chlapík - tedy až na ten odpuzující pach rozkládajícího se mase z úst a kapek kreve na čelistech.
"Ahojky, nejdu pozdě na to rande, slečno?" zavrněl a já už chytala po nějaké zbrani. Buď je tahle potvora chytřejší jak my, nebo měl prostě jen štěstí. Tedy jak se to vezme, v mžiku na něj mířila postříbřená špička katany a řidič se nebál ho na ni napíchnout jako na nějakej kůl. Co se dělo pak mi nikdo nikdy neuvěří. Vlkodlak se stáhnul ze dveří auta, sednul si na štěrk u cesty, kde jsme stály a začal kňučet. Neodolala jsem, vystoupila z auta a začala ho drbat na hlavě. Páteř se mu prodloužila a vzniklá oháňka orašila hebkými, dlouhými chloupky v barvě tmavě hněvého medu. Z ošklivého vlkodlaka se najednou stal pejsek k pomilování a Kyo mu mířila na krk.
"Nenecháme si ho?" vykvikla jsem a svalila přeměňujícího se vlkodlaka na záda. Ten se šťastně vrtěl a skuhral o pohlazení i od moji kamarádky, která si pohrdlivě odfrkla. Nachvilku stáhla katanu a pak ji prudce šmihla. Srnula jsem v šoku a vlkodlak taky. Odpadlo z něj ale jen pár chlupů.
"Ale budeš se o něj starat." odsekla a zmizela v autě, "Jo, a v autě s náma nejede." dodala. Vyděšeně jsem se podívala na svého podivného nového kamaráda. Tak doufám, že to domů přežije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama