7.První bojový výcvik

31. července 2014 v 14:13 | Sayuri |  JMS
WW


Tělocvična, ve které jsme se měli všichni sejít, byla velmi prostorná místnost s dobrým větráním a dřevěnou podlahou pokrytou žíněnkami. Baly tady jen naše třída, čili jen asi dvacet studentů. Náš bojový misrt, jak si nechává říkat, měří skoro dva metry a vypadá zlověstně s těmi rohovytými výběžky na takřka holé hlavě. Mít za učitele boje příslušníka dračí krve je opravdu hodně děsivé. Hned na začátku rozdělil naši dvacítku do dvou skupin a každou umístil na jednu stranu tělocvičny. Nevysvětlil nám zatím nic, protože prvně se rozhodl pracovat s tou druhou skupinou. My jsme se jen mohli dívat, jak zkouší různé jednoduché útoky a základní vykrytí ran nepřítele. Nejvíce se dařilo skupince Luca Saeta.
"Ten Luco, je dost dobrej," ozval se ze země vedle mě Alex. Nezněl moc nadšeně, ale v jeho hlase bylo slyšet i uznání.
"Dělá chyby," okomentovala to Elizabeth. Naše nesourodá skupinka stála, seděla dále od našich pěti spolůžáků, kteří nám budou později dělat protivníky, a kteří nyní naprosto uchváceně sledovali Lucovu skupinu.
"Možná je dělá schválně." podotkl John s pohledem upřeným na černovlasého mladíka.
"Proč by to dělal?" otočila se na něj nechápavě Elizabeth.
"Aby oklamal nepřítele." odpověděl jsem jí mmísto něj. Teď její žhnoucí pohled spočíval na mě, ale jen chvíli.
"Já jsem v boji dosti dobrý, dík otci. Takže..." pronesla zamyšleně, než ji John přerušil.
"Takže by ses měla krotit."
"A co ty?" obořila se na něj. Elizabeth zřejmě nemá ráda, když ji někdo ppřerušuje s řeči. Otočil jsem se plně na Johna, který se nepřítomě díval na podlahu někde vedle Angely, která seděla vedle Alexe. Vypadal zamyšleně, zajímalo by mě co se mu honí hlavou. A zřejmě nejsem jediný, kdo se o to zajímá.

AB

"Měli bychom mít nějaký plán, jak postupovat v boji jako tým." přerušil ticho Will. To má recht a myslím, že tadyhle Johny něco plánuje.
"Bojově zdatní jsme tu nejspíše tři, William něco málo prý umí a An je na tom z nás nejhůře." vyjmenovala Elizebeth. "Ale dřív než začneme něco plánovat, měli bychom zjistit v čem je kdo dobrý. Pak bude jednodušší zvolit nějakou taktiku." Jaksi jsem čekal, že to bude John, kdo bude mluvit ´o taktice´ a ne Elizabeth.
"Hm, máš pravdu. Uvidíme po dnešku," řekl John a narovnal se.
"Profesor," varoval nás Will, který stále dával alespoň trochu pozor na to, co se děje v druhé části tělocvičny. Hbitě jsem vstal a pak pomohl na nohy i Angie, ta mi tiše poděkovala a čekala co řekne pan Grandgraham, čili blbá mutace draka s člověkem. To jsem si prostě nemohl odpustit a zdá se, že neumí číst myšlenky, tedy alespoň doufám...
"Viděli jste, co dělala druhá skupinka. Uděláte to samé, hezky jeden po druhém, abych viděl co ve vás je a jakmile skončíme všichni si dáte dvacet koleček kolem celé tělocvičny. Ti co to budou flákat si daj ještě dalších dvacet." promluvil k nám hrubým hlasem, který až mrazil v zádech. Je ještě děsivější jak můj otec a toho by se báli i samotní bohové, podle mě. "Začněte," řekl a ukázal tlustým prstem na mě a ještě na jednoho pidižvíka z druhé pětice. Vypadal docela uboze a celý se třásl, podle toho co jsem viděl: tmavě fialové vlasy a oči jenž byly plně celé tytéž barvy, bych hádal, že šlo o víla zrozeného z drahokamu. Takže vůbec nechápu ten jeho třas, musí mít pokožku ze železa. Ale nijak jsem to nerzpitvával a vrhl se do lehkého boje. První jsem zaútočil já a to v lidské podobě. Profesora hromotluka by jistě nepotěšilo, kdybych se proměnil ve vlka a nechci hned na začátku znát jeho tresty... čemuž se příště jistě nevyhnu. Ale i tak jsem byl dosti silný a nepřipravený a nepozorný víl ležel na zemi aniž by řekl ´a´. Nemluvě o tom, že jeho útoky byly slabé a všem jsem se vyhl.

ED

Po zablešeném psisku byl na řadě Will. Obranu měl dobrou, jen útoky slabé. Na mě vyšla nějaké brunetka, co vypadala dosti namyšleně. Taky jsem jí hned ten hřebínek srazila. Dávala jsem si pozor abych příliš neukazovala svoje dovednosti, ale nakonec to dopadlo stejně jako u zablešence. Dala jsem ji na jednu ránu. Ještě jsem se nervala s nikým tak slabým. Dala mi jen jednu jedninou ránu a ta byla jako pohlazení. Zatím bylo vše v pořádku, ale když profesor ukázal na An, rozbušilo se mi ztísněně srdce. Doufám, že ji neublíží, to byla moje mantra. An si stoupla dopředu a čekala co se bude dít. Neútočila jako první, přeci jenom je mlžná víla, takže není nějaká útočná. Jejím protivníkem byla vysoká blondýnka s temným pohledem v očích. Chvíli si An prohlížela než se na ni vrhla, pěst zaťatou připravenou k silnému úderu. Na tohle se nemůžu dívat. Angela stála na místě a ani se nehla, když už byla ta holka těsně u ní. Nic nedělala. Prostě jen stála a... a ta blondska jí prosvištěla jako by narazila pouze na páru. An se rozpistila ve světélkující mlze a znovu se zhmotnila až když byla blondýnka na druhé straně na zemi. Blondska se anštvaně zvelda a znovu na An zaptočila, tentokrát použila složitější kombinovaný útok, ale i tak an proletěla. Tentokrát se ale Angela nezměnila ve světelkující mlhu, ne teď byla jen mdlé světlo, které se rozplynulo ve vzduchu. Profosor zastavil boj a přešel k maličké vílé. An se musela pořádně zaklonit, aby mu viděla do obličeje.
"Vaše jméno."
"A-angela Lu-lumine, šhi~" odpověděla mu.
"Děláte to schválně, nebo je to vaše přirozenost?" zeptal se ji. Jeho hlas nezněl nějak výhružně, nebo tak, ale i tak z toho šel mráz po zádech.
"Já-já n-nevím, ..." a takřka neslyšeně dodala to svoje šhi~. Děsil ji.
"Nevíte?" teď si ji prohlížel podezřívavě, ale Angela vypadala, že mu už nic neřekne.
"Je to mlžná víla a ty se v blízkosti nebezpečí vždy rozplynou." ozval se Alex a stavěl se An přímo za záda.
"Přesně tak. A ja možné, že na tuhle svoji schopnost právě přišla." chopila jsem se příležitosti. Vyměnili jsme si se zablešencem pohledy a oba se postavilli za Angelu, která se na nás jemně usmála. Učitel to naštěstí vzal a pokračoval dále s poslední dvojice. S Johnem a nějakkou černovlaskou holkou.

AL

John vypadal v boji jakoby se nudil. Nedělal nic neobvyklého a přece z toho vyšel jako velice schopný bojovník. Všichni alespoň ukázali co v nich je, ale já... já jsem na nic. Jsem nejslabším článkem v týmu a budu všechny akorát zdržovat. Proč mě přidělili k téhle skupině? Všichni jsou tak nadaní a silní, zatím co já... Pochybuji o tom, co John naznačoval, že jsme všichni potomci bohů. Můj otec určitě nebyl bůh. Ne, možná to byl jen obyčejný člověk, možná nějaký víl.
Profesor nás všechny svolal k sobě a se zdůzarněním, že kdo se bude flákat bude běžet dvojnásobek nás popohnal do běhu. Během jeho proslovu jsem si všimla, že se john nenápadně vypařil. Kam asi šel? Rozebírala bych to dál, ale musela jsem běžet. Beth běžela vedle mě a pomalu v klidu jsme doběhly dvacet koleček. Nebyly jsme poslední ale ani první, Alex již nějakou dobu seděl na podlaze kousek od profesora a čekal na nás. Za námi doběhl Will a sotva popadal dech. Už jsme se chystali jít do srpch a převléct se, když nás profosor zastavil.
"Dalších dvacet koleček, všichni." řekl. Zmateně a trochu bázlivě jsem se na něj podívala.
"Cože? A proč?" chtěla vědět Beth. Naštvallo jí to.
"Jeden z vás chybí," komentoval to pan Grandgraham, "Tak dělejte!" zařval a vyzval nás k dalšímu běhu. Beth něco zamumlala a dala se zase do běhu, Alex se k nií neochotně přidal a Will vypadal, že někoho zabije a přitom sám předtím skoná. Já běžela za Beth a nijak mi o nevadilo. Někdy je fajn být víla.

JS

Ještě pře koncem bojové výuky jsem se vypařil a šel za ředitelem do kanceláře. I když jsem se zničeho nic vynořil ze stínu, vypadal že mě čekal.
"John Shadow, čekal jsem tě. Ale doufám, že příště alespoň počkáš do konce hodiny." promluvil aniž by mi věnoval jediný pohled. Jde vidět, že je to ředitel školy. Mě jaksi moc výuka nezajímá.
"Proč jste mi to neřekl?" sedl jsem si do křesla naproti němu a čekal na odpověď. Pousmál se.
"Za to se ti omlouvám, ale bylo to nutné. Jinak by jsi totiž nesouhlasil." prohlásil.
"To teda fakt ne," zafrkal jsem podrážděně.
"Ale jistě ti již došlo, jak výjimečná je ta vaše pětičlená skupinka." ředitel rád mluví v hádankách, což mě dosti štve. Nejdřív mi pošle pozvánku, pak mi dá vlatní pokoj a nakonec mě bez mého vědomí přestěhuje k na první pohled nesourodý skupině, abych jim dělat chůvu či co.
"To že máj každý za jednoho z rodičů boha?" nadhodil jsem. Ředitel se jen tiše zasmál.
"Ano, ale ne všichni o tom vědí. Vzhledem k tvoji minulosti a tvoji rodové linii jsi jediný, kdo se hodí k tomu aby je vedl." opřel se o svůj pracovní stůl a hodil přede mne nějakou složku. "A protože jste tak spociální skupinka, tak mám pro vás hned první zkušební misi." Tak s tímhle mi naprosto vyrazil dech.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaká je vaše nejoblíbenější postava z pětice v JMS?

Angela Lumine 0% (0)
Akexander Bloodleaf 25% (3)
Elizabeth Darker 8.3% (1)
William Wankey 0% (0)
John Shadow 66.7% (8)

Komentáře

1 Alexander Ookami Alexander Ookami | 2. srpna 2014 v 13:34 | Reagovat

Tak to se mi fakt líbí. už se těším na další zlatko :D ... 8-)  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama