5.Škola

19. května 2014 v 12:40 | Sayuri |  JMS

AB


Snídaně byla vynikající, měli jsme švédský stůl a to nemluvě o počtu různých kuchyň. Dal jsem si na talíř tolik jídla, že se na mě Elizabeth dívala jako na cvoka. Sama si přitom nalila vína z karafy a k tomu si vzala sendvič (trošku divná konbinace, ale co). Ange z nás měla podle mě nejchudší snídani, ale co čekat od víly. Tahle stvoření jsou prostě přirozeně vegetariáni. Po snídani jsme se vydali do naší třídy, kde jsme se rozesadili a teprve tam zase natrefili na Johna. Třída byla prostorná a všude na zdech visely různé plakáty a obrazy různorodých stvoření a bytostí, ve předu byla katedra učitele a vzadu menší skříňky, tak akorát do počtu lavic a židlí ve celé třídě. Sedl jsem si dozadu, Ange s Elizabeth přede mne, Will si sedl doprostřední řady a Johna jsem viděl sedět vedle mě vzadu u okna. Vlastně jsem ho chtěl zpočátku odtamtud vystrnadit, protože se mi výhled z třídy zamlouval více, jak čumět do blba nebo chtě nechtě sledovat výuku. Ale jeho pohled typu: ´Já vím, o co ti jde.´ mě dokonale odradil. Po té ranní příhodě...
Chvilku na to, co jsme vešli všichni do třídy, se ozvalo zvučné cinkání, které asi označovalo začátek hodiny. Přesně se zvonkem vešla dveřmi slečna Gria a začala hned rázně hodinu.
"Vítejte na škole Jamese Morrsona, jmenuji se Uria Gria a budu pro nastávající roky, něco jako vaší třídní učitelkou. Ale, mám sice na starosti váš ročník, jenže byli jste roztřízeni do pětičlenných skupinek a každému vám byl přiřazený jiný mentor. Takže se více obracejte na něj, jak na mě, to dělejte jen když to bude nevyhnutelné. Tak a teď se dejme do výuky, všechny učebnice máte vzadu ve skříňkách, která nesou vaše jména." pobídla nás, abyhom si vzaly pomůcky na hodinu, a pak mám do hlav nacpala celý úvod k mythologii. Už vím jistě, kdo z učitelů mi bude nejprotivnější, i když na tenhle seznam jich dneska asi ještě přidám...

ED

Prvních pár hodin bylo pro mě v pohodě, ale když přišlo na dvouhodinovku alchimie, modlila jsem se za dobrého učitele. Všech pět nás došlo do skleníku, kde se nás v jedné laboratorní učebně ujal profesor Doren Fhiss, náš učitel alchimie. Byl docela přísný a jeho vzhled prošedivělého sýra tomu jen dodával na strašlivosti. A navíc jsme byli postaveni ke stolu a to celá naše skupinka. Nechápavý pohled Alexe, Johnův znuděný a skoro nezůčastněný, Angeliin zvídavý a Willův očekávající... začalo mi bušit v spáncích, jak jsem úmorně prosila bohy, abychom začali s něčím jednodušším. Měla jsem smůlu i štěstí zároveň. Myslím, že vyrábět hned první vyučování nějaký lektvar, není něco čím by měli zatěžovat začátečníky. Naštěstí nás první hodinu zatížil pouze teorií, která mi moc radosti nepřinesla. Will nám to pak ještě jednou zopakoval, předítm než jsme se všichni vrhli na přípravu nápoje na zvětšení síly. No, nešlo mi to zrovna nejlíp, ale pořád to bylo lepší než to co dělal Alex. I s Willovou pomocí se dosti zadrhával a kolikrát jsem měla strach, že něco vyletí do vzduchu a já u toho budu moc blízko. Sice mi oheň jako takový neublíží, jenže i tak nechci být moc blízko, až tu něco bouchne. Bůhví co z toho nakonec vznikne. Přeci jen tu zacházíme s lektvary. Stála jsem na druhé straně od něj, ale i tak jsem byla pořád dosti blízko. Rozhlédla jsem po učebně a očima se střetla s temným pohledem jednoho z mých nových spolužáků. Byl to docela krasavec a právě si mě nepokrytě prohlížel. Černé jemně rozcuchané vlasy, černé oči a jemné rysy nějakého modela. Podle toho jak vypadal, jsem si říkala, že jeden z jeho rodičů musel být asiat. Stále lepší a lepší kombinace. Pousmála jsem se na něj v pozdrav a chtěla se vrátit ke svý práci, když jsem si koutkem oka všimla, že na mě mrkl. Tohle mi vehnalo trochu červeně do tváří.
"Co se děje, Elizabeth?" zeptal se mě Alex. Stočila jsem na něj pohled a spatřila ho jak se na mě připitoměle tlemí, a přitom se jeho konečky prstů pomalu měnili z přirozené barvy na jemně červenou. Myslím, že udělal něco špatně a teď se začaly projevovat nežádoucí účinky.
"Nic," odbyla jsem ho a dál se věnovala svýmu lektvaru, který na tom vypadal poměrně dobře.
"Šhi, líbí se ti?" špitla mi An, takže ji neslyšel nikdo jiný než já. Ještěže tak, jinak bych zrudla až příliš, i tak jsem byla krásně karmínově zbarvená, že se u mě zastavil učitel a hned se mě začal ptát na to, zda jsem neudělala něco špatně. To byl pro mě zatím asi největší trapas.

AL

V hodině alchimie se na Beth díval pořád jeden spolužák. Docela bych řekla, že je hezký a navíc měl kolem sebe jen samé holky. Tomu říkám nevyvážená skupina. Ale dokázal jen jedním pohledem Beth celkem vyvést z rovnováhy. Profesor se ji začal dokonce vyptávat jestli si dala pozor na přísady a zda je dávala do kádinky ve správném pořadí, jak byla celá rudá. Musela jsem se tomu tiše smát, ale když se na mě rozhořčeně obrátila, tak jsem ji konejšivě poplácala po rameni a pošeptala, že to je v poho, že nás nikdo nesledoval. A taky že jsem měla pravdu. Po skončení hodiny se všichni vyhrnuli ven a povídali si tak akorát o Alexovi, kterému se ten lektvar moc nepovedl a trochu ho obarvil. Učitel mu řekl, že se ta barva nesmije tak týden. Díky němu se naše skupinka trochu zdržela, ale měl být teď oběd a kromě Johna z nás nikdo nespěchal.
"Sakra, to jsem podělal." stěžoval si Alex, když jsme vyšli z učebny.
"Já ti říkal, že tam máš dát dřív tu krev než začneš přidávat bylinky." komentoval to Will.
"Je to prostě blb, jako každej pes." řekl John a už se chystal od nás rychle odpojit, když ho zastavil ten krasavec, co sledoval Beth. Vedle něj stála jedna zrzka a brunetka s mikádem a obě se na nás culily. No, tedy spíše se culily na Johna, který jen otráveně stočil pohled jinam, a pak prostě znizel ve stínech.
"Ahoj," pozdavil nás ten černovlasek. Nejvíce se pořád díval na Beth, ke který jsem se více natiskla. Šířila se totiž od něj taková dusivá a děsivá aura, jenž jasně prozrazovala, že nepatří ke svatouškům. "Jsem Luco Saet, a tohle jsou Corry a Sophia." ukázal na zrzku a brunetku. Obě nás pozdravily.
"Ahoj, jsem Elizabeth a tohle je Angela." představila sebe a mě Beth. Will a Alxem se představili sami a taky jim opětovali pozdrav. Já jen přikývla a dál dělala neviditelnou. Jako víla jsem byla na hodně věcí citlivější a jsem si jistá, že i Alex vycítl tu temnotu kolem, protože se netvářil zrovna moc přívětivě.

WW

Na cestě na oběd nás zastavili tři naši spolužáci z jiné skupiny. Luca Saet, Corry a Sophia vypadali přátelsky, i když něco na nich bylo podivného. Nevím, jak to popsat... jakoby se kolem nich vznášela temná aura. No, ale teprve jsem je poznal, tak je nemohu soudit.
"Jen jsme vám chtěli nabídnout naši pomoc, když bude potřeba. Víte, všimli jsme si, že jste docela dobří v ostatních předmětech." začala Corry s vysvětlováním důvodu proč s námi mluví.
"Vždy jste věděli odpověď, teda skoro všichni... " dodala Sophia s upřeným pohledem na Alexe. Tanhle pohled ale nebyl nepřátelský nebo odsuzující, byl spíše zvídavý a obdivující, i když nechápu, co mohla na něm obdivovat jiného než jeho atletickou pastavu. Seč se ukázalo, že je překvapivě chytrý a zas tak blbý na učení není jak říkal. Jen se mu do toho asi moc nechce.
"Takže co kdybychom udělali dohodu? My vám pomůžeme s výukou alchimie, která vám moc nejde a vy nám s jinými hodinami. Tak by se mohli obě naše skupiny dostat na víkendové týmové souboje, kde se budou vybírat nejschopnější skupiny na první mise." dopověděl Luca.
"S-souboje?" špitla poděšeně Angela a téměř neslyšně dodala to svoje ´šhi´.
"Ano, týmové souboje. Copak jste nečetli školní příručku?" zeptala se trochu pohrdlivě Corry. O těch týmových soubojích jsem již četl, když Alex usnul měl jsem dost času se mrknout na školní příručku a jsem si jist, že John taky. Jen se divím jeho prozatímu klidnému přístupu, když nám dýchají na záda silnější skupiny, jak jsme my. Vždyť to bude střet sil.
"Tak co na to říkáte?" zeptal se ještě jednou Luca.
"Že to zní moc dobře." odpověděla docela nadšeně Elizabeth a Angela s ní tak trochu bázlivě souhlasila. Já musel taky přikývnout, protože naučit všechny alchimii bylo pro mě trochu moc velké sousto.

JS

Tiše a nepozorovaně jsem sledoval zbytek tý svý praštěný skupiny ze stínů a poslouchal. Ta nabídka, kterou jim udělil ten démon, byla více jak podezřelá. A ti blbci jim na to ještě kývli. Seč pomoc v tomhle oboru jistě potřebovat budeme. Musel jsem si povzdechnout a pak se pořádně nadechnoul. V jejich případě bych asi volil stejně, tím bych si mohl zajistit lepší možnosti pro získávání informací. Když se zbytek moji skupiny rozhodl jít na oběd, ale ti tři zůstali stále na místě, rozhodl jsem se sledovat tu menší skupinku. Hnědovlasá dívka se brzy se svými přátely rozloučila, že má hlad a nechala tak Saeta a tu zrzku osamotě. Ten kluk mi svoji temnou aurou připomítal skoro tu mnou, ale na tomhle bylo ještě něco horšího. Jakmile zůstal pouze se zrzkou jeho výraz se okamažitě změnil z příjemného, falešného úsměvu na pološílený. Snažil jsem se zůstat neviditelný, ale taky jsem stál o to slyšet, co bude říkat. Natáhl jsem trochu svoje stíny, tak aby to působilo co nejmíň nápaditě a pomalu obezřetně se přiblížil k němu.
"Tyhleta ´boží´ dítka," řekl výsměšným tónem, "jsou neuvěřitelně naivní a blbá." Pohledem sklouzl po zrzce, která se k němu přitiskla.
"Jo, nemůžu uvěřit že jsou jako my, polobohové." zavrněla a nechala se od něm obejmout.
"Jen dva z nich vypadají, jako potomci bohů, a to ta kráska s dlouhými černými vlasy a ten tajemný kluk, co rád nosí černé oblečení." podotkl a lehce se pousmál žárlivému chování zrzky, která když slyšela, jak vychvaluje Elizabeth, se od něj odtáhla. Pak jsem se raději stáhl a vydal se na oběd za osatatníma. Musím teď přistoupit na kompromis a začít s něma alespoň trochu spolupracovat, jinak se nikam nedostaneme a zdá se, že tu máme i nepřítele a to společného.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká je vaše nejoblíbenější postava z pětice v JMS?

Angela Lumine 0% (0)
Akexander Bloodleaf 25% (3)
Elizabeth Darker 8.3% (1)
William Wankey 0% (0)
John Shadow 66.7% (8)

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 19. května 2014 v 20:54 | Reagovat

Toto je krásňoučký blog :3 :D

2 Alexander Ookami Alexander Ookami | 19. května 2014 v 21:08 | Reagovat

Wau. Alex zase něco podělal... a ti démoni.. hmmm myslím,že to bude krušný rok. je to fakt super sayu. už se těším na pokráčko 8-)

3 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 20. května 2014 v 12:54 | Reagovat

[1]: Děkujeme :D

[2]: Tak to moc díky, 6.kapitolku mám už načlou, ale trošku to tam teď promýšlím...
A ano čeká je opravdu krušný rok :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama