X-Mas Wish - For All My Friends

4. prosince 2013 v 12:39 | Sayuri |  Sayuri - jednorázové povídky
Povídka odehrávající se těsně před vánocemi.
Je o mladé dívce, která je až po uši zamilovaná do svého kamaráda, ale bojí se mu to říct. Zrovna se chystá na oslavu jeho narozenin a vánoční party, kterou pořádají v jejich klubovně. Jenže zjistí, že si není schopna sama dobře vybrat, co na sebe na tu velkou oslavu. Zavolá tedy svoji kamarádce a požádá jí o pomoc. Co se bude dít dál? Donutí se přiznat své city?




Celičký den jsem přemýšlela o tom, co vezmu na sebe na tu oslavu Dannyho narozenin. Bude to opravdu velká oslava spojená s vánoční party. A budou tam snad všichni. No mě by stačilo, kdyby tam byli jen Danny a Linda. Nikoho jiného nepotřebuju, abych si užíval skvělý den.
Před zrcadlem jsem vyzkoušela spoustu možných kombinací, ale ani jedna se mi moc nezamlouvala. Bože, já jsem nenapravitelná. Raději zavolám Lindě, ta mi pomůže. Snad. Vzala jsem do ruky telefon, který ležel na nočním stolku, a vytočila Lindino číslo. Vzala to hned na druhé zazvonění.
"Ahoj Cass." ozvalo se z druhého konce až přehnaně vesele. Teatrálně jsem protočila očima. Linda je pořád veselá a usměvavá, až mě to někdy děsí. Ale ještě jsem nezažila, aby se alespoň trochu nesmála. Když už se nesmějí její rty, tak jí její hnědé oči jiskří jako vánoční prskavky.
"Ahoj Lindo. Nemáš teď čas náhodou? Potřebovala bych tvoji radu." sedla jsem si na postel a začala si pohrávat s lemem mého trochu velkého trička s Bugs Bunnym.
"Víš kolik je hodin?" dobírala si mě. Jasně, že jsem to věděla. Už bylo skoro devět večer, ale já jsem fakt potřebovala poradit. Tak vážně, že bych riskla o půlnoci jít přes tmavý uličky našeho města, abych tam někde našla ztracenou hrdost Barbie Huginsové. Ta kdysi bývala královnou střední školy, ale pak se ve školních novinách objevila velice nepříjemná fotka téhle ´královny´ a připravila jí o její imaginární korunku. Chtěla bych vidět tu fotku, ale nějak mě minula.
"Já vím. Tak co kdybys to vzala s přespáním?" navrhla jsem zamyšleně. Tohle bylo to první, co mě napadlo a co by šlo. Ale zas budou mí rodiče asi šílet. Protože to pak nepůjdeme spát dřív jak o půlnoci nebo hůř v pět ráno. V telefonu se ozvalo potěšené zasípání a pak to trochu zarachotilo. Slyšela jsem kroky a nějaké šramocení.
"Budu u vás dřív než řekneš… ehm, koblih." řekla a zavěsila. Dřív než řeknu koblih? Ta holka mě neustále překvapuje. Ale hlavně, že přijde. Tak to bychom měli. Co budu dělat do jejího příchodu? Rozhlédla jsem se po rozbombardovaném pokoji. Všude leželo oblečení nebo nějaké doplňky. Měla bych si asi uklidit, ať se v tom potom vyznám a nehledám jednu věc snad celé roky. A ten úklid bych měla uspíšit nebo mi bude muset Linda pomáhat a to by byla ztráta času. Vstala jsem z postele a dala se do toho úklidu.
Netrvalo mi to moc dlouho a poslední do úpravy jsem stihla, ještě než Linda došla do mého pokoje. Ale bylo to těsný. Zvonek se totiž rozezvučel asi patnáct minut po ukončení našeho telefonátu. Ta byla fakt rychlá. A to bydlí na druhém konci města, což je asi hodina cesty. Ale asi umluvila svoji starší sestru, aby ji svezla autem. Hned jak otevřela dveře, se mi vrhla do náruče a málem mě udusila.
"Dnešní noc si pěkně užijeme. Donesla jsem i nějaké svoje věci. Hádám, že potřebuješ poradit, co si na sebe vzít na tu Dannyho party." mrkla na mě a začala se prohrabovat ve velké tašce, kterou předtím odhodila u dveří.
"Ty jsi snad jasnovidec nebo umíš číst myšlenky." zažertovala jsem, zavřela dveře, které nechala Linda otevřené, a opřela se o ně zády. Moje tmavovlasá kamarádka ke mně zvedla své hnědé zvídavé oči a obdařila mě vědoucím úsměvem. Dlouhé vlasy měla jako vždy upravené v drdolu a kolem krku se jí pohupovala polovina přívěsku přátelství, který jsme dostaly minulé vánoce od Dannyho. Já svoji polovinu taky nikdy neodkládala. Půlka srdce s nápisem ´Forever´ mi klidně spočívala v klíčové jamce. Dárky od Dannyho byly vždy nápadité a krásné. K mým letošním sedmnáctinám mi daroval velice nádherné náušnice v podobě dvou křídel. Tehdy jsem si plně uvědomila, co k němu cítím. Ale neřekla jsem mu to. Ne, na to nemám odvahu.
"Kde to je?" stěžovala si Linda, když nemohla něco v té tašce najít.
"Chceš pomoct?" zeptala jsem se jí. Ale ona jen rozhodně zavrtěla hlavou a dál se prohrabovala taškou. Pak se vítězoslavně zasmála a vytáhla z tašky nějaké červené šaty.
"Tohle ti bude velice slušet. Ty mi koupila mamka, ale ještě jsem je neměla na sobě." ukazovala mi jednoduché červené šaty s dlouhým rukávem zakončeným rudou kožešinou. I jejich lem byl ozdobený tou kožešinou. Vzala jsem si je do rukou, abych si je lépe prohlédla. Měly kulatý výstřih a sahaly mi těsně nad kolena, takže toho moc neodhalovaly. Jedním slovem byly naprosto dokonalé. Ani ne moc vánoční a přesto se i k vánocům hodily.
"Páni," vydechla jsem.
"Ještě, že máme stejnou velikost." zasmála se Linda a popohnala mě, ať si je vyzkouším. Poslechla jsem ji, protože by mi jinak nedala pokoj, ale taky protože jsem si je sama chtěla zkusit. Sundala jsem si svoje tričko a nasoukala se do těch šatů. Linda mi je vzadu zapnula a pak se postavila přede mě. Dlouho nic neříkala, jen se na mě dívala. Dokonce si mě párkrát obešla a znalecky posuzovala, jak v nich vypadám. Tedy myslím. Nervózně jsem si zkousla spodní ret.
"Tak řekni už něco. Jak v nich vypadám?" zeptala jsem se, "Nebo mě raději pusť k zrcadlu, ať se podívám sama." poukázala jsem na velké zrcadlo stojící v rohu mého pokoje.
"Něco mi k tomu chybí." odpověděla a rozhlédla se po pokoji. Pak se jí rozzářil obličej a vzala něco z klenotnice. Přešla ke mně a dala mi do uší nějaké náušnice. Pak mě sama dovedla k zrcadlu. Z ušních lalůčku mi visela dvoje křídla. To jsem mohla tušit. Ale když jsem se tak prohlížela v zrcadle, vypadala jsem skvěle. Ano, tohle bylo to, co jsem hledala.
"Ještě něco udělat s těmi mými krátkými vlasy a je to dokonalé." podotkla jsem po chvilce. "Co si vezmeš na sebe ty?" otočila jsem se na Lindu. Přešla ke své tašce a vytáhla z ní svoje nové černé koktejlky. Byly krajkové a podle mě dost vyzývavé, ale tak nějak se k Lindě hodily.
"S tímhle se mi určitě povede někoho sbalit. A neboj, postarám se, aby se ti Danny co nejvíce věnoval." řekla poněkud dvojsmyslně. Celá jsem v tu chvíli zrudla a ona se mi začala smát. Byla jediná, komu jsem se svěřila s mými city k Dannymu. To protože jsme nejlepší přítelkyně a já věděla, že to nikomu neřekne ani jemu. I když mi pořád domlouvá, ať mu to řeknu. Což mi pije trochu krev. Bojím se, že bych ho tím totiž ztratila. Že by mě odmítl a už se se mnou ani nechtěl kamarádit. To by mě totiž zabilo. Kdyby se na mě díval skrz prsty, kdyby mě neměl rád nebo mě dokonce nenáviděl. Ale možná to všechno příliš zveličuju. Jo v tom jsem dobrá. Sklesle jsem si sedla do obřího polštáře, který mi tu slouží jako křeslo nebo nějaká sedačka.
"Pochybuju, že na mě bude mít čas." svěsila jsem hlavu. Linda ke mně došla a objala mě.
"Myslím, že i když tam bude spousta jiných krásných holek, on uvidí jen a jen tebe." začala mi básnit do ucha. Zasmála jsem se.
"Ty jsi si tím nějak moc jistá ne?" opáčila jsem. Dloubla mě naštvaně do tváře.
"Je totiž moje vánoční přání." vysvětlila, "A to se musí vyplnit." obdařila mě zářivým úsměvem. Vážně věřila, že se to splní. Že já a Danny budeme spolu. A to tahle holka bývá většinou až nehorázně realistická.
"Je to jen přání." namítla jsem. Tváře se jí uraženě nafoukly, ale v očích jí jiskřilo.
"Jen přání?" nahodila káravý tón, "Cassandro Liverwoodová, jak to jen můžeš říct?" věnovala jsem jí ten nejnechápavější pohled, kterého jsem byla schopna. A pak že já všechno zveličuju.
"Jedno si ujasněme. Já na ´VÁNOČNÍ ZÁZRAKY´" naznačila jsem uvozovky ve vzduchu, "nevěřím." Zabořila jsem se ještě více do obřího polštáře a sledovala, jak moje kamarádka vyhledala druhý takový, hodila ho vedle toho mého a pohodlně se na něj uvelebila.
"Ale přesto se dějou." zabrblala přitom.
"Nepřesvědčíš mě tomu uvěřit." řekla jsem rozhodně a natáhla se po kovové krabičce kousek ode mne, kterou jsem asi předtím přehlédla a zapomněla uklidit na své místo. Pokud si dobře pamatuju, tak v téhle by měli být nějaké čokoládové bonbóny. Otevřela jsem víko ozdobené starou malbou vlčích máků a podívala se na její obsah. Nemýlila jsem se. Hned jsem si jeden bonbónek dala do pusy a nabídla taky Lindě. Vzala si hned dva. Čokoláda se mi v puse nádherně rozpouštěla a zanechávala po sobě lahodnou chuť. Krabičku jsem si odložila do klína.
"To se ještě uvidí." Linda si zamyšleně prohlížela čokoládový bonbón v podobě kuličky a pak ho snědla. "Ty sis toho možná nevšimla, ale Danny na tobě může oči nechat." otočila se na sedačce tak, že nohy měla poležené na zemi směrem ke dveřím, zády spočívala na polštáři a hlavou se dotýkala mých nohou uvelebených na polštáři. Podívala jsem se jí do vysmátého obličeje, který se teď trochu mračil v zamyšlení. O čem asi tak uvažovala?
"Toho bych si musela všinout ne?" nevěřila jsem ji. Jsem jen jeho kamarádka, nic víc. Na škole se mluví o tom, že by měl chodit s Kristy Stuartovou. Dlouhonohou, tmavovlasou třeťačkou. Proti ni nemám vůbec žádnou šanci. S mými krátkými, zrzavými vlasy a pihami na nose a tvářích, na ni prostě nemám. "A navíc se zdá, že už holku má." dodala jsem ještě posmutněle.
"Myslíš tu hloupou Stuartovou?" natáhla se pro další bonbón, "Důvod proč spolu tráví tolik času je ten, že jejich rodiče spolu chodí a zřejmě se budou brát." řekla až s příliš velkou jistotou. Odkud to ví? A proč to nevím já?
"Cože?" prohlédla jsem si jí nedůvěřivě.
"Moc lidí to ještě neví. Já to z Dannyho vypáčila dneska při úklidu naší klubovny." vysvětlila. Úplně jsem zapomněla, že měla pomáhat při úklidu a přípravě klubovny na tu zítřejší patry. Naštěstí je naše klubovna docela velká. Skládá se z velké místnosti, kde jsou židle, stoly, skříně a nějaké další věci a potom tu jsou ještě další dvě menší místnosti, jedna z nich je záchod s umývárnou a to druhý se dá pokládat za menší kuchyňku. Celé to patří Dannyho rodičům, kteří nám to mile rádi propůjčili. Ale náš klub jako takový existuje jenom pár dní a tak ještě nemáme název. Ten plánujeme vybrat právě zítra večer, den před vánocemi. Na Dannyho narozeniny. I když na takové věci nevěřím, myslím, že na tom je něco magického. No, každopádně mě její novinka velice potěšila.
"Řekl mi toho hodně." pokračovala dál Linda. Z jejího hlasu jsem pochopila, že mě její slova potěší i mile překvapí. Tedy doufám, že si ze mě jen neutahuje. I když mu muselo být divné, pokud se ho zeptala, jestli mezi ním a Kristy něco není. Ó Bože, snad mu nic neřekla.
"Neřekla jsi mu nic o mých citech k němu, že ne?" naléhala jsem na ni celá rudá. Začala se mi zase smát.
"Nemusíš si dělat starosti." utřela si slzičku od smíchu a podívala se mi do očí. Trochu jsem se uklidnila, ale pořád jsem byla jako na jehlách. Chtěla jsem děsně vědět, co jí řekl.
"Tak co ti říkal?" pobídla jsem ji netrpělivě. Natáhla ruku, že chce bonbón, pak se svedla do sedu a podívala se mi upřeně do očí.
"Že si to mám nechat pro sebe." zvedla varovně ukazovák, "Ale já mu to neslíbila." Obdařila mě úsměvem. V jednu chvíli se mi na chviličku zastavilo zklamaně srdce a pak se hned rozeběhlo jako bych běžela maratón.
"Dělej. Povídej nebo tu zestárnu." byla jsem ještě netrpělivější, jak před chvíli.
"O tom dosti pochybuju." přisunula se ke mně blíž. "Tak fajn. Mluvil o tom, že se mu moc líbí jedna holka. Ale prý se mu zdá, že o něj nestojí. A víš proč?" zeptala se mě se zářícím úsměvem na tváři. Jak bych to měla vědět? Vždyť ani nevím, kdo se no tu vlastně líbí. Vím jen jedno, že to nejsem já.
"Co já vím," odpověděla jsem jí sklesle. Moje nálada klesla pod bod mrazu.
"Hm," zněla nabručeně Linda, ale já si jí moc nevšímala. "protože se k němu chová chladně." řekla a dloubla mě do žeber. "Poradila jsem mu, aby se jí zítra večer vyznal. Protože to bude ten nejkrásnější vánoční dárek, jaký ti kdo může dát. Teda doufám, že mu nedáš na vánoce kopačky." Zasmála se jak svému vtipu, tak mému překvapenému a zmatenému obličeji.
"Co jsi to řekla?" chytla jsem jí za ramena a nevěřícně na ni hleděla.
"Že se moje vánoční přání zítra o půlnoci vyplní." usmála se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čí povídky se vám líbí více?

Kyoketsuki (Kyo-chan)
Sayuri (Sayu-chan)
Obou

Komentáře

1 Limonáda . Limonáda . | Web | 4. prosince 2013 v 12:42 | Reagovat

Pěkné :)

2 Sayuri Sayuri | E-mail | 4. prosince 2013 v 12:48 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama