Love, Loyalty, Friendship

25. prosince 2013 v 14:05 | Kyoketsuki |  Kyoketsuki - jednorázové povídky

Seznamte se Sayu a Kimi dvěmi nejlepšími kamarádkymi. Sayu miluje anděly a neustále si o nich čte, Kimi na ně oproti ní nevěří, a brble, když se ji Sayu nevěnuje. Jednoho dne do jejich života, ale zasáhne podivná nehoda, kterou si Sayu nepamatuje. Kdo byl ten kluk s křídly, kterého tam Kimi zahlédla? Proč říkal, že se pro Sayu vrátí? Znamená to opravdu, že Sayu má zemřít? A kam daleko je Kimi odhodlana zajít, aby ji ochránila...obětovala by i vlastní život? A co se stane se slibem, že se nikdy neopustí?


Kimi hodila otráveným pohledem po Sayu. "Už zase čteš tu příšerně tlustou a nudnou knihu o andělích?" "Je náhodou zajimavá a není tlustá! Má jenom 900 stran." Kimi se ušklíbla. "Jo, jasně vůbec není tlustá." Sayu se na ni podívala a obě se rozesmáli. Když konečně mohli dýchat začetla se Sayu znovu do knihy. Kimi si jen povzdechla. Poslední dobou čte Sayu tu knihu pořád, není s ní už sranda. Kimi na anděli nevěří, proč taky že?
Nikdy ji nepomohli, když je prosila, aby ji pomohli. Neochránili její maminku před smrtí. Ne ona na ně stoprocentně věří a stoprocentně je nenávidí, ale nahlas by to neřekla. Jednou to zkusila a Sayu ji dala kázaní o andělích a jejich dobrých skutcích, podruhé už ne. Konečně Sayu odložila knihu a podívala se na Kimi. "Co chceš dělat?" "Nevím, co třeba jít se projít na pláž, okomentovat pár kluků a večer zajít do klubu?" Sayu se zamyslela. "Jo, to by šlo." "Tak za hodinku u mě." Zavolala Kimi a běžela domů.
Doma se umyla a oblékla si minikraťásky a svou oblíbenou černou halenku, která vzadu měla nápis. "Do you think you better than me? Yes, you only think that." Stihla se akorát trochu namalovat a Sayu už ji zvonila na dveře. Otevřela a prohlédla si ji. Měla své oblíbené kraťasy a růžové tričko s nápisem. "Angel is person, who always stay by your side." "Sluší ti to, Sayu." "Jo, tobě taky Kimi, tak dem, než nám všichni hezcí kluci utečou." Zasmáli se a šli na pláž.
Prošli se kolem moře a snažili se vypadat co nejlíp, aby upoutali pozornost nějakých hezkých kluků. To se jim nakonec povedlo. Dva roztomilí kluci, alespoň podle Sayu se za nimi rozešli a pak je i oslovili. "Ahoj, neviděli jsme se už někde?" Podívali se na ně a zapřemýšlely. "To je možné, chodíme sem každý pátek po škole a dvou hodinách v knihovně." Řekla Kimi a při zmínce o knihovně vrhla na Sayu podmračený pohled.
Kluci se usmáli. "Mám rád sečtělé dívky." Vrhl na Sayu pohled, který jasně říkal o co mu jde a ona změnila názor a společně s Kimi se otočili a odcházeli. Klukům se na tváři mihl nebezpečný pohled. Moc dobře ty dívky znali, věděli, že dnes půjdou do klubu a tam si na ně chtěli počkat a dát jim lekci. V dálce na kopci stál člověk....ne on nebyl člověk, byl to anděl...anděl smrti, věděl, co se dnes stane, ta dívka Sayu má zemřít, ale něco na Kimi ho nutí, aby dal Sayu odklad. Povzdechl si a zamířil dolů.
Nakonec těm pitomcům zmizeli z očí a šli raději do toho baru. Byla tu zábava, občas tu i vypomáhali jako obsluha, takže je měl šéf baru rád a nechával je tam dýl, popřípadě, tak jako dnes je pustil dovnitř dřív. Pomohli mu bar nachystat a za chvíli vešli první hosté. Sedli si do koutku a sledovali okolí, po hodině se rozhodli jít si zatancovat. Byla to vážně zábava, oběma se to líbílo do doby, než Kimi zahlédla ty dva blbce z pláže. Řekla to Sayu, rozloučili se s majitelem baru a vydali se domů.
Venku už byla tma a foukal studený vítr. Sayu si přitáhla svetřík blíž k tělu a Kimi se zahleděla do dálky k oceánu, vždy jí lákalo rozběhnout se po vlnách a zkoumat co za nimi najde, ale nikdy nenašla odvahu opustit Sayu. Zvlášť po tom, co si slíbili, že se nikdy neopustí ať se stane cokoliv. "Pojď už je zima." Kimi se podívala na Sayu a kývla. Rozešli se směrem ke Kimi domů, ale cestu jim zastoupili ti dva blbci z pláže. "Uhni mi z cesty!" Řekla Kimi a stoupla si před Sayu. "To asi nepůjde."
Řekl jeden z nich a zákeřně se usmál. Sayu přeběhl mráz po zádech a natiskla se Kimi na záda. "Pojďme jinudy." "Ne! Řeknu to jen jednou tak mě poslouchej, já nehodlám prohrát, máme slib." Pak se na ni podívala a usmála se. Sayu kývla hlavou a Kimi se vrhla proti prvnímu klukovi, podařilo se jí ho kopnout a dát mu ránu pěstí do hlavy, takže byl mimo hru. Jeho přítel se mezitím vydal k Sayu a bodl ji nožem do břicha. Kimi se otočila a zahlédla Sayu, jak padá k zemi a drží si ruce na ráně. Vyděsilo jí to.
Rozběhla se k ní a padla k ní na zem. Úplně zapoměla na druhého kluka, který ji odkopl od Sayu. Nemohla se hýbat. Otočila trochu hlavou a všimla si něčeho zvláštního. Ten kluk se právě zhroutil k zemi. Nad ním stál kluk. Nepřipadalo ji zvláštní, že má bílé vlasy a stříbrné oči, ani to, že v ruce má srdce toho kluka, ale to, že má černá křídla a mluví k Sayu, která byla na pokraji sil. "Brzy už zemřeš, ale dám ti odklad kvůli tvé kamarádce, nepromarni ten čas navíc." Rána se zahojila a on se podíval na Kimi. Připadal ji nádherný a děsivý zárověň, přesto se ho nebála. Usmál se a zmizel. Její oči se zavřeli a ona upadla do sladkého bezvědomí.
Ráno se vzbudila do slunečného počasí, byla u sebe v pokoji, což ji přišlo divné. Okamžitě si vzpoměla na Sayu, oblékla se a vyběhla ven směrem k Sayu domů. Sayu ji otevřela jen v pyžamu a Kimi ji skočila do náruče. "Jsi v pořádku? Bála jsem se, že se ti něco stalo. Opravdu ti nic není?" "Kimi, chováš se divně, stalo se něco? Ze včerejška mám úplný okno na nic si nemůžu vzpomenout." Kimi ji pustila a tvářila se zmateně. "Ne nic, se nestalo, jen jsme to přehnali s alkoholem." Lhala, poprvé v životě Sayu lhala.
Sayu se usmála a šla se převléct. "Sayu?" Sayu se na Kimi podívala. "Je v té knize něco o anděli smrti?" Sayu se zarazila. Vzala knihu a otevřela ji na stránce 579. Byl tam obrázek přesně toho kluka, kterého Kimi včera zahlédla. "Uriel, anděl smrti." Řekla a dívala se na Kimi. "Stalo se něco zvláštního." "Proč?" "Protože se zajímáš o anděli." Kimi se zasmála a nějak to zamluvila. Omluvila se Sayu, že už musí jít a vyběhla z jejího domu. Utekla na útesy.
Zastavila se a chvíli váhala. Před očima se jí však zjevil Sayuřin obličej a všechny obavy zmizeli, přesně věděla, co má udělat. Zavřela oči a pak zvolala. "Urieli!" Nic se nedělo. Otevřela oči. "Volala jsi mě?" Otočila se a zírala do nádherných stříbrných očí Uriela. "Ano." Najednou si připadala hodně nejistá. "Nech Sayuri napokoji." "To nejde, má zemřít, leda by jsi zemřela místo ní." Kimi se lekla. Šlo tu ale o Sayu a pro tu by udělala cokoliv.
"Dobrá, vem si můj život místo jejího." Uriel se usmál a přišel až k ní. Sklonil se k ní a políbil ji. Polibek smrti. Měla chuť se začít smát. Nikdy ji nenapadlo, že umře na polibek, ale místo smíchu skrápěli její tvář slzy. Před očima se jí míhali všechny vzpomínky na Sayu. "Promiň Sayu, nedovolím, aby se ti něco stalo, i kdyby to znamenalo mou smrt. Sbohem...." Cítila se slabá a nakonec upadla do bezesné smrti.
Otevřela oči. Ležela na posteli a vedle ní seděl Uriel. "Vítám tě do mého světa, Kimi." Sedla si a podívala se do zrcadla. Byla jiná. Její oči byli stříbrné a její vlasy dostali bílí nádech. "Takže budu hádat, jsem mrtvá." Pronesla kousavě až to Uriela zarazilo. "Samovzřejmě, že si mrtvá." "A Sayu bude žít." "Ano, ač nerad mohu ti dát na výběr, buď zůstaneš na zemi jako stín, kterého nikdo neuvidí, nebo zůstaneš po mém boku jako má paní." Tohle Kimi nečekala. Buď může zůstat se Sayu, svou nejlepší kamarádkou a sestrou a nebo s tím, koho miluje.
"Miluji tě Urieli.." "Já tebe taky. Bude to skvělé.." "Nepřerušuj mě. Miluji tě Urieli, ale Sayu je pro mě důležitější. Zůstanu s ní. Je mi to líto." Přes Urielovu tvář se mihl stín. Bylo vidět, že se s touhle odpovědí nespokojí. "Už mě nikdy neuvidíš." "Já vím, přesto dám přednost věrnosti k přátelství, než k lásce." Okolí se zatočilo a ona najednou stála na útesech, ty šaty a vzhled jí však zůstal. "Pomstím se ti." Zaslechla jen a rychle se vydala k Sayu.
Sayu se zrovna dozvěděla, že Kimi zemřela. Cítila se tak prázdná. Seděla v pokoji a nic se jí nechtělo. "Jak si mi to mohla udělat." Kimi se na ni dívala. Mluvila na Sayu, ale ta ji neslyšela. Podařilo se ji shodit knihu, která se otevřela na straně 579. Sayu se na ni podívala a vytáhla tenký list papíru. "Sayu, pokud to čteš, jsem nespíš mrtvá. Nemohla jsem snést pomyšlení, že tě Uriel zabije a proto jsem se za ním vydala. Je mi líto, ale slibuji, že tě nikdy neopustím."
Znovu se dala do pláče a tiskla k sobě malý papírek. "Kimi!" Volala její jméno a plakala. Ona tam stála a dívala se na ni. Andělé smrti nepláčou. Mohla se jen dívat a poslouchat vzlyky její nejlepší kamarádky a sestry. Za pár dní byl pohřeb. Sayu se dokázala vzpamatovat natolik, aby tam šla a nerozplakala se. Po pohřbu se vrátila domů a vše pokračovalo dál. Sayu dostudovala, našla si práci a zamilovala se. Kimi jí hlídala na každém kroku.
Tak uběhlo mnoho let. Sayu zestárla. Pozorovala svá vnoučata, jak si hrají. Cítila, že přišel i její čas. Vydala se tedy na útesy, tam, kde zemřela Kimi. Dívala se do dálky. "Kimi?" "Jsem tady." Sayu se otočila a dívala se na svou nejlepší kamarádku a sestru. "Vždy jsem věděla, že jsi po mém boku. Vždy jsem tě cítila a věděla, že mě před ním chráníš." "Nikdy bych tě neopustila, máme svůj slib." "Ano, už je to osmdesát let." "Můj dar pro tebe." Řekla Kimi a políbila Sayu na čelo. Sayu obalilo světlo a najednou před Kimi stála zase ta sedmnáctiletá Sayu.
Sayu se usmála a zatočila se. Kimi ji objala a usmála se na ni. "Připravena?" "Jo, s tebou půjdu kamkoliv, Kimi." "Já s tebou taky Sayu." Zasmáli se a vykročili do toho zářivého světla.

Slunce se klonilo za obzor, červánky jasně plály, nebe se začalo zbarvovat do černa. Na východě se objevili bouřkové mraky. Uriel se usmál. "Vypadá to na bouři, uvidíme, co přinese déšť. Ty hořkosladké slzy nebe, jež dopadají na zemi a lidé se před nimi skrývají, měli by si vážit našich slz." Kimi ho přaštila po hlavě. "Přestaň se tady povyšovat." Uriel se na ni ublíženě podíval a Sayu se začala smát. Nakonec zůstali spolu všichni tři. Sayu se ukázala jako skvělá léčitelka starých sporů a stala se andělem naděje, radosti a štěstí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 27. prosince 2013 v 13:08 | Reagovat

Povídka je to pěkná, ale kdybych mohla mít nějakou tu poznámku- mám takový nepříjemný pocit z toho anděla smrti (Uriela) neboť si myslím, že andělé nemohou mít jaksi lidské vlastnosti. Možná bych pochopila, že se do ní zamiloval, ale trochu mi tam nesedí, že se chtěl mstít. Přemýšlela jsem nad tím a mám takové tušení, že anděl se nemá důvod pomstít ani když se zamiluje do člověka. I tak si myslím, že ta povídka má něco do sebe a nepíšeš špatně, na rozdíl ode mně ^^

2 kyoketsuki kyoketsuki | 27. prosince 2013 v 14:34 | Reagovat

hmmm možná máš s tím citem pravdu, ale i andělé mohou mít lidské city, za které jsou většinou potrestáni a určitě píšeš hezky

3 Aki Aki | Web | 1. ledna 2014 v 1:20 | Reagovat

Tahle povídka se mi moc líbí... :D Miluju anděli .. :D

4 Alexander Ookami Alexander Ookami | E-mail | 7. ledna 2014 v 20:17 | Reagovat

kawaii Sayu-chan :D

5 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 10. ledna 2014 v 10:25 | Reagovat

Hai Alex, ale tohle psala Kyo-chan :-D

6 Alexander Ookami Alexander Ookami | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 20:04 | Reagovat

Aha. Gomen, gomen...
Ale i tak... Pokračovat XD

7 kyoketsuki kyoketsuki | 26. ledna 2014 v 16:05 | Reagovat

jasně druhý díl je ve vývinu :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama