Magic piano 2.- Smutný houslista

1. listopadu 2013 v 8:00 | Kyoketsuki |  Magic Piano ( Starish - Yaoi )
Magic

Jedna moje kamarádka pracující zde v dětském domově si mě vzala bokem. "Hiro,našli se jedni lidé, kteří si chtějí adoptovat tvou malou sestru." "Co jsi jim řekla?" "Že už ji někdo chce, ale oni jsou neústupní, rychle si najdi práci jinak o svou malou sestru doopravdy příjdeš. Nevím jak dlouho se mi to podaří zrdžovat." Kývl jsem na souhlas a šel se rozloučit.

Sestra byla smutná, že už odcházím, ale neměl jsem na výběr. Mé kroky mne dovedli ke mně domů, kde jsem uchopil své staré housle a vydal se s nimi do opuštěné části parku. Nevnímal jsem lidi kolem mě, nevnímal jsem čas, nevnímal jsem Starish a toho jejich pošahanýho ředitele, kteří si mě všimli a zvědavě se za mnou vydali. Nevnímal jsem nic.

Zastavil jsem až u té opuštěné lavečky pod opuštěným stromem v opuštěné části parku. Vyndal jsem své housle. "Odpusť Yuki, nedokázal jsem tě ochránit. Oni mi tě vezmou. Nejsem schopen si ani najít práci. Jsem ubožák." Pronesl jsem sám k sobě a začal jsem hrát na své housle. Hrál jsem smutně s marnou nadějí a zoufalstvím. Hrál jsem své city, které se zabodli až do srdce mocného Shining Saotomeho.

Někdy v průběhu mé poslední hry jsem začal plakat. Nevšiml jsem si toho. Hrál jsem dál a dál a dál. Byl jsem jen opuštěný smutný houslista pod opuštěným stromem. Přesto jsem tam nebyl sám. Hrál jsem tak dlouho a tak usilovně až jedno z lanek na houslích prasklo a zranilo mě. Pořezalo mě v obličeji. Odložil jsem tedy housle zpět do pouzdra a znaveně jsem dopadl na lavičku.



Cítil jsem se tak unavený, tak zrazený a neschopný. Zavřel jsem oči a nechal stékat slzy po mých tvářich. Cítil jsem bolest jak slzy stékali přes ránu na mé tváři, ale neměl jsem sílu něco udělat. Vzdal jsem to. V tom jsem ucítil jak se někdo dotýká mé tváře. Přesto jsem své oči neotevřel. "Nikdy to nevzdávej, Hiro." Teď jsem své oči otevřel. Viděl jsem přelud svého otce. "Tati?" Zašeptal jsem zmateně.

Natáhl jsem ruku tam, kde stál, ale ve chvíli kdy jsem byl skoro u něj zmizel. Místo něj vedle mě stál Ichinose a otíral mi ránu. Dál jsem se díval na to místo, jako by se tam nějakou záhadou mohl znovu objevit. "Nikdy to nemám vzdát?" Prohlásil jsem napoli jako otázku napoli jako oznámení. Sesbíral jsem ty poslední síli,co jsem našel a postavil se.

Ichinose se na mě podíval. "Máš horečku, měl bys být opatrnější." "Nic mi není. Musím si najít práci, jinak mi mou sestru seberou ti lidé." Shining Saotome se usmál. "Hodil by ses mi. Co jsem o tobě slyšel od kluků máš talent. Beru tě. Ještě dnes tě přestěhuji a pošlu pro tvou sestru, ale budeš pro mě pracovat." "Ano pane." Poté upadl do bezvědomí a Ichinosemu do náruče.

Tak se nakonec na tváři smutného houslisty objevil přesně ten úsměv, kterému Ichinose podlehl. Zamiloval se do Hira, do svého smutného houslisty...


Předcházející >> Splněný sen

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama