Starry Tale

8. října 2013 v 21:43 | Sayuri |  Sayuri - jednorázové povídky
Příběh mladičké hvězdy, která se jedním svým paprskem dotkla Země. Ten paprsek se stal drobnou dívenkou se jménem Sunny, kterou objevili tři kamarádi.
Alex, Zerra a Louise o svých letních prázdninách jen náhodou tábořili kousek od místa, kam dopadl meteor. Ale když došli na místo dopadu, našli jen spící zlatovlasou dívku, která jim po probuzení řekla, že je hvězdou z nebe. Čemuž nebylo moc těžké uvěřit, protože její tělo vyzařovalo zvláštní světlo a ke všemu ještě neznala spoustu věcí.
* * *



Alex, Zerra a Louise seděli na louce a pozorovali hvězdy. Letní prázdniny byly v plném proudu a oni si vyjeli stanovat pod hvězdné nebe. Bylo to něco neuvěřitelného. Ve městě neměli možnost pozorovat hvězdy, leda tak světla helikoptér nebo letadel. Teď seděli pod širým nebem a nemohli se vynakoukat. Alex udělal pár fotek a vzal si od Zerry pití.
"Tohle je opravdu vydařený výlet." řekla a zasněně pozorovala hvězdy.
"No, aspoň neprší jako minule." připustil Louise. Alex se na něj podíval s podezřívavým pohledem. Louise jeho pohled opětoval, měsíc krásně svítil, takže viděli docela dobře.
"Kluci podívejte!" vyhrkla najednou Zerra a rychle se postavila na nohy. Oba dva se podívali na oblohu před nimi, kde se k nim rychle přibližovala zlatavá tečka. Okamžitě vyskočili na nohy a zpozorněli. Tohle bylo divné. Vypadalo to, jakoby to mířilo přímo na ně, ale v následující chvíli je to přeletělo a spadlo kousek za nimi v lese. Vyměnili si pohledy. Alex vytáhl tři baterky a podal jím je, pak se vrhli prozkoumat, co to vlastně z toho nebe spadlo.
"Hádám, že hvězda to být nemohla." podotkla Zerra a držela se poblíž Alexe, který šel vpředu. Louise šel vedle nich a propátrával okolí baterkou. Netrvalo dlouho a narazili na spálenou floru a vyrytou zeminu.
"Páni, při pomyšlení na to, že bych mohl mít úlomek meteoru." veselil se Louise. A došel na okraj kráteru, ke kterému právě došli.
"Hlavně opatrně." napomenul ho Alex, ale Louise ho neposlouchal. Jen tupě zíral do jámy, která se při dopadu vytvořila.
"Co se děje?" zeptala se ho Zerra a přispěchala za ním. To co uviděla, jí vyrazilo dech a Alexovi taky. Uprostřed ležela drobná dívenka v bílých jednoduchých šatech s vlasy ve dvou culíkách s ozdobnými sponami a doslova zářila. Ten jemný svit jejího těla bylo jediné, co poukazovalo na její původ.
"Páni," vydechl Louise, "tohle jsem ještě nikdy neviděl." rozešel se pomalu k dívce.
"Žije?" ptala se starostlivě Zerra. Alex a Louise pomalu nadzvedli křehce vypadající tělo zářivé dívky a ujistili se, že dýchá a její srdce bije.
"Jo, ale zajímalo by mě, kde se tu vzala." řekl Alex.
"To mě taky." přitakal Louise. V tu chvíli se dívka pohnula a pomalu otevřela oči, které byly zlaté jako její jemné vlasy.
"Kdo-kdo jste?" zeptala se slabě. Alex se ujal slova.
"Já jsem Alex a tohle jsou moji kamarádi Louise," ukázal na blonďáčka, "a Zerra." zatahal za lokýnku drobnou zrzku, která ho za to políčkovala.
"A jak se jmenuješ ty?" zeptal se jí Louise a dřepl si k ní z pravé strany, protože z levé ji držel Alex.
"Já?" zeptala se překvapeně.
"Jo ty." ujistila jí Zerra.
"Ehm, no sestry mi říkají Sunny." odpověděla zamyšleně.
"To je hezké jméno." ozval se hned Louise.
"Ty máš sestry?" zeptal se Alex.
"Ano. A spoustu." usmála se lehce. Louise vypadal, že je jí naprosto okouzlen. Všichni tři byli hodně zvědavý a měli mnoho otázek, ale taky věděli, že ona jich má jistě stejně.
"A odkud pocházíš?" zeptala se jí Zerra zvědavě.
"Odtamtud." ukázala na hvězdnou oblohu. Ti tši se na sebe podívali a s neuvěřením zase stočili pohledy k Sunny.
"Takže ty jsi mimozemšťanka?" vyhrkl Alex.
"Mimozemšťanka?" nechápala Sunny. Zerra Alexe hnedle zase políčkovala.
"On si jenom dělal legraci." vysvětlila zrzka a přitom házela na Alexe vražedné pohledy.
"Co je to legrace?" zeptala se Sunny. To je překvapilo.
"Ehm, ty nevíš, co je legrace?" ujišťoval se Louise. Jen němě přikývla a dál se na ně zvědavě dívala.
"Ty fakt nejsi ze Země." konstatovala Zerra.
"Tohle je Země?" zamrkala překvapeně Sunny.
"Ano, proč tě to tak zajímá?" ptal se jí hned Alex.
"Matka mě poslala na Gaiu, tak nechápu proč téhle planetě říkáte Země." vysvětlila.
"Vy nazýváte naší planetu Gaia?" žasl Louise.
"Asi ano." přitakala.
"Bude to znít divně, ale kdo jsi? Nebo co jsi zač?" zeptal se Alex.
"Hvězda." odpověděla mu jednoduše a pomalu se zvedla ze země. Párkrát se zatočila, až se jí rozhoupaly vlasy a ozdobné sponky, které byly v podobě drobných třpytivých kuliček, jenž vypadaly jako hvězdy na nebi. Pak se zastavila s tváří k nim a začala zářit o trochu více. Tohle byl pádný důkaz o jejích slovech.
"Tomu se prostě nedá věřit, i když stojíš přímo před námi." řekla Zerra se zatajeným dechem.
"Matka mě sem poslala pro nějakou věc." prozradila jim. Louise se velice rychle vzpamatoval.
"A pro jakou?" zeptal se. Sunny se zamyslela.
"Já nevím." odpověděla nakonec. Zerra se přesunula blíž k Sunny.
"Tak to zjistíme." navrhla.
"A co se stane, až najdeš tu věc?" zeptal se Alex.
"Vrátím se domů." odvětila jednoduše. Na tohle nikdo z těch tří nevěděl jak má zareagovat. Pro ni to muselo být velmi důležité, ale oni ji ještě pořádně neznali. Nakonec ji Alex vesele ujistil, že jí určitě pomůžou. Vzali jí tedy do svého malého tábora. Hned se podivovala jejich dvoum stanům, které měli postavené na začátku rozlehlé louky, a které byly lehce zkosené díky jejímu prudkému přeletu nad nimi. Alex a Louise je začali opravovat a Zerra zatím něco ukázala Sunny.
"Co je to?" zeptala se zlatovláska. Zerra vytáhla svůj CD přehrávač se sluchátky a podala je opatrně Sun. Ta si pro ni neznámou věc pozorně prohlížela ve svém vlastním světle.
"Tohle přehrává nahranou hudbu. Podívej…" řekla a strčila jí jemně jedno sluchátko do ucha. Sunny nejdřív ucukla, než jí došlo, že se z toho udělátka vychází moc krásný zvuk.
"Páni!" zvolala, "To je úžasné!" radovala se jako malá holka. Zerra i kluci se divili její nevinnosti, ale taky si jí čím dál tím více oblibovali. Za celou noc ji seznámili se vším, co měli po ruce a sledovali její nadšený a zářivý obličej. Nakonec se ještě před rozbřeskem všichni uložili k spánku. Po dlouhé noci byli strašně unaveni. Ale Sunny se zase probudila s prvními slunečními paprsky. Nedokázala spát v ostrém světle své starší sestry. Sedla si dále od stanů, aby neprobudila Alexe s Louisem a Zerrou a kochala se zelenou trávou, čerstvým vzduchem a zpěvem ptáků. Nikdy předtím neviděla ani neslyšela nic podobného. Bylo to pro ni nové, neznámé a nádherně kouzelné. Dokud se na okraji louky neobjevili nějací mladíci. Ti si Sunny okamžitě všimli a vydali se jejím směrem. V očích se jim přitom nebezpečně blýskalo. Díky svému hvězdnému původu neměla Sun žádnou vadu na kráse, ale stejně byla neznalá v lidském chování, jejich tradicích a no všeho, co se týká pro ni nové rasy. Byla vydána na milost a nemilost všem, které potkala, protože byla tak nevinně nevědomá. Což by jí ale taky mohlo stát život.
"Čau kotě." pozdravil jí tmavovlasý kluk. Slabě mu na pozdrav odpověděla a vyděšeně ho pozorovala. Vypadal divně a jeho menší kamarád na tom nebyl o moc líp. Páchli a byli neupraveni. Ten menší se k Sunny naklonil.
"Jsi tu sama?" zeptal se smrdutým hlasem. Sun jen zavrtěla hlavou, že ne. Nebyla schopna jediného slova, jak se bála. Nikdy se tolik nebála, ani když se měla oddělit od své matky a cestovat na tuhle stařičkou planetu úplně sama. Bylo u nich zvykem, než opustí rodnou mlhovinu se vydat na nějakou planetu jako jeden z jejích obyvatel, aby se něco naučili. Každému z jejích sourozenců to trvalo jinak dlouho. Některým stačily hodiny a jiným roky. Stačilo jim objevit něco, co se stalo pro ně velice důležitou věcí či jejich součástí. To z čeho se zrodili. A to bylo většinou z něčího snu a to potom museli najít tu určitou bytost, která jim dala život. No, a to nebylo vždy nejjednodušší.
"A kdepak jsou tví kamarádi?" zeptal se tmavovlasý dlouhán.
"Tady." ozval se za ní Louise. Stoupl si ochranářsky vedle ní a probodl je vražedným pohledem. Kousek za nimi se ze stanu vynořil Alex a rozespale se protáhl, než došel ke čtveřici stojící na louce. Znuděně si prohlédl dva uboze vypadající kluky.
"Být váma, odejdu." řekl klidně a připravil se na případnou názornou ukázku. To ale nemusel, už jen pohled na něj ty kluky dostatečně zastrašil.
"Padáme." řekl ten větší a rychlým krokem zacouval zpátky do lesa s tím menším v závěsu.
"Zase někdo otravoval?" zeptala se Zerra a všechny svým nenadálým objevením se překvapila.
"Kolikrát ti mám říkat, tohle už nedělej?" obořil se na ni Louise. Zrzka na něj jen vyplázla jazyk a jinak si ho vůbec nevšímala. Přešla k Sunny, aby jí mohla konejšivě obejmout. Alex je obejmul obě.
"To byl teda budíček." zasmál se. Sunny se na něj podívala s němou úctou.
"Děkuji." řekla a mířila své díky na všechny tři. Louise se na Sunny zamyšleně díval. Pak se mu v očích zablesklo poznání.
"Už když jsem tě viděl poprvé, jsem si říkal, že jsi mi nějaká povědomá." začal jim vysvětlovat.
"Jak to myslíš?" zeptala se ho nechápavě Zerra. Alex jí jemně položil ruku na rameno.
"Kdysi se mi zdál sen, to mi bylo devět let a neměl jsem kamarády. V tom snu byla drobná zlatovlasá dívka, s kterou jsem se skamarádil. Neměla jméno, tak jsem jí tehdy v tom snu nějaké vymyslel, jen nevím, co to bylo za jméno." dovyprávěl. Alex se Zerrou na něj překvapeně zírali. Ale chápali to, věděli, jaký byl jeho život, než je potkal. Sunny se rozzářila štěstím a radostí.
"Takže to jsi ty? Ten, díky jehož snu žiju?" vrhla se mu do náruče. Louise na ni nechápavě hleděl a nevěděl, co má dělat.
"Cože?" vyhrkli Alex a Zerra najednou.
"Co?" vypravil ze sebe zmatený Louise.
"Tvůj sen mi vdechl život." řekla Sunny, "Jsem tvoje hvězda." vrhla na něj zářivý úsměv. "Ty jsi to, co jsem měla najít. Jsem tu, abych ti poděkovala a řekla, že nad tebou po zbytek tvého života budu bdít a strážit tě na tvých cestách. Vždy tě budu sledovat z nebe a pomáhat ti. No, a když to bude možné, tak možná ti i splním nějaké to přání." zazářila a znovu ho objala. Zmateně a šokovaně se na ni beze slova díval. Odstoupila od něj a od Alexe a Zerry dál. Začala ještě více zářit.
"To se teď jako vrátíš domů?" vyjelo z Alexe. Podívala se na něj s širokým úsměvem na tváři a přikývla.
"Nemůžeš tu zůstat déle?" zeptal se stále ještě zmatený Louise, ale pomalu mu začalo vše docházet. Sunny si oblíbil a doufal, že se u nich stanou přátelé nebo i něco více.
"Ne. To co vidíte, není skutečné. Moje tělo je jen iluze vytvořena shlukem mojí energie, která se sem dostala spolu s tímhle úlomkem z mojí rodné mlhoviny." natáhla k nim sevřenou pěst, ve které když ji otevřela, ležel uhlazený černý rudě šlehaný kamínek tak akorát do ruky. Podala ho Louisovi a rozplynula se v slunečních paprscích, jako kdyby byla z mlhy. Jediné co po ní zbylo, bylo jemné světlo a kamínek v Louisově ruce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čí povídky se vám líbí více?

Kyoketsuki (Kyo-chan)
Sayuri (Sayu-chan)
Obou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama