Příběh nájemného vraha - Část 7. / Část poslední

9. října 2013 v 12:11 | Sayuri |  Příběh nájemného vraha
Příběh

Po tomhle si ze mě Break dělal pořád srandu a pokaždé, když jsem se vrátila z venku, se mě ptal, kdy z něj bude dědeček. Akorát vždy skončil s monoklem a já s ním potom nemluvila nejmíň den. Dýl to bohužel nešlo. Nakonec je to můj nadřízený.


"No to by bylo asi vše, co jsem vám chtěla vyprávět. Máte nějaké dotazy? Nebo jste něco nepochopili?" zeptala jsem se po skončení vyprávění.
"Tohle jste si, slečno, určitě všechno vymyslela." řekla nějaká stará paní.
"Jasně, že jsem si to nevymyslela, ale vy tomu jen nechcete věřit a mě je to docela ukradené. Ať si každý věří, čemu chce. Já věděla, že to nemám dělat, bylo mi naprosto jasné, že mi nikdo neuvěří." povzdechla jsem si.
"My vám věříme!" ozvaly se nějaké děti a natěšeně se kolem mě shlukly.
"Tak to jsem ráda, že alespoň někdo mi věří. Bohužel budu muset brzy odejít, jinak bych vám toho vyprávěla více. Mám toho tolik zažitého, že je těžké mezitím něco vybírat." Pohladila jsem jednu holčičku po vlasech. Poslouchalo mě docela dosti lidí. Já ani nečekala, že mě bude někdo poslouchat. Maximálně děti.
"A stavíte se sem někdy jindy, vyprávět dál?" zeptal se asi desetiletý klučina.
"No, uvidíme." řekla jsem záhadně. Nezdál se s mojí odpovědí spokojený, ale nechal to být.
"A co se stalo s Kim? A s Breakem?" ptaly se mě naráz všechny děti a zdálo se mi, že i někteří starší, co se tu sešli, byli zvědaví na moji odpověď.
"No,…" začala jsem. Ale spatřila jsem vážný výraz v obličeji blížící se Kim. Asi máme další misi. "Oba jsou v pořádku a pořád jsme spolu." uklidnila jsem děti.
"Alice, co to tu vyvádíš?" zeptala se mě, chytla mě za ruku a táhla k našemu autu.
"Jen jsem tady lidem něco vyprávěla. Je to bezva měla bys to zkusit." zasmála jsem se a dobrovolně jí raději následovala.
"Break volal, máme se sejít za hodinu v nějakém zapadákově, tak si musíme pospíšit." zastavila se na chvíli, "Proč jdou za námi?" zeptala se a ukázala na hordu dětí a mezi nimi i nějací dospělí.
"Co já vím, Kim." hrála jsem blbou. Probodla mě nevraživým pohledem a dále to už nechala být. Pár dětí se jí ptalo, jestli je ta Kim z mého vyprávění a kolik už zabila lidí. Nakonec jsme vyjeli z města za velikého jásaní a loučení. Byla to sranda a já si na chvíli připadala jako tak slavná hvězda, kterou jsme jednou hlídaly.
"Jsi stejně jako on." řekla po deseti minutách ticha v autě Kim, "Ale já na tom nejsem o moc líp a to ho znám kratší dobu jak ty. Děsím se toho, co se ze mě stane za rok, za dva." začala žertovat. Je pravda, na tohle by si troufl jen blázen nebo Break. No, já bych byla asi ten blázen.
"Děsíš mě. Srovnáváš mě s Breakem a potom ještě sebe. Chci si vystoupit." smála jsem se a přitom hrála, že to myslím vážně.
"To mě ani nenapadne." škodolibě se usmála a zmáčkla čudlík na zajištění dveří auta. Ta potvora. No alespoň se nenudíme, když už je život nájemných vrahů, tak děsně složitý a šílený. Odpovězte upřímně, kdo by si vzal vraha, který má na triku už více jak půl sta mrtvých?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama