Příběh nájemného vraha - Část 4.

9. října 2013 v 12:08 | Sayuri |  Příběh nájemného vraha
Příběh

Po téhle misi následovalo přes třistadeset dalších úspěšných misí. Byla jsem velice úspěšná a to jsem společně s třístou misí oslavila i svoje osmnácté narozky. Teď od té doby uplynulo deset měsíců a já dostala další misi. Odstranit dalšího nájemného vraha. Tenhle byl zcela nezávisleji na jakékoli organizaci. Podle informací to měla být žena a velice schopná, takže jsem z naší společnosti byla jediná já vhodná na její likvidaci. Break tuto misi přijal, ale mně se to nějak nelíbilo. Už od začátku jsem neměla v plánu jít podle daných pravidel. Nechtěla jsem tuhle misi. Taky, že jsme se s Breakem díky tomu chytli.

Stála jsem na střeše a pozorovala byt toho nájemného vraha. Spatřila jsem ji jednou, nevypadala o moc starší jak já. Docela by mě zajímal její příběh. Druhý den hned po ránu jsem se rozhodla ji jít navštívit. Předem jsem znala riziko svého činu, ale i tak… proč to alespoň nezkusit. Držela jsem v pravé ruce baretu od Breaka s prstem na lučíku. Oknem do kuchyně a potom potichu a pomalu do obývacího pokoje. Docela snadné. Nechala mě se dostat docela daleko, než jsem ucítila hlaveň namířenou na temeno mojí hlavy.
"Už ani hnout nebo ti vystřelím mozek." ozvala se mi za hlavou. Pomalu jsem se na ni otočila a beze strachu se jí podívala do očí. Podiveně mě sledovala, ale nepolevila v ostražitosti. Přeci jen je vrah.
"Ahoj. Jak se jmenuješ? Mě můj nevlastní otec říká Alice." začala jsem s ní normálně konverzovat. Povyjelo jí pravé obočí, dívala se na mě jak na blázna.
"Jsi cvok." pronesla krátce a přiložila mi hlaveň své pistole k čelu. Sledovala jsem jí pohledem a potom se podívala do očí její majitelky. Povzdechla jsem si.
"Poslouchej. Moje agentura tě chce mrtvou. Ale podle mých informací se tě taky snažili neúspěšně dostat k nám. I když tohle nebylo součástí informací mojí mise a ani instrukcí, tak pokud půjdeš se mnou a staneš se nájemným vrahem naší agentury, bude to vše jednoduší." vychrlila jsem na ni. Podezřívavě mě sledovala a nic neříkala, ani po tom, co sjem skončila. To ticho bylo děsný, ale nijak jsem ho neporušila.
"Tss. Ty máš o sobě asi hodně vysoký mínění, co?" řekla pohrdlivě. Zamyslela jsem se nad tím a přitom našpulila rty (Takový můj zlozvyk.).
"To bude asi tím, jak dlouho žiji se svým nevlastním, blbým otcem. Trochu jsem pochytila ty jeho móresy. Ale to neznamená, že ho mám ráda. Jestli bys někdy chtěla, můžu ti vyprávět, jak jsem si z něj střílela." nabídla jsem jí. Pořád jsem se přitom na ni blbě culila. To byl docela nezvyk a ona to asi poznal. Složila zbraň o trochu níž, ale pořád měla pohotově prst na spoušti.
"Proč mi tohle říkáš? Nejsi snad nájemný vrah?" zeptala se mě nechápavě a já měla tak možnost nakouknout za tu její skořápku. Za její bariéru. Kdesi uvnitř byla stejná jako já.
"Ani nevím. Asi, že mi připomínáš mě?" přestala jsem se tak debilně tlemit, protože mě z toho začala bolet pusa. Nejsem na to hlod zvyklá. Okamžitě mi zase přiložila hlaveň k čelu.
"Klidně tě zabiju, tak mě moc neštvi." řekla pobouřeně. Zřejmě se jí moje odpověď nelíbila. Tak to zkusím jinak.
"Mě je to jedno. Klidně mě zab." tvářila jsem se klidně a vyrovnaně. Naprosto připravená zemřít a to kdykoli. Nemám přeci pro co žít, ne? Break se nepočítá.
"Jsi buď odvážná, nebo úplně blbá." zasmála se mi. Přitom odložila zbraň. "Jsem Kim. A příjmu tvou nabídku, pokud budeš jediná, s kým budu spolupracovat." dodala ještě nakonec.
"Ehm, no mám jednoho nadřízeného, který mi zadává mise a Steffa, ten mi dělá operátora a je to moje spojka s agenturou." informovala jsem ji.
"A mohla bych tvému šéfovi nakopat zadek?" zeptala se trochu natěšeně.
"No, klidně. Ale to si potom budeme muset udělat rozvrh, kdy ho která z nás bude moci mlátit." zasmála jsem se. Bylo by fajn, nebýt jediná, která nebude mít zrovna v lásce.
"Ty ho asi zrovna nemiluješ, co?" nabídla mi kafe, ale odmítla jsem. Tak si udělala jen pro sebe.
"Toho aby jeden miloval, musel by být cvok jako on." sedla jsem si na gauč v jejím obyváku. Jasně, že moje organizace už ví, jak se situace vyvinula. Mobil mi zběsile vibroval v kapse, ale já ho ignorovala.
"To je tak děsný?" zeptala se a sedla si naproti mně.
"Záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváš. Třeba,… " začala jsem, "Jednou si přivedl do našeho bytu nějakou ženu. Chtěl si s ní užít. To mi bylo sedmnáct. Oblékla jsem si na sebe nějaké sexy prádýlko, a když se líbali na pohovce, tak jsem se vrhla do obýváku s tím, že se mi po něm děsně stýskalo. Sedla jsem si mu na klín a jazykem mu přejela po krku. Ta žena se se okamžitě sebrala se a naštvaně odešla. Jak říkám, dá se z něj dělat dobrá sranda." vypověděla jsem jí krátký příběh našeho rodinného života. Smála se, až vyprskla kafe, které právě pila.
"Vy bydlíte spolu?" zeptala se po chvilce, kdy se potřebovala uklidnit.
"Jo, no on mě adoptoval." řekla jsem jakoby nic.
"Hmm, to vypadá dobře." zamumlala.
"Nechceš se k nám přestěhovat?" vyhrkla jsem bez přemýšlení. Ani nevím, co mě to napadlo. Kim se na mě chvíli dívala a zvažovala moji nabídku. Dneska už druhou. "Promiň, to bylo nemístné."
"Ne ne, to je dobrý. Možná by bylo fanj zase s někým bydlet." zauvažovala nahlas. Nevím proč, ale v její přítomnosti jako normální náctiletá holka.
"Pokud by ti nevadilo se se mnou dělit o pokoj." řekla jsem a usmála sjem se na ni.
"To by mi nevadilo. Život vrahů je děsně osamocený." pronesla tiše. Jen jsem jí na to němě přikývla. Měla pravdu. Náš život je těžký a náročný. To je, protože nevedeme normální životy.
Po tomhle jsme se spolu vydaly domů z a Breakem, který byl docela naštvaný. Ale já vím, jak mu vždy spravit náladu. Měli jsme teď v organizaci dva nejlepší nájemné vrahy. Kim, během týdne udělala zkoušky a nasbírala úplně stejný počet bodů jako já. Od té doby nám říkali vražedná dvojčata. Splnily jsme dosti misí každá sama, než nám dali nějakou společnou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama