Příběh nájemného vraha - Část 2.

9. října 2013 v 12:06 | Sayuri |  Příběh nájemného vraha

Bylo pondělí a já musela vstávat kolem páté, abych měla dostatek času se připravit. Break mi udělal menší přednášku, jak to tam chodí a taky snídani a svačinu. Choval se ke mně jako ke svý skutečný dceři. Chvíli mi trvalo, než jsem na to přistoupila, ale když on pořád dělal samý hlouposti a vždy mě do toho nějak vtáhnul. Užila jsem si, ale zábavy více jak za ty roky se svým pravým otcem. Už ze začátku mě začal učit něco málo o zbraních všeho druhu, ale hlavně střelných. A po nocích mi vyprávěl historky z jeho akcí a výcviku. Co on dělal blbostí. A při tom je velice úspěšný agent. Podle jeho vyprávění jsem se, ale taky dosti poučila, co nemám dělat při tréninku. Jako třeba nestřílet směrem na vyučující.


První den tréninku byl, ale docela v pohodě. Teda z jakého úhlu pohledu to vezmete. Nestala jsem se moc oblíbenou, spíše mě všichni nesnášeli. Mě to bylo jedno, hlavně když se naučím jak se stát dobrý agentem. Heh, ty Breakovy kecy mi začínaly jít pomalu na mozek. Po pár dnech jsem se stala jednou z nejlepších juniorů. Byla jsem na to podle Breaka talent. Pořád mi dokola říkal, že si vybral moc dobře. Po měsíci tréninku a těch jeho keců, jsem mu prostě jednu vpálila a šla si cvičit rozebírání zbraně. Měla jsem mít test v rychlosti. Naneštěstí mi v tom pomáhal Break, z čehož vyplynulo to, že jsem měla nakonec pásku přes oči a každou součástku jsem si musela ohmatat. Prý tak budu rychlejší a nebudu k tomu potřebovat ani zrak. Ještě aby mě naučil střílet po slepu a můžu si jít ty oči rovnou vypíchnout. A že bych to klidně udělala. Učili jsme se různým jazykům, bojovým uměním, důležitým faktům a hlavně rozumět zbraním. Dokázala bych vám říct typ zbraně už jen podle výstřelu, ale to je tak vše. Spolu s mojí dobrou střelbou. Nejsem moc dobrá v herectví, ani bych nikoho nikdy nedokázala svést či k něčemu přemluvit. Už od začátku jsem byla ten typ, co vše rád řeší zbraněmi nebo pěstmi. Kolikrát jsem se naštvala tak, že ta dotyčná osoba, co mi otravovala, skončila na protější zdi. Tímhle způsobem jsem jim tak zmenšovala počet žáků nebo jak nás nazvat. Ke konci nás zbylo jen šest. Ostatní se mnou nevydrželi. I když si na mě furt někdo stážoval, zůstala jsem až do konce. Zdálo se, že si mě někdo nahoře oblíbil.
Zkoušky byly, ale o dost drsnější jak jsem předpokládala. Měla jsem co dělat, abych prošla na dostatečnou natož na výbornou.
"Vedla sis dobře, A." řekl mi tehdy Break. To už jsem ztratila svoje pravé jméno a bylo mi uděleno jen písmeno a číslo. A08, já vím, zní to divně, ale prostě to tak bylo. No, když mi řekl Break, že jsem si vedla dobře. Dostala jsem akorát větší depresi. Jemu se prostě nedá věřit. Stal se příliš otcovský a zapomínal na to, že je či spíše v jeho případě byl agentem.
Nedočkavě a s napětím jsem čekala na výsledky posledního testu. Ten test se skládal ze simulované mise. Ta byla docela obtížná, ale moje práce většinou souvisela s odstřelem či zabitím. Ve zbraních byly ampulky s barvou, každý měl svoji. Na mě vyšla rudá. Doufala jsem, že se mi podařilo strefit všechny cíle přesně, jak velely instrukce. Nakonec jsem spolu s ostatními předstoupila před komisi skládající se z těch nejlepších agentů v organizaci. Bohužel včetně Breaka.
Šlo se pozpátku v abecedě, takže první na řadě byl kluk se jménem R36. Ten prošel s odřenýma ušima a ke všemu dostal vynadáno, že se má polepšit. Potom byla na řadě dvojčata. To byly dvě holky, co vypadaly a chovaly se naprosto stejně a i jejich jména si byla podobná, M07 a N07. Ty prošly a byly doporučeny na operátorky a jako vhodné pro nabourávání se do jakýchkoli sítí. L55 byl tichý kluk, co to bohužel nezvládl a bylo mu doporučeno opakovat zkoušky. A přede mnou byl F09. Nejhezčí a nejlepší kluk z naší skupinky. Ten zvládl zkoušku na výbornou a měl se z něj v následujících dnech stát agent. Tak a teď jsem na řadě já. Nechali si mě nakonec, tak to asi nebude moc dobré, nebo jo?
"A08. Překvapila jste nás, slečno. Už je to doba, co jsme tu měli někoho, kdo by zvládl zkoušku tak dobře." řekl chlápek uprostřed. Popsat je těžké, vypadali stejně přihlouple. Chápete mě, že jo? V tý době mě nijak nezajímalo, kdo přede mnou stojí či sedí, ale to co říkají.
"Ano, ano. Dosáhla jste nejlepšího hodnocení." promluvil jinej chlápek.
"Doporučil bych, aby se z vás stal nájemný vrah či jen pouze vrah." poznamenal zase jiný. Já a vrah? V té době mě to přišlo neuvěřitelný, ale taky lákavý. Přikývla jsem a po rozchodu šla domů, kde se objevil Break. Někdy zapomínám, že s ním bydlím.
"Mám pro tebe dárek." řekl nadšeně a podal mi krabici, která byla docela těžká. Když jsem jí otevřela, zjistila jsem, že je v ní zbraň a to beretta. A potom mi ještě podal velký sešit s pevnými deskami, který mi má sloužit jako deník. No, později se mi ten deník fakt hodil. Psala jsem do něj od první mise, a potom každou popsala.
No tak tohle bylo vše k tréninku. Kdybych to vyprávěla přesněji, bylo by to na fakt dlouho a na to čas nemáme. Teď vám začnu vyprávět, jak to bylo s prvními misemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama