Překvapující prázdniny - Třetí den prázdnin

9. října 2013 v 11:52 | Sayuri |  Překvapující prázdniny - Na přání mojí sestry Kyo
Překvapující

Tentokrát jsem byla první vzhůru já. Je to děs, že už zítra k večeru budeme muset odletět zpátky domů. Začíná se mi tu docela líbit. A včera to bylo vážně boží. Věděla jsem, že když jsem s Hikari, dějou se nepředstavitelný věci, ale tohle předčilo vše. Skamarádit se s členy klučičí kapely a ještě ke všemu s BigBang, které máme obě rády? To se musel stát zázrak. Jinak si to neumím vysvětlit.
Opatrně jsem vstala, abych neprobudila Hi, vzala jsem si nějaké oblečení a šla do koupelny. Tentokrát jsem si vzala světle modrý tričko bez potisku a obyčejný džíny.


Když jsem se probudila, byla Sayu v koupelně a šlechtila se. Jinak to nejde popsat. Ale docela rychle vyšla, asi se probudila dosti brzo. Měla na sobě světle modrý tričko s kulatým výstřihem a džíny, co jsme si kupovaly společně. Vstala jsem a vytáhla si je taky z tašky. Dneska budeme ladit. Teda až na mikinu, tričko ještě stejný mám, ale mikiny mám vždy v jiných barvách. A většinou tmavší jak Sayuri. Rychle jsem se v koupelně upravila a oblékla, zatímco Sayu připravila něco k zakousnutí. Pak jsme si společně sedly ke stolu v kuchyni a sledovaly, jak babča s dědou chodí sem a tam. Měli mít dneska návštěvu, tak uklízeli a připravovali. Byla to docela švanda. Děda se pořád pletla bábi pod nohy, až ho nakonec poslala sednout si k nám.
"Ještě jednou se omlouvám, že vám kazím snídani." řekl už asi po desáté a já mu to prostě jen odkývla. Normálně je s ním švanda, ale teď by se nejraději někam schoval a počkal, dokud ta bouře v podobě jejich známých neodejde. Po deseti minutách jsme se se Sayu přidali k babče, abychom jí pomohli. Sayuri začala vařit polévku, a já připravovala věci na hlavní chod. Bábi zatím udělala těsto na nějakou dobrou buchtu. Bylo asi dvanáct, zrovna jsme odpočívaly po děsném dopoledni, když se ozval zvonek u dveří.
"To je divné. Měli přijít až ve dvě odpoledne." Řekla bábi a s utěrkou v ruce se šla podívat na naše hosty, kterým mezitím stačil otevřít děda. Z chodby se ozývalo tiché mluvení, ani jsem pořádně nerozuměla, o čem si povídají a bylo mi to upřímně jedno.

Ta návštěva kolem oběda mi byla nějaká divná, ale nijak jsem to neřešila. Chvilka odpočinku v pohodlný sedačce se mi až moc zamlouvala. Téměř jsem usla nebýt toho otravného zvonku.
"Děvčata! Máte návštěvu!" ozvala se ze dveří babička Hi. Obě dvě jsme k ní zvedly a hlavu a následně si vyměnily zmatené pohledy. Kdo by nás měl chtít navštívit? Vždyť tu nikoho ani neznáme. Nebo že by…? To ne, to není možný. Snad…
"Ahojte." ozvalo se najednou ze dveří do obývacího pokoje a Hikari málem skončila na zemi. Ještě, že já jsme si sedla do pohovky a ne na židli. Ve dveřích stál GD a vesele se smál, i když bych mohla říct, že dostal záchvat smíchu z naší reakce. Za jeho zády se objevili ještě další dva.
"Co tu děláte?" zeptala se Hikari a pomalu vstala ze země.
"No, máme volno, tak jsme si řekli, že vám navštívíme. Říkaly jste přeci, že to nebudete už moc dlouho, ne?" vysvětlil Daesung. Ještě včera bych byla schopna uvěřit tomu, že to co se stalo, byl jen sen. Ale teď… panebože!

Co tu dělají? Tohle je snad zlý sen. Raději nechci vědět, co si o tom všem myslí bábi. Hlavně ať to neřekne rodičům. Ti by z toho udělali bůhvíco.
"Ehm, to je fajn." řekla nechápajíc Sayu.
"Copak? Nejste rády, že nás opět vidíte?" přišel k nám blíž T.O.P a za ním šli i ostatní. Připadají mi jak stádo volů. Nic ve zlém, ale mohli varovat, že se staví, když nás včera vezli domů. No vlastně teď už chápu, proč nás chtěli odvézt domů. Mimochodem, co mám na tuhle hloupou otázku odpovědět?
"Jo i ne." odvětila Sayuri a stoupla si ke mně. Naše vždy slušná Sayu, když jí něco rozhodí, není radno jí stoupat do cesty. Stejně jako mě. Podiveně se na nás koukali.
"To je velice divná odpověď." postěžoval si GD a bezradně si sedl na pohovku v jeho blízkosti.
"Omlouváme se, že jsme vás předem nevarovali. Ale chtěli jsme vás překvapit." Snažil se vše napravit Daesung. Ani se nedivím, že se děsně líbí Sayuri.

Posadili jsme se všichni v obýváku a Hikariina babička nám donesla něco na pití a sušenky. Vysvětlili nám trochu, jak to vše vymysleli, i když to už jsme s Hikari pochopily.
"Tak, kdy odjíždíte?" zeptal se zničehonic T.O.P. Jen doufám, že nám nechtějí naplánovat každý den pobytu zde.
"Zítra v půl čtvrté odpoledne." odpověděla mu Hi trochu smutně. Kluci chvíli přemýšleli a hned na to si vyměnili významné pohledy. Nic z toho jsem ale nechápala. Co mají za lubem?
"Co děláte dnes večer holky?" optal se GD.
"No nic." odpověděla jsem trochu zamyšleně a zmateně zároveň. Snad nás nechtějí pozvat na rande. To ne, to by byla blbost. Proboha myslím jako nějaké jejich šílená fanynka.
"Tak fajn, teď už něco na večer máte. A žádný odmlouvání." spustil T.O.P a my na něj jen zíraly.
"Co máte v plánu?" zeptala se zvědavě Hikari.
"Vyzvedneme vás kolem šesté večer. Teď už bychom měli jít." Řekl tajemně Daesung a všichni tři vstali k odchodu. Hikariina babička se je ještě snažil přemluvit k společnému obědu, ale oni odmítli s tím, že musí ještě něco důležitého zařídit.

Tohle byla ta nejdivnější návštěva, jakou jsem kdy měla. Vůbec nechápu, co to mělo znamenat, ale na šestou večerní se až neobvykle těším.
"Tak se pojďme najíst děvčata. Škoda, že ti chlapci nemohli zůstat." popoháněla nás babča.
"Díky bohu, že odešli." zamumlala jsem tak, aby to slyšela pouze Sayu. Ta jen souhlasně pokývala hlavou. Jeden oběd mi s nimi stačil. Víc toho jídla jsem měla na sobě, jak v sobě. Ale byla švanda. Naobědvaly jsme se společně a potom jsme se se Sayuri rozloučili s prarodiči a jely si na nákupy. Protože včera jsme nic nestihly.
"Nekoupíme si něco na sebe?" zeptala se zamyšleně Sayu.
"Ty seš teda zamilovaná." prohodila jsem žertovně, ale Sayuri jen zrudla a snažila se mi to vymluvit, což se jí moc nedařilo.
"Tak jo. Jsem a co má bejt?" přiznala se nakonec. Věděla jsem, že ho má ráda, ale takhle moc? Ale co budu jí to přát.
"Nic, jen jsem ráda i za tebe." objala jsem jí kolem ramen a zamířily jsme do nějakého obchodu s oblečením. Nebylo ho moc těžké najít. Když jsme z něj vyšly, byly čtyři hodiny a tak jsme se rozhody se vrátit domů. Nikdy by ě nenapadlo strávit tolik hodin v jediném obchodě.

Když jsme došly domů, bylo už po návštěvě. Vystřídaly jsme se s Hikari v koupelně, a pak jsme si vzájemně vysušily vlasy.
"Co myslíš? Jak vypadám?" zeptala se mě po chvilce Hikari. Byla oblečená ve svých černých džínách a novém černém topu, který se vázal kolem krku a měl véčkový výstřih. Trochu moc vyzývavé, ale taková byla ona celá.
"Hoď si na sebe ještě tu novou mikinu a bude to boží." pochválila jsem jí. Poslechla mě.
"Ehm, takhle?" zeptala se a hodila na hlavu kapuci. Musela jsem se zasmát. Vypadala tak roztomile s psíma ušima na hlavě. Obě dvě jsme si totiž koupily bezva chlupaté mikiny s ušima. Ona si koupila něco, co vypadalo jako černý pes a mě hodila do košíku bílého králíka. Nemohla jsem vůbec protestovat.
"Jsi mooooooc roztomilá. Až je to neuvěřitelné, že to tak moc jde." vysvětlila jsem jí, když mě probodla vražedným pohledem. Okamžitě zrudla a schovala se hloubějc do mikiny.
"Ale vezmu si to jen, když ty půjdeš v králičí." řekla tiše. Na to jsem taky zrudla. Ale co bude sranda.
"Fajn. Dohodnuto." odpověděla jsem po chvilce a hodila jsem si přes své bílé tílko s potiskem srdce a nápisem BestFriends králičí mikinu. Hi se začala smát a já se k ní přidala.
"Tohle bude ten nejtrapnější večer mého života." řekla mezi smíchem.
"Můj taky." přitakala jsem.

Přijeli deset minut před šestou, a když uviděli, co máme na sobě, vypukli smíchy.
"Co byly jsme v obchodě a tohle bylo děsně roztomilý." řekla jsem uraženě. Zajímalo by mě, kdy vyjedeme a kam jedeme.
"Já nevěděl, že se ti líbí roztomilé věci." díval se na mě tak nějak divně T.O.P.
"A komu ne?" zeptala jsem se ho.
"Dostalas mě. Mimochodem jsi roztomilá." řekl a otevřel nám dveře jejich auta. Ve chvíli, kdy jsem nasedala, jsem byla celá rudá. Právě přiznal, že se mu líbí roztomilé věci a prohlásil o mě, že jsme roztomilá. To snad ne! Si ze mě dělal prdel, že jo? Nechtěl tím říct, že se mu líbím. To určitě ne. To totiž ani není možné. A proč na to vůbec myslím!?!

Nečekala jsem, že by mohl T.O.P takhle rozhodit Hikari. Ještěže sedí vepředu, a že je řidič. I když myslím, že Hi se do něj zamilovává. Vím, že zamilovat se do celebrity není zrovna dvakrát moc moudré, ale když tomu se nedá moc zabránit. Daesung seděl přímo vedle Hikari a GD na místě pro spolujezdce. Kampak to asi jedeme? A že jedeme pěkně dlouho.
"Ehm, a co se bude dít teď?" zeptala se odvážně Hi.
"Počkej a uvidíš." odpověděl jí bleskově Daesung.
"A co když se mi nechce čekat?" zkoušela to dál Hikari.
"Tak máš smůlu." otočil se na ni GD. Zbytek jízdy byl docela v tichosti. To by mě zajímalo proč?

Dojeli jsme do nějaké opuštěné továrny a kluci nás odvlekli na nějaké temné místo. Skoro jsem si myslela, že nám míní udělat něco špatného, když nás opustili.
"Co bude teď? Co myslíš?" zeptala se mě nervózně Sayu.
"To nevím." pošeptala jsem jí. Náhle se rozsvítily světla a začala hrát hudba. A velice známá hudba. Pak se před námi ze záře světla vynořilo pět osob, které začaly hned zpívat. S ohromením jsme na ně se Sayuri dívaly a poslouchali jen tak na půl ucha, co zpívají. Tohle je další věc, která by mě ani ve snu nenapadla. Jsem na osobním koncertě BigBang a jediný s kým se tohle můžu dělit je jen moje nejlepší kamarádka. Když skončily, mohli vidět naše nechápající obličeje. V klidu čekali na jakoukoli naši odpověď či reakci.
"Pokud jste nás chtěli zabít, povedlo se vám to." konstatovala jsem nakonec.
"Měl jsi pravdu GD. Jsou divný." Ozval se nejmladší člen skupiny.
"A pročpak?" zeptal se přímo T.O.P.
"Nemluvit o tomhle ve škole, když tak je tolik namyšlených princezniček, které by potřebovaly srazit korunku z hlavy." začala jsem vysvětlovat.
"To je zhola nemožné." dokončila Sayu.
"Klidně ses tím chlubte." vložil se do toho GD, "Proto jsme to udělali. Aby se z vašich prázdnin, staly ty nejnezapomenutelnější prázdniny všech dob." prohlásil vesele.
"A to je právě ten kolíček do hrobu." podotkla Sayuri trochu moc temně. To říkám, protože jsem z ní v tu chvíli dostala trochu strach. Ale to stranou.

Stále nemůžu uvěřit tomu, co se právě událo před mýma očima. Živý, soukromý koncert Bigbang a jen pro nás. Čím jsme si to probůh zasloužily?
"Jak to myslíš?" zeptal se mě nechápavě Daesung.
"Myslí to tak, že když to řeknem ve škole, tak nebudeme mít až do smrti klid." Odpověděla mu místo mě Hi.
"Hm, tak to vyřešíme nějak jinak." řekl tajuplně T.O.P. po ještě dalších pěti písničkách a malém občerstvení nás kluci odvezli domů. Ale tentokrát jsme jeli jen s Daesungem a T.O.Pem. Já jela vzadu a Hikari vpředu. Když jsme zastavili před domem Hikariiných prarodičů, Hi s T.O.Pem vystoupili, ale mě zadržel Daesung.
"Líbilo se ti to?" zeptal se mě. Chvíli jsem se mu jen dívala do očí, než jsem odpověděla.
"Líbilo." usmála jsem se na něj a vystoupila. Daesung si přesedl dopředu a rozloučili se s námi. Hikari mi potom prozradila, že jí T.O.P objal. Usnuly jsme až po půlnoci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama