Překvapující prázdniny - Druhý den prázdnin

9. října 2013 v 11:51 | Sayuri |  Překvapující prázdniny - Na přání mojí sestry Kyo
Překvapující

Ráno jsem se probudila první, Sayu spala jako zabitá napůl pod přikrývkou a napůl venku. Se smíchem jsem po ní hodila polštářem, který byl po ruce. Nijak nezareagovala, jen se převalila a dál spokojeně chrupkala. Je zajímavý jak někdy dokáže tvrdě spát, a to je většinou první vzhůru ona. Vzala jsem si jednu sušenku ještě ze včerejška a vlezla jsem do koupelny, dokud ostatní spí. Sprcha jen a jen pro mě, to je hotový sen. A můžu v ní být, jak dlouho chci. Doma by to nešlo. Mám fakt děsný rodiče, ale alespoň že mě nechávají v klidu, co se týče kluků a tak. Dnes se mi ta teplounká a dlouhá sprcha po ránu bude fakt hodit, protože budeme chodit a chodit. Už se nemůžu dočkat. Hned se mrknem do obchodu s cédéčky, jestli náhodou nebudou mít nějaké nové album BigBangu nebo Nu'est či nějaké jiné mojí oblíbené skupiny.


Vzbudil mě zvuk sprchy. Hi se zřejmě probudila dřív jak já. Sedla jsem si na naší improvizované posteli. Do sprchy se dostanu až za kdoví jak dlouho, tak co bych měla dělat? Vzala jsem si do ruky pár sušenek, líp se sice přemýšlí s plným žaludkem, ale i něco je lepší nežli nic. Netrvalo dlouho a Hikari vešla do pokoje a zářivě se na mě smála. Ta se vážně dobře vyspala.
"Dobré ráno, ochrapo!" hodila po mě ručníkem, který jsem chytla.
"Já nechrápu a dobrý rákno." ohradila jsem se.
"To je jedno. Běž si dát sprchu, ať můžem celý den strávit někde venku. Mě se tu moc nechce být zavřená se starochy. Teda ne, že bych je neměla ráda. To ne." spustila, zatímco já jsem se zvedala.
"Jasně." hodila jsem po ní úsměvem ode dveří. Je kolem osmé ráno a už je tak rozzářená, a to je zvyklá stávat později. Tedy když není škola. Dala jsem si rychlou sprchu a vrátila jsem se do pokoje. Hikari se stačila mezitím obléct do svých oblíbených černých džínsů, stejně černého trička s nápisem Lov BigBang a přes to si hodila černou mikinu s notami. Náušnice v podobě houslových klíčů a řetízek se srdíčkovým přívěskem přátelství., ten jsem měla taky na krku. Oblékla jsem se do světlých kalhot se světle růžovou, průhlednou stužkou místo pásku, bílého topu s lebkou růžového králíka a podobnou mikinu jak Hi, ale bílou a s potiskem sakurových květů, abych si mohla vzít ty náušnice od ní. Takhle připravené jsme si vzali něco na zub v kuchyni a nechaly vzkaz, kam jdeme.

Vyrazily jsme do města v plné parádě. I když mě trochu štvalo to, že jsem si nechala rozpuštěné vlasy, protože děsně foukalo. No budu to muset nějak přežít. Měly jsme se Sayuri stejně dlouhé vlasy a neustále jsme se předháněly, čí vlasy rostou rychleji. Já vím, je to praštěný. Zvláště když nesnáším péči o ně, ale protože mi rodiče nechtějí dovolit je ostříhat na krátko, tak je to bezva. Až budu plně dospělá, zajdu do nejbližšího kadeřnictví a nechám se ostříhat. Počkat to vlastně kapituluju. No to ještě budu muset nějak domyslet. Sayu si dává vlasy vždy do dvou nebo jednoho culíku. A děsně jí baví experimentovat na účesech. Zvláštní, každá jsme z jiného těsta a přesto jsme nejlepší kamarádky. Něco na tom, protiklady se přitahují, bude.
"Je to daleko?" zeptala se najednou. Podívala jsem se na ni. Vesele se usmívala.
"Ani ne, když tam sjedem busem." ukázala jsem na místo, kde už čekalo dosti lidí na autobus dál do města.
"Bezva!" vhrkla, chytla mě za ruku a táhla mě tam. No, alespoň tam budeme rychleji.

V autobuse jsem musely stát. Byl to děs, ale se to dalo. Ještě nikdy jsem tak přeplněný autobus neviděla. Tělo na tělo, až jsem z toho měla husinu. Když jsme zastavili na naší zastávce, Hi mě prostě chytla za kapuci a téměř doslova mě z toho busu vyhodila.
"Tak a jsme tady." zvolala a věnovala mi jeden ze svých nezářivějších úsměvů. Podívala jsem se na obrovskou budovu před námi. Tak takhle vypadá opravdový obchodní dům? Tohle je nejméně desetkrát větší jak náš obchoďák.

"Tak pojďme!" pobídla jsem Sayuri, která se na obchoďák před námi dívala jak na zázrak světa. To mě trochu rozesmálo. Vešly jsme dovnitř a já si oddechla od toho protivného větru.
"Páni! A to to projdeme všechno?" zeptala se Sayu, prohlížejíc si hromadu malých i velkých obchůdků.
"Jestli budeš chtít?" poškádlila jsem jí. Vrhla na mě zničený výraz a naznačila mi tak, ať se ani neopovažuji to říct znova. Se smíchem jsme se vydaly do prvního patra, kde by měl být nějaký ten obchod s cédéčky.
"Koupíme si nejdřív nějaký céda, ne?" navrhla jsem při cestě. Sayuri jen přikývla a dívala se po vitrínách. Chvíli jsme bloudily než jsme to našly. Byl to takový malý a zatoulaný obchůdek. Skoro jako by nikdo nechtě, aby tam někdo chodil nakupovat. Ale zato měli spoustu novinek. Vešly jsme tam s úsměvy na tvářích a totálně nečekali, co se dělo pak.

Když jsme vešly do malého hudebního obchůdku, zajímavě pojmenovaného MagicMusic, hned jsme do někoho vrazily.
"Promiňte." Začaly jsme se okamžitě obě omlouvat. A ti co jsme do nich vrazili se nám taky začali omlouvat. Byli to tři mladí kluci, ale to nebylo tak podstatné jako, že byli i slavní. Před námi stáli tři členové BigBangu. S Hikari jsme na ně nechápavě čuměly. Myšleno doslova a do písmene. Byly jsme tak zmatené, že jsme se nezmohly skoro na nic. Nakonec se Hi vzpamatovala jako první.
"Byla to naše chyba, nedávaly jsme pozor. Omlouváme se." vyrazila jim trochu dech. No alespoň, že se nechová jako nějaká praštěná fanynka. Ale myslí jí teď určitě běží: "Ještěže jsem si nerozepla mikinu.". To by jinak nebyla ona.
"To nic. Nechme to být, co vy na to?" navrhl GD. Hm, to mi připomíná, že jsem jaksi nedávala pozor, kdo tu z té jejich kapely je. Prohlédla jsem si je trochu nenápadně, což nebylo skoro možné. Kromě GDho tu byli T.O.P, miláček Hikari a Daesung, můj oblíbenec. Tak tomuhle říkám zákon schválnosti.
"Ehm, fajn." odpověděla mu trochu nechápavě Hi. Vyměnily jsme si pohledy a následně se každá rozešla do jiného koutu obchodu.

Kdo by čekal, že tu vrazí, zdůrazňuji " vrazí", do tří členů kapely BigBang. Tomu říkám překvápko, ještěže jsem si zachovala chladnou hlavu a nechovala se jako blbec. I když takhle jsem promeškala možná svou jedinou šanci s nimi pokecat. Panebože já jsem tak blbá. Vzala jsem do ruky nějaké cédéčko a zase jsem ho vrátila na místo. Tohle jsem udělala ještě asi tak desetkrát, než mě to znudilo. Ani jsem si nevšimla, že mě někdo sleduje.
"Jsi nějaká nerozhodná." ozvalo se znenadání za mými zády. Zděšeně jsem nadskočila a rychle jsem se otočila po hlase. Za mnou stál T.O.P. "Promiň, nechtěl jsem tě tak vyděsit." smál se mojí reakci. Nebýt toho, že je slavnej praštila bych ho. Vlastně ho nemůžu praštit, protože je tak sladký. Tahle myšlenky bych měla, co nejdřív zapudit jinak se tu rozplynu.
"Co byste chtěl?" zeptala sjem se, co nejchladnějš to šlo. Na chvíli se zarazil, než vůbec něco řekl.
"Klidně mi tykej. Jmenuji se Choi Seung-Hyun, ale asi mě znáš jako T.O.P." řekl nakonec. Chvíli jsem na něj jen nechápavě hleděla, slušně řečeno.
"Ehm, jasně. Já jsem Hikari Tanaka." Představila jsem se trochu mimo z toho, co se právě událo. Vážně stojí přede mnou nebo se mi to jen zdá?
"Tak, Hikari, hledala jsi něco určitého? Rád bych ti pomohl, tedy pokud můžu." Zeptal se mě.
"A víš, že už ani nevím." Řekla jsem a otočila jsem se na hromadu cédéček.


Hi se šla podívat na nějaká cédéčka a já se potulovala na opačném konci obchůdku, kde jsem se dívala na různé plakáty a jiné takové blbůstky. Netrvalo dlouho a hnedle jsem narazila na Daesunga z Bigbang, a to jsem si myslela, že odešli.
"Ahoj." pozdravil mě vesele. O co mu tak asi jde?
"A-ahoj." dostala jsem ze sebe. V myšlenkách můžu být jakkoli drsná, ale když mám mluvit normálně, tak jsem děsně rozpačitá. Teda pokud to není zkoušení, to bych excelovala.
"Jsem Daesung a ty?" zeptal se jakoby nic. Proč se se mnou vůbec baví? Chvíli jsem se na něj jen dívala jako bych zapomněla mluvit.
"Sayuri Suzuki." představila jsem se krátce, "Nebyli jste tu tři?" zeptala jsem se ho. Bylo mi trochu trapný tu s ním být o samotě, i když většina holek by v mém případě naprosto zářila.
"T.O.P se někam zatoulal a GD něco vyřizuje." odvětil jednoduše a přešel blíže ke mně.

S T.O.Pem v zádech to bylo děsně divné. Furt se mě na něco ptal. Zřejmě ho udivilo jak se k němu, k nim chovám. To snad čeká, že se mu každá holka vrhne k nohám jen, co vstoupí do místnosti? Nebo je za tím něco jiného? Ne ani ne to nemysli holka! Není možné, aby ses líbila někomu tak slavnému, který si může vybírat z milionu holek.
Vydala jsem se raději hledat Sayu, ale když jsem ji konečně našla, bavila se s Daesungem a GD. Vypadala docela spokojeně a radostně. Vlastně se všichni smáli, a jakmile nás spatřili, vtáhli nás do jejich rozhovoru. T.O.P se rychle přizpůsobil, jen mě to trochu trvalo. Ale potom jsem zažila takovou švandu jako nikdy. Moc jsme toho se Sayuri díky nim nemohli projít, ale oběd zadarmo a ještě k tomu s členy skupiny Bigbang? Kdo by to nebral? Jenom blázen podle mě. Alespoň něco ušetříme na zítra a pozítří. Seděli jsme spolu v koutě nějaké docela přepychové restaurace a jedli hranolky s kuřecím řízem. Nakonec to skončilo tak, že jsme si navzájem vyhlásili hranolkovou válku a vtáhli jsme do ní i jiné hosty restaurace. Byla psina. Většinou jsem se trefila do T.O.Pa nebo Daesunga. Sayuri netrefila skoro nikoho, tak si nakonec půjčila omáčku a vylila jí po těch třech. Chvíli zkoprněle stáli a nechápali, která bije, než si vzali do rukou taky nějakou tu omáčku. No, když jsme vyšli ven, byli jsme od hlavy až k patě naprosto k sežrání, a to nemyslím obrazně. Moje nejlepší oblečení mohlo jít rovnou do pračky. Chtěla, jsem si už sundat mikinu, když jsem si vzpomněla, co mám na sobě za tričko. Teď mi došlo, jak blbý to byl nápad. Zastavila jsem se v půli zipu a rychle si mikču zase zapla.
"Copak? To si tu omáčkovou mikinu nesundáš?" zeptal se mě T.O.P, který si už stačil sundat svůj svetr celý od omáčky a stál přede mnou jen v šedém tričku. I ostatní si sundali mikiny nebo svetry, jen já stávkovala.
"Já si ji raděj nechám." odpověděla jsem vyhýbavě.


To bylo vážně něco. Nikdy bych si nemyslela, že bych se mohla takhle bavit. Sundala jsem si špinavou mikinu. Pohledem jsem přitom zabloudila k chuděrce Hikari, která si ani za mák nechtěla sundat tu svou. Ani se jí nedivím. Sic to byl tehdy velice krásný dárek od její mamky, ale teď jí to musí přijít trapné.
"Mám ti snad koupit novou mikinu, aby sis tuhle sundala?" snažil se jí přesvědčit T.O.P. No jo, přeci jen je to kluk.
"Ne a ne." Stála si tvrdohlavě za svým Hi, ale bohužel tu teď nebyla jediný tvrdohlavec. Tak tohle bude ještě zajímavé, raději se do toho nebudu montovat.
"Copak tam máš za tajemství nebo se snad stydíš?" ptal se GD. Málem jsem se udusila smíchy.
"Ty víš určitě, o co jde, že?" zeptal se mě usměvavě Daesung. Lehce jsem přikývla, ale neměla jsem v plánu mu to prozradit a on kupodivu nevyzvídal. Hikari se kolem GDho a T.O.Pa prosmýkla, vzala mě za paži a odtáhla na dívčí záchodky.

V bezpečí záchodků jsem si sundala mikinu a snažila se jí nějak vyčistit. Bože, že jsem si nevzala náhradní. Já vím, nemohla jsem vědět, co se stane. Tohle byl teda den a teď už je pomalu pět hodin. Měly bychom vyrazit, ale mám blbé tušení, že ti tři na nás čekají venku před záchytkami.
"Páni, tohle jsou opravdu nezapomenutelné prázdniny. To je lepší jak koncert." Sayuri se taky vrhla si nějak vyčistit oblečení a trochu se upravit, ať nevypadá jako nějaký strašák do zelí.
"To teda jo." musela jsem souhlasit.
"Pojedeme teď domů, že jo?" čte mi snad myšlenky? Na tohle jsem myslela ani ne před chvíli.
"Jasně. Je taky na čase, abychom alespoň nějaký čas trávily i normálně." řekla jsme celá rozesmátá. Nějakou dobu jsme se jenom smáli a potom pokračovaly v čištění. Přitom jsme probíraly, jak se to vlastně všechno seběhlo. Když jsme pak čisté vycházeli ven, zase jsme mále vrazili do kluků. Oni se nám snad schválně stavějí do cesty. Začali jsme se s nimi loučit, ale oni že nás domů odvezou. A nešlo jim to nijak vymluvit. Nakonec jsem tedy svolila, už jsem totiž chtěla být doma a dát si zaslouženou sprchu. Bylo to divné, ale i fajn jet jejich autem. No, pro mě to byla taková menší limuzína. To se vyrábí i lepší auta jak to naše? Páni, kde jsem to až do teď bydlela? Sarkasmus mi fakt nechybí. Když jsme dorazili na místo, se Sayu jsme jim hezky poděkovaly za krásně prožitý den a šly se vykoupat a spát.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama