Překvapující prázdniny - Čtvrtý den prázdnin / Poslední kapitola

9. října 2013 v 11:53 | Sayuri |  Překvapující prázdniny - Na přání mojí sestry Kyo
Překvapující

Probudila jsem se tváří k Sayuri, která už byla taky vzhůru. Ten včerejšek byl vážně něco, ale doufám, že neplánují nic více překvapujícího. To by už na mě bylo asi moc.
"Kolik je?" zeptal jsem se Sayu. Na chvíli se otočila, aby se mohla podívat na hodiny.
"Půl jedný." odpověděla ještě rozespale. Ob zaráz jsme si zívly a nakonec se daly do smíchu. Po asi půl hodině povalování se v poduškách, jsme vstaly a začaly uklízet pokoj. Přeci jen dneska odjíždíme.
"To jste nemusely děvčata. Já bych to uklidila." vešla do pokoje bábi.
"My rády." řekla Sayuri.
"Když už jste nás tu museli trpět, tak si po sobě uklidíme." začaly jsme se znova smát. Babča vzala do rukou polštáře a poskládala je na jednu hromadu do kouta.
"Zas tak zlý to nebylo. A mimochodem děvčata, jaký byl včerejší večer?" zeptala se zvědavě. A je to tu. Velice dlouho očekávaná zpověď puberťaček, co si vyrazili večer ven a vrátily se kolem jedenácté večer. Co asi dělaly? Bábi na to má stopro svoji teorii.
"Skvělý?" podívala se na mě tázavě Sayuri.
"Jo asi tak." souhlasila jsem.
"To mi k tomu víc neřeknete?" hněvala se babča. Obě dvě jsme zavrtěly hlavou.
"Ani není co, babi." Vysvětlila jsem jí a položila složenou přikrývku vedle polštářů. Sayuri udělala totéž.
"To se divím. Ti kluci vypadali, že se jim líbíte." řekla a zamyšleně se vydala do kuchyně.


Sedly jsme si s Hikari ke stolu v kuchyni a daly se do jídla, co nám připravila její babička. Pro nás to byla snídaně, ale dosti pozdní. Ještě se mi nestalo snídat k druhé odpoledne.
"Co myslíš, přijdou se s námi rozloučit?" zeptala se najednou Hi. Nikdy bych neřekla, že by mohla něco takového říct. Velice mě tím zaskočila.
"Nevím, ale byla bych ráda." odpověděla jsem jí po chvilce váhání. Smutně jsme se na sebe podívaly. Je zamilovaná až po uši, jenže to nechce přiznat. Ne nahlas. Tohle byl nejhorší den prázdnin, jinak se ani nedá nazvat. Oběma nám došlo, jak moc jsme si to tu zamilovaly. Nemluvě o těch třech z BigBangu, ti si to taky museli pořádně užít. Chtěla bych, aby tyhle prázdniny nikdy neskončily.

Taková škoda, že už to všechno končí. Je to skoro jak léto, které začne, a pak jednoho dne zjistíte, že už je podzim. Umět tak zastavit čas, tak bych ho zastavila právě včera večer. Stále nemůžu uvěřit, že jsem se objímala s T.O.Pem. lepší by už bylo se s ním líbat, ale to už je jen a pouze můj sen, který se doufám nevyplní.
"Co budeme dělat?" zeptala se mě Sayuri.
"Odpočívat?" navrhla jsem a vrhla se v obýváku na gauč. Sayu těžce dopadla vedle mě.
"Mě se ani nechce domů." přiznala se mi.
"To mě taky, ale kdybychom se nevrátili, moji rodiče by šíleli. Znáš je přece." Objala jsem ji kolem ramen.
"Jo a to je právě škoda."
"Co chtěla by ses stát holkou celebrity?" neodpustila jsem si ji poškádlit.
"A co ty? Včera jsi byla přeci šťastná, když tě objal." vrátila mi to Sayu.
"To jo. Alespoň budu mít, co vyprávět vnoučatům. Pokud nějaké budu mít." Opřela jsem se pohodlně. Sayuri následovala mého příkladu.
"Hlavně ať to nepochopí blbě." šťouchla mě do žeber.
"O to se nemusíš bát." začala jsem jí lechtat.

Poslední minuty jsme si jen povídaly a dělaly samé blbosti. Nikdo by z nás v tu chvíli nepochápal, ale nám by to nevadilo. Musely jsme se nějak zbavit počínající deprese. A ani jsme se nenadály a už byl čas vyrazit. Na letišti to jako obvykle dosti žilo. Nebylo lehké se tam proplést na určité místo, ale měly jsme dost času. Byly teprve tři, takže nám to mělo letět za půl hodiny. Škoda, že jsme se nestačily pořádně rozloučit s klukama. Ty dva dny s nimi byly boží. Zničehonic mě Hi zatahala za rukáv. Nechápavě a překvapeně jsem se na i otočila.
"Podívej. Řekni, že se mi to nezdá." Ukázala na párek mladých kluků, co šli našim směrem. Po chvilce mžourání jsem je poznala. T.O.P a Daesung. Vlastně není možné si je splést. Působili docela rozruch v tom svém maskování. Dokonce i já si zprvu myslela, že to jsou nějací zloději i prostě zločinci.
"No to mě podrž." šeptla Hikari. V tu chvíli jsme už jen čekaly na to, až nám řeknou, že můžeme nastoupit do letadla. Což by mělo být do deseti minut. Ti si umí opravdu vybrat ten správný čas.
"Ahojte děvčata." spustil hned Daesung, zatímco T.O.P se rozhlížel, zda si jich nikdo nevšiml.

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Dva členové BigBangu se s námi přišli rozloučit. A zrovna ti, co se nám líbí. Bůh možná fakticky existuje.
"Ahoj." pozdravila jsem je a Sayu jen nesměle pokývala v pozdrav. Byla stejně v šoku jako já.
"Jsem rád, že jsme vás překvapili." usmál se na mě, ano přímo na mě, T.O.P.
"No alespoň se máš čím chlubit." podotkla jsem jízlivě, ale potom jsem se na něj hned usmála. Byla jsem ráda, že se přišel rozloučit.
"No abych to vysvětlil. Daesung někam spěchal a já ho nenechal jít, dokud mi neřekl kam má namířeno. A když řekl, že se chce s vámi rozloučit, mile rád jsem se k němu přidal." řekl a přitom se podíval směrem na Daesunga a Sayuri, kteří od nás poodstoupili. Co asi tak probírají?
"To je od tebe milé." odpověděla jsem mu na to a otočila se zase pohledem na něj.
"Vlastně jsem ti chtěl něco dát." přistoupil ke mně blíž. Tak blízko, že jsem skoro slyšela tlukot jeho srdce, "Chtěl bych, abychom byli v kontaktu." podával mi papírek s jeho kontaktem. Dívala jsem se na něj s pootevřenými ústy, což jsem asi neměla dělat. Ale to mi došlo docela pozdě. Jeho rty se jemně přitiskly k mým a málem mě tak připravil o rozum. Jen jeden letmý dotyk a já toužila, aby nikdy neustál.

"Dostal jsem takový nápad." začal Daesung, když jsme se vzdálili od Hi a T.O.Pem. byla jsem z toho trochu nervní, ale snažila jsem se působit sebejistě.
"A jaký?" zeptala sjem se ho okamžitě. Pousmál se mojí zvědavosti.
"Příští víkend máme koncert v Japonsku. Co kdybyste přišly?" navrhl mi. Byl to opravdu krásný návrh, ale měl mnoho otazníků a chyb.
"To by bylo fajn, ale…" začala jsem, ale zastavil mě náhlým položením ukazováku na moje ústa. Trochu jsem zrudla.
"Vyzvedneme vás." řekl sladce. Tomuhle se prostě nedalo říct ne. Jen jsem pokývala hlavou, abych dala najevo svůj souhlas.
"To bude prima." řekla jsem potom ještě, to jen aby si to nevyložil blbě.
"Na tady je moje telefonní číslo. Můžeš volat kdykoliv." podával mi složený kus papíru. Podívala jsem se na něj a vděčně ho přijala.
"Určitě se ozvu." slíbila jsem.
"Už se nemůžu dočkat." řekl a jemně mě políbil na špičku nosu. Omráčeně jsem ho pozorovala. Co to právě udělal? Lehce se usmál a bylo vidět, že se trochu červená. Tak nějak samovolně jsem se k němu naklonila a svými rty se letmo dotkla těch jeho. Teď se překvapeně tvářil on. Chvíli jsme se na sebe dívali a potom mě pevně objal.

Konec tohohle výletu, těchhle prázdnin mě velice překvapil. Nikdy bych nemyslela, že by se to mohlo takhle vyvinout. Líbala jsem se s T.O.Pem. Tak tohle mi nikdo neuvěří. A Sayuri mi potom v letadle ještě povyprávěla svojí část příběhu. Dozvěděla jsem se, že se s klukama uvidíme již příští víkend. Už se nemůžu dočkat. Vím, že jsou slavní, což znamená jisté komplikace. Bude těžké s nimi kamarádit natož s nimi chodit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama