Náš život s magií 5

23. října 2013 v 10:46 | Sayu&Kyo |  Náš život s magií / Na motivy Fairy Tail

Kimi

Pomalu jsme kráčeli po cestě společně s Natsuovým týmem. I když tvrdili, že to zvládnou sami, nemohli jsme nechat jen tak. Tedy alespoň já a Sayu. Reizo byl proti, protože máme svoji misi. Vždycky byl necita. Držela jsem se v blízkosti Natsua, Sayuri a Graye. Reizo šel s děvčaty. Určitě si to náramně užíval. Šli jsme opatrně a dávali si pozor na své okolí. Jen Natsua to brzy unavilo a ani nevím, jak vletěl do nějaký pasti. Rozeběhla jsem se k němu a snažila jsem se mu pomoci. Spolu se Sayuri a Grayem jsme padali za Natsuem dolů z nově vytvořeného srázu. Trošku líp to vysvětlím. Můj růžovovlasej trochu praštěnej bratr totiž stoupl na nějaký drát a odpálil tak skrytou výbušninu. Tomuhle říkám den na draka. Dole jsem se rozplácla na Natsua a chvíli nato do mě vrazil Gray. Další náraz jsem necítila. Vymanit se z té hordy bylo docela těžké, ale Sayuri mi dělala starosti. Neměla na nás taky dopadnout? Co se jí mohlo stát? Snad se někam nezakutálela. Zhodila jsem ze sebe Graye a rychle se postavila na nohy.
*Jsem v pořádku.* ozvala se Sayu uvnitř mé hlavy. Objevila se přímo přede mnou a vesele se usmívala. Náhodou ode mě, ale byla naprosto čistá a oblečení měla v dokonalém stavu. Jakoby vůbec nepadala. To bych taky mohla mít, jen moci použít i jinou magii jak ohnivou drakobijeckou.
"To jsem ráda. A vy kluci? Jste v poho?" otočila jsem se na Graye a Natsua, kteří se mezitím začali hádat. Byla by to prdel je pozorovat, jak se perou a hádaj, nebýt prekérní situace, ve které jsme se právě nacházeli.

Sayuri

Ten pád byl děsný. Ještě že jsem tak rychle zareagovala a použila trochu své magie. Ostatní to štěstí neměli. Kluci mi byli docela ukradeni, zvláště když se začali téměř okamžitě hádat. Více mě štvalo, že jsem nestihla pomoci i Kimi.
*Promiň.* pípla jsem tiše a trochu ji očistila pomoci vodní páry. Protočila se a otřepala si ze šatů trochu prachu.
"Díky. A nemusíš se omlouvat." objala mě. Tak fanj. Všichni jsme v pořádku, ale někde jinde než bychom měli být. Ach jo, co teď budeme dělat? S těma dvěma, co se pořád perou a hádají, to nebude zrovna lehké. Kimi k nim přešla, celá rudá vzteky. Užiju si trochu srandy, jak to tak vidím.
"Přestaňte!" okřikla je Ki. Nijak na to nereagovali, tak to Ki zařvala hlasitěji a důkladněji. To už nemohli ignorovat. Zvláště, když se proti nim řinul její ohnivý dech. To jak se od sebe rychle odtrhli a oba se soustředili na Kimi, bylo dosti zábavné a zvláštní.
*Nemám je zchladit?* zeptala sjem se nevinně. Ki se na mě škodolibě podívala a pak se sladce usmála na Graye a Natsua.
"Jasně a pořádně prosím." odpověděla mi Kimi. Kluci si vyměnili nechápavé pohledy. S úsměvem na tváři jsem natáhla ruku jejich směrem a spojila se s podzemní vodou. Tiše a klidně pobublávala a čekala na moje příkazy. Na nepatrnou chvilku jsem si to spojení, s tímto pro mě úžasným živlem, užívala. Už od mala jsem měla vždy raději vodu, jak jakýkoli jiný živel či jinou magii. Co jim takhle dopřát bahenní koupel? Stejně už jsou špinaví. Voda pod mýma nohama nedočkavě zabublala. Tenhle nápad se jí zřejmě zamlouvá stejně jako mě. Roztáhla jsem dlaň nad zemi a prudce jí pohla směrem k nebi, což pod nohama kluků způsobilo, že půda obživla a zvláčněla Vodou. V momentě byli oba do půli pasu v bahně a snažili se odtamtud nějak dostat. Natsu zkoušel použít svůj oheň, čímž se sice vypařila všechna voda, ale pořád byl uvězněný do pasu v teď suché zemi. A taky tím svým vydařeným pokusem docela naštval Graye. Byl celý ožehnutý a tvářil se velice nebezpečně. A podle jeho myšlenek se to chystal Natsuovi oplatit stejnou měnou. S Ki-chan jsme se skoro válely smíchy na zemi.
"Neměli bychom spíše přemýšlet, jak se odsud dostat?" zeptal se po chvilce Gray. Natsu byl v kostce ledu a právě se snažil z toho dostat.
"Konečně rozumná slova." řekla Ki a mávla na mě, že je mám pustit. Lusknutím prstů je obklopila voda, ale tentokrát je z bažinné pasti vynesla na pevnou zem a následně je trochu omyla. Ať vypadají alespoň trochu k světu.

Kimi

To byla ale prča. Musíme to někdy zopakovat. Natsu se najednou začal kolem sebe zuřivě rozhlížet, ale teprve když se zeptal, kde je Happy mi došlo, co se děje. Všichni jsme zapomněli na toho modrého kocoura, který se někam ztratil. Podle mě to bylo přitom pádu. Teď nám asi nezbývá nic jiného než ho najít. No fajn, to už máme dvě věci na práci. Zatímco Gray, Natsu a Sayu hledali Happyho, já se snažila něco vymyslet. A i když to velmi nerada přiznávám, zauvažovala jsem na chvilku, že by bylo dobré zkontaktovat Reiza. To jsem ale taky dosti rychle zavrhla.
"Sayuri nemohla bys použít tu svoji telepatii a najít ho tak, nebo tak něco?" napadlo Natsua po chvilce beznadějného hledání.
"To by bylo sice dobrý. Ale pochybuji, že je v telepatii až tak dobrá." podotkl Gray. Kdyby věděl, jak moc se mýlí. Jenže kvůli pravidlům nemůžeme použít svou plnou moc, tak jsou jeho slova vlastně pravdivá. Tohle je teda fakt na nic. Přešla jsem k Sayu a zezadu jí objala. Právě v tu samou chvíli jsem vycítila nebezpečí. Nebyli to nepřátelé, ale dosti silná magie hrnoucí se naším směrem. Než jsem stačila cokoliv říct, tak nás obklopily dokola velké rudé plameny. To mě překvapilo. Čekala jsem cokoli jen ne tohle.
"Ha, a tohle nás má jako zastavit?" podíval se hladově na plameny Natsu. Chtěla jsem ho upozornit, ať mi taky něco nechá, ale něco se mi na těch plamenech nelíbilo.

Reizo

To byl docela blbý nápad nechat Kimi se Sayu jít s těma dvěma. Určitě udělají nějakou pitomost, tím jsem si jistý. Stoprocentně se něco stane, protože to tak je pořád. Ještě jsem nezažil, že když jsem je nechal na chvíli o samotě, tak něco nevyvedly a teď jsou ještě s těma dvěma praštěnci. Raději budu pomocí své magie kontrolovat co největší okruh, abych je měl pod dohledem. Každopádně budu dělat taky cokoli, jen abych tady ty holky nemusel poslouchat. Zrzka, blondska jedna lepší jak ta druhá. Ať tak či onak už mě z nich začíná bolet hlava. Tenhle cech je vážně dosti divnej. Ale co bych neudělal pro svoje dvě sestry. Ta malá modrovlasá Wendy mi docela připomíná Sayuri. Teda až na to, že Sayu nemluví. Kéž by promluvila. To by bylo…. Heh, co to bylo? Právě se otřásl vzduch a ještě ke mně donesl nějaký křik. Že by to šlo ze směru, kterým se vydali i se Sayu? Měl bych se se Sayuri pokusit spojit. Ale protože neovládám telepatií jako ona, tak to budu muset vyřešit pomoci větrné magie. Snad to uslyší a poví mi, co se děje. Vyslal jsem tak asi tři zprávy, ale Sayu se mi neozvala. Zajímalo by mě, co se stalo, že mě neodpovídá.
"Děje se něco Reizo-san?" zeptal se mě Lucy. Nechtěl jsem je zbytečně strašit, pokud to nemám potvrzené, tak jsem jen mírně zavrtěl hlavou. Ale pak se odnikud objevil Happy a byl dosti zadýchaný.

Sayuri

Tenhle plamen byl velice zvláštním druhem magie. Natsu ani sestřička Ki ho nemohli sníst a Gray ho zase nedokázal zmrazit. Nemluvě o mých chabých pokusech uhasit plamen vodou. Prostě nic nepomáhalo. Byli jsme v naprosto bezútěšné situaci. Obklopeni kolem dokola vysokými rudými plameny, které se pomalu stahovaly jako nějaká smyčka. Jediný způsob úniku bylo vyletět, ale chyběl nám tady Happy a ještě ke všemu nevíme, jestli by toho byl schopen. I když věřím, že by ze sebe vydal vše pro naši záchranu. Neměla bych potom taky udělat vše? Bráška říkal, že když to nepůjde jinak, tak může použít všechny naše schopnosti. A tohle je vážně dosti zapeklitá situace. Co by udělal Rei? Natsu se pořád pokouší pohltit ten plamen a je čím dál tím více zraněný. Udělám to. Přistoupila jsem blíže k té plamenné zdi a natáhla před sebe ruce.
"Sayu, co to děláš?" zeptala se mě Ki a spolu s Grayem a Natsuem se na mě překvapeně dívala.
*Zahraňuju nás.* odpověděla jsem a dál se plně soustředila na magii přede mnou. Snad to stihnu v čas.

Kimi

Sayuri stála před námi a soustředila se na rudé plameny před námi. Vždyť už jsme všechno vyzkoušeli a nic nefungovalo, tak o co se pokouší? Že by…? Pokud je to co Reizo říkal pravda, tak se teď pokouší ovládnout tu magii. Ale co když se jí to nepovede? Co se potom stane? Sayuřiny ruce začaly pomalu olizovat ty rudé ohnivé jazýčky. Gray jí chtěl od nich odtáhnout, ale v tu samou chvíli, kdy se dotkl ramene mojí malé sestry, ho ožehl jeden rudý plamen a zahnal kus dál od ní. Její ruce byly už celé obklopené tím podivným ohněm. Jestli to takhle půjde dál, bude ve vteřině jen hořícím tělem. Copak jí to vůbec nebolí? Já se k tomu plamenu přiblížila asi pětkrát a pokaždé jsem se dosti nepěkně spálila. Na tohle se nedá dívat, buď jí pomůžu, nebo nevím. Ale zrovna když jsem chtěla zkusit použít archu času, plameny zmizely a vůbec nic z nich nezbylo. Sayuri svěsila ruce podél těla a jinak se vůbec nepohla. Před ní jsem spatřila stát Erzu, Lucy, Wendy, Reizu a tu malou bílou kočku. Zdá se, že nám přispěchali na pomoc. A zřejmě jim vše vypověděl Happy, který se téměř okamžitě vrhl k Natsuovi. Rei upřeně pozoroval Sayu, která se pořád nehýbala. Co se děje?

Reizo

Hned jakmile nám Happy vše vysvětlil, jsem bez přemýšlení vyrazil za nimi. Bylo mi divné, že se Sayuri vůbec neozývala a měl jsem o ně strach. Tedy jen Kimi a Sayu. Snad jsou obě v pořádku. Erza, Lucy, Wendy a Charla mě následovaly, ale nijak jsem je nevnímal. Byly mi ukradený, jsou mi ukradený a taky budou mi ukradený. Co víc k tomu dodat? Já do cechu nechtěl tak moc jako Ki se Sayu. Kimi to neví, ale my jsme se Sayuri už kdysi k jednomu cechu patřili. Zpočátku mi moje malá sestřička dělala jenom doprovod, a když jsem šel na nějakou misi, zůstávala v péči Ness, která nám byla náhradní matkou po tom, co nám rodiče zemřeli. Sayu si na něj vůbec nevzpomínala, stejně jako si nevzpomínala na to, že použila ve třech letech vodní magii. Byla normální malá sedmiletá holka, která se věšela pořád na svého staršího bratra. A to si o ní mysleli i ostatní z našeho cechu. Alespoň do dne kdy nás napadli čtyři velice silní mágové. Tehdy nás skoro zničili. Ness schovala Sayuri, ale ona se v době kdy už byli všichni na pokraji svých sil, postavila před ty čtyři vetřelce a použila na ně jejich vlastních sil. Od toho momentu nebyla Sayu pro zbytek cechu víc než jen nějaký velice zajímavý experiment. Zkoušeli, jak ta její moc vlastně funguje a tím ji dosti ubližovali. Jedinou magií, kterou si uchovala a plně jí ovládá je vodní, neviditelnost a pak ta její telepatie, kterou si přizpůsobila jako komunikační prostředek. Než jsme potkali Kimi tak mluvila telepaticky jen se mnou. Ki podle mě taky skrývá někde uvnitř sebe nějaký ten magický zázrak. Nevím jak jinak to nazvat. Každopádně je nějakým způsobem dosti zvláštní. Ale to jsem odběhl od tématu. Sayu bylo osm let, když se odehrálo to napadení a odkrytí její moci. Ve dvanácti jí zkusili přimět plně ovládnout jednu velice sinou magii. Ale to už na ni bylo moc. Ovládla tu magii, ale ztratila nad sebou kontrolu. Její oči tehdy ztratily svoji typickou modrošedou barvu. S lehkostí tanečnic zničila mávnutím ruky celý cech. No, když vezmu, jak nevelký byl náš cech, tak to zas tak těžký nebylo. Pak si stoupla přede mě a já se jí podíval do očí, které měly nyní stejně světle měděnkovou barvu jako její oči, ale postupně se jim vracela jejich původní barva. Když se tak stalo úplně, zmateně na mě zamrkala a než omdlela vyčerpáním, jediným dotekem mi předala elektrickou magii. Tehdy jsem nechápal, jak to udělala a snažila se na to přijít celý dlouhý roky. Přesněji řečeno než jsme potkali Kimi, kterou si zamilovala a naučila jí pro změnu ledovou magii. Tehdy jsem přišel na to, jak to dělá. No, příště až bude čas, zase budu pokračovat dál a povím, jak to bylo s Kimi a tou její ztracenou magií.
Ale teď jsme už zřejmě na místě. Nikdy jsem neviděl něco podobného. Ta ohnivá zeď, která se před námi rozprostírala, byla velice neobvyklá.

Kimi

Reizo se rychle vydal k Sayu a já taky. Z jedné strany jsem si stoupla já a z té druhé on.
"Sayuri, jsi v pořádku?" zeptala jsem se. Lehce se jí zachvěla víčka a začala je pomalu otvírat. Hned jak se na mě podívala všimla jsem si té podivné změny. Její oči, ony neměly svoji původní barvu, ale podobnou jako její vlasy. A nejen to, taky se na mě dívala jako na úplně cizího člověka. Zmateně na mě a Reie zamrkala.
"Ještě že jste ty plameny zničili. Jinak by bylo po nás." ozval se Gray, ale já si ho nijak nevšímala.

"My jsme nic neudělali. Chystali jsme se, ale zrovna v tu chvíli ty plameny sami od sebe zmizely." Odpověděla mu zmateně Lucy. Plně jsem cítila, jak se jejich zraky obrátily na Sayuri. Nikdy předtím mě nenapadlo, jak moc mi to může být nepříjemný. Prohlédla jsem si zmatenou Sayu, která zatím nijak nereagovala a tím myslím telepaticky. No tak Sayu, co je to s tebou?, pomyslela jsem si. Chytla sjem jí za paži. V tu chvíli mi nedošlo, že to bude považovat za nepřátelské gesto, což Rei zřejmě věděl, podle toho jak káravě se na mě díval. Sayuri se obalila těmi rudými plameny a donutila mě i Reizu se stáhnout dále.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama