Náš život s magií 3

9. října 2013 v 14:14 | Sayu&Kyo |  Náš život s magií / Na motivy Fairy Tail

Kimi

Nakonec se mi s pomocí Sayu podařilo Reiza přemluvit. Přísahal mi, že mi pomůže. Takže bude hrát kluka, co mě pronásleduje a děsně mě zbožňuje. To bude psina. Teď jen musím najít Freeda. To bude trochu oříšek, ale zapamatovala jsem si jeho pach. Našla jsem ho u stolu s dalšíma dvěma mágy. Jedna hnědovlasá, brejlatá holka a divnej týpek. Chvíli jsem na ně nevěřícně čuměla, ale pak jsem se více přiblížila.
"Ahojte lidi a … ehm, bůhvíco." pozdravila jsem je. To je moc asi nepotěšilo, ale co já s tím. Chci mluvit jen a pouze s Freedem.
"Ahoj Kimi." odpověděl mi Freed. A následně mě představil svým přátelům. Ta holka byla Evergreen a ten divnej chlápek Bickslow. Divnej vzhled a ještě divnější jméno. Nechtěla bych vidět jeho rodiče. Pokývla jsem na pozdrav, ale omluvit se za první pozdrav jsem v plánu neměla. Poprosila jsem Freeda, jestli bychom mohli mluvit o samotě. Hned pochopil, o čem se chci bavit. Vyšli jsme spolu ven do města.


Chvíli jsme šli vedle sebe potichu. Freedo asi čekal, až promluvím. No, já si počkala na správnou chvíli. Byli jsme s Reizem domluveni na milimetry přesně. To je ta jeho obliba ve strategii. Podívala jsem se na poletující kapesníček. Trošičku jsem na něj zaostřila a spatřila výšivku lilie. Sayuri. A já si říkala, že se pohybuje nějak divně.
"Ehm, jsem ráda, že mi pomůžeš." začala jsem a měla co dělat, abych neplácla Sayu po hlavě. I když nevím, kde přesně je. Nakonec mě tím kapesníkem praštila do obličeje.
*Promiň.* pípla tiše.
"Pomoci dívce v potížích je přeci moje povinnost." začal do toho Freed. A to se za chvíli dostaneme na místo, kde se na nás má vrhnout Reizo se zamilovaným kukučem. No, teď trochu pochybuji, že to vydržím a nezačnu se chlámat na celé kolo. Zhluboka jsem se nadechla a psychicky se na to připravila. Nechci skončit mokrá a taky nechci, aby si Sayu na něm vyzkoušela nějaké ty své fígle.
"Nevím proč, ale pronásleduje mě už docela dlouhou dobu. Jen se nikdy neukázal, když jsem byla s Reizem nebo Sayu." začala jsem mu vysvětlovat. Koutkem oka jsem hlídala pohyb v okolí, který by mi prozradil, kde se nachází Sayuri a přitom jsem se dívala na Freeda.
"Hmm. A jak vypadá?" zeptal se. Sakra. Sayu doufám, že pozorně posloucháš. Já to totiž zapomněla.
*Má delší, bílé vlasy s jedním modrým pruhem v ofině a modré oči.* zachránila mě Sayuri. Ta holka mě vždy překvapí.
"No má dlouhé bílé vlasy s modrou ofinou, co vím." odpověděla jsem mu. Chvíli přemýšlel. Skoro už jsme došli na místo setkání. To bylo dosti daleko od cechu a skoro u našeho domu. Páni, nějak moc ten čas letí anebo jsme šli fakt rychle. Už jsem ani neviděla nějaký pohyb, co by naznačoval, že tu je Sayuri. Počkat, to jsem tu teď s ním fakt sama?
"Myslíš, že ho teď potkáme?" zeptal se a hned v ten okamžik se tam zničehonic objevil Reizo. Málem jsem dostala infarkt a to dokáže většinou jen Sayu. Vypadal jako blázen jak se na mě díval. Ale mělo to jednu výhodu. Nemusela jsem odpovídat Freedovi.

Reizo

Připadal jsem si jako magor. Proč jsem se k tomuhle nechal přemluvit. Stál jsem tam s otravnými bílými vlasy a nechápavě se díval na dvojici přede mnou. Kimi vypadala jako v naprostém šoku a ten Freed, jak jsem si domyslel, chvíli nechápal, která bije. Potom se postavil před Kimi. Zdá se, že jí to začíná vycházet. Změnil jsem pohled na tak trochu ublížený a přišel k nim blíže.
"Kimi-chan, kdo je to?" zeptal jsem se a doufal, že Sayu mu do hlavy dá, že to nejsem já. I když jsme se zatím ještě oficiálně neviděli, tak to chci mít pojištěné. Kimi, ale měla potíže ze sebe něco vydat. Jen aby se smíchy nepotrhala.
"Jsem její přítel. A kdo jsi ty?" ujal se tedy slova Freed.
"Já jsem Toshiro. Ty jsi její přítel?" představil jsem se falešným jménem a přitom zmateně zíral z jednoho na druhého.
"Ano, to jsem." přitakal. Chvíli jsem dělal ublíženého, ale potom jsem se tak jak mi to šlo, rozzuřil. Probodl jsem Freeda vražedným pohledem. To ho přinutilo Kimi ještě více chránit. Otočil se trošičku k ní a přitom mě neustále pozoroval. Rozhodl jsem se použít elektrickou magii. Teď jsem vážně rád, že neovládáme jen jeden druh magie.
"Kimi, drž se vzadu." řekl jí tiše a potom přistoupil blíže ke mně, "Máš s tím nějaký problém?" zeptal se mě.
"Jo, no Kimi-chan patří jen mě. Víš?" zalhal jsem. Teď budu furt lhát. Kimi bych nechtěl ani za mák. Vždyť je pro mě jako sestra, ale to jí raději říkat nebudu. Freed se připravil k jakémukoli protiútoku.
"Tak to máš smůlu. Nepatří ti a nikdy nepatřila." řekl a zněl jako by byl do ní zamilovaný až po uši. Všiml jsem si jak Kimi zrudla a potěšeně se usmívá. Sayuri do mě trochu zezadu strčila a já byl nucen jít proti Freedovi. Použil jsem jednoduchý trik. Nejdřív jsem proti němu poslal blesk a potom ho praštil. Bohužel mi to moc nevyšlo, to teda ani nemělo, ale i tak mě to naštvalo. Je v psaní run docela rychlý. Ale stejnak hádám, že kdybych se mu postavil v plné síle či to jen myslel vážně, tak ho porazím během chvilky. Teď jsem nemohl používat už žádnou elektrickou magii, jen pěsti a i ty mi k ničemu nebyly. Porazil mě během pár vteřin. Ležel jsem v prachu a bolestí se svíjel. Za tohle mi Kimi pěkně zaplatí.
"Už se ke Kimi nikdy nepřibližuj." řekl rázně a počkal si, dokud mu nějak nedám vědět, že raději někam zdrhnu. Z posledních sil jsem vstal a utíkal pryč od nich na místo, kde na mě čekala Sayuri, aby mě ošetřila rány.

Kimi

To bylo rychlý. Nečekala jsem, že to půjde tak rychle. A Freed se choval jako by byl můj opravdový přítel.
"Teď už by tě neměl otravovat." podotkl náhle. S úsměvem jsem se na něj podívala.
"Díky. Jsem ti moc vděčná." řekla jsem mu a přitom jsem se rozhodovala, jestli ho mám či nemám obejmout. Nakonec jsem se rozhodla, že ho obejmu. Vrhla jsem se mu kolem krku a pevně ho objala. Ztuhl překvapením, ale po chvilce mě objal taky. Bylo to velice krásné. Bohužel se tam objevila najednou Sayuri. Upozornila na sebe prásknutím nějakého pytlíku. Oba dva jsme leknutím nadskočili a odskočili od sebe. Když jsem si potom všimla vysmátého obličeje Sayu, byla jsem rudá jako rak. A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé: styděla jsem se, ale jen trochu a zadruhé: byla jsem naštvaná.
"Sayuri." zvolala jsem. Ale ona si mě vůbec nevšímala. Místo toho se přiblížila k Freedovi a pozorně ho pozorovala.
"Copak se děje?" zeptal se jí klidně Freed. Sayu se polekaně stáhla a potom vrhla pohled na mě. Přišla ke mně a zatahala mě za ruku.
*Rei chce, abys šla domů.* řekla jednoduše a táhla mě za sebou. Natož že je tam malá má síly dosti.
"Promiň, ale budu muset jít. Ještě jednou ti děkuji, a pokud bych nějak mohla ti to splatit, tak mi dej vědět." křikla jsem na Freeda přes rameno.
"Ehm, ahoj." bylo jediné, co jsem mu rozuměla.



Sayuri

S Ki jsme se vrátily domů, kde na nás čekal bráška. Napadla mě jedna velice dobrá věc, když jsem si tak prohlížela Freeda. Pomocí svých telepatických schopností jsem mu do hlavy nenápadně vsoukala nápad přijít navštívit Kimi zítra ráno. Teď je na mě sice Ki-chan naštvaná, ale to se určitě brzy změní.
Bráška se ještě trochu vzpamatovával z boje s Freedem. Ale i tak nás stačil provrtat vážným pohledem. Tohle bude ještě zajímavé. Stály jsme tam před ním, protože Rei se rozvaloval na gauči a na křeslech byly nějaké naše věci. Nově koupené věci.
"Za tohle mi teda budeš moc dloužit." řekl po chvilce. Ki si sedla na opěradlo jednoho křesla a klidně se na něj podívala.
"Já vím. Moc ti za to děkuji, hodně to pro mě znamená." odpověděla mu se zasněným výrazem. Nemusím se jí dívat do hlavy, abych věděla na co myslí. Stačilo mi vidět je, se tak krásně objímali.
"Hah, ale asi to nechám být." řekl najednou bráška Rei. To hodně překvapilo Kimi. Spadla z opěradla a nevěřícně přitom zírala na Reizu.
"C-cože!?!" vyhrkla nechápavě. Tohle nebylo bráškovi podobné, ale asi si všiml, co mezi nima je. Tak jako já. Podle mě není potřeba být nijak senzitivní k tomuhle, aby to jeden viděl.
"Jen to prostě nech být." řekl a lehl si. Dělal jako by byl už večer. Já se pustila do přípravy čaje a Kimi se přidala s děláním jídla. Byla dobrá rybička a pro brášku zelenina.

Kimi

Celý zbytek dne byl nezajímavý. Nakonec bylo rozhodnuto si vzít misi až následující den nebo ještě později. Trochu mě to štvalo, ale když budu moci vidět Freeda… Večer jsem usínala s myšlenkami na něj.
Ráno jsem se vzbudila kupodivu docela brzo. Ale nevstávala jsem, jen jsem ležela a představovala si Freeda a včerejší den. V tom mě vyrušilo zaklepání na dveře. Naštvaně jsem vstala a hodila na sebe župan. Došla jsem ke dveřím a opatrně je otevřela. Dostala jsem šok. Stál v nich totiž Freed, ale něco mi nesedělo, i když už jen jeho vzhled mi dokáže vzít dech. Ustoupila jsem ode dveří, ve kterých se smál Freed. Pak mi došlo, co tu nesedí. Smrděl jako Reizo.
"To jsou blbý vtipy." okřikla jsem ho. Přeměnil se zpátky a s úsměvem od ucha k uchu se na mě tlemil.
"Já vím, ale ten tvůj výraz." řekl a popadl se za břicho.
"Jasně. Jen se směj." řekla jsem nakvašeně. On mě dokáže pěkně naštvat. Už jsem mu měla v plánu jednu vrazit, když se ve dveřích objevila Sayu a veselým úsměvem na rtech.
*Sestřičko, máš náštěvu.* řekla jednoduše, ale z jejího pohledu jsem pochopila rychle, kdo to je. Freed. Je tu a přišel za mnou. Během chvilky jsem vystrčila Reizu ze dveří ven a zavřela dveře. Sayuri se mezitím bez problému dostala dovnitř mého pokoje, protože když jsem se otočila, byla tam.
"Sayu? Mohla bys mi učesat vlasy?" zeptala jsem se jí, i když to nemám moc ráda. Byla jsem během chvilky připravená jít někam do společnosti nebo alespoň ven, tak aby se mě nikdo nelekl. Vyšla jsem z pokoje se Sayuri v závěsu. Byl tam, seděl v jednom křesle, které jsme včera na Sayuřino naléhaní vyklidili. Teď už se nedivím proč.
"Ahoj Kimi-san." vstal a pozdravil mě.
"Ahoj." odvětila jsem jednoduše. Reizo naznačil, že jde něco koupit a vypařil se. Zmetek, ale alespoň se s ním seznámil i jinak než přes pěsti a v přítomnosti Sayuri. Jinak by ho mohl poznat. Sayuri mě neopustila.
"Dáš si čaj?" zeptala jsem se, když jsem uviděla jak Sayu zvedá hrnek a konvičku.
"Děkuji." řekl. Sayuri udělala její nejlepší čaj a my dva jsme si sedli a povídali si většinou o cechu.
"U vás v cechu se jeden fakt nenudí." konstatovala jsem, když se najednou rozhlédl po domě.
"Kde máš sestru?" zeptal se zmateně. Teď mi došlo, že se vypařila.
"Heh," řekla jsem velmi inteligentně, "Kam se ztrac…" nemohla jsem dopovědět, protože mě vylekalo bouchnutí dveří. Podívala jsem se tím směrem a došlo mi, o co jde.
"Sa…" zasekla jsem se, když mě něco uhodilo do hlavy. No, jo zapomínám. Před nikým z cechu, dokonce ani před Freedem, se nesmí nic říct o našich schopnostech.
"Co prosím?" zeptal se Freed. Nervózně jsem se na něj podívala.
"Eh, nic. Sayu se asi vypařila za Reizem." řekla jsem a přitom trochu zrudla. Sayuri stála vedle mě a němě se smála. Měla jsem, co dělat, abych jí nevyhodila oknem.
"Aha." Freed vypadal trochu zmateně, ale nic neříkal. Aspoň, že tak.
"Co kdybychom šli ven?" nadhodila jsem a neubránila se škodolibému úsměvu. To mu muselo být hodně trhlý.
"Proč ne." řekl po chvilce váhání. Vyrazili jsme ven se Sayu v závěsu.
Nešli jsme moc do města, spíše jsme se drželi na okraji a povídali si o všem možném. Po chvilce jsem si uvědomila, že nás už Sayuri nepronásleduje. To mě trošičku rozhodilo, ale Freed mě docela rychle zapojil do nějaké debaty, kterou stejnak prohrál.
"Už se s tebou nebudu o ničem dohadovat." řekl s roztomilým úsměvem na rtech. Málem jsem pod ním roztála. Takhle jsme se procházeli ještě chvíli.


Sayuri

Doufám, že jim nebude vadit, když je nechám o samotě. Už tak Ki asi trochu obtěžuji. Hlavně když teď má to rande. Za tohle mě stoprocentně zabije. Zastavila jsem se u nějakého stromu a s povzdechem jsem si pod něj sedla. Na chvíli jsem zavřela oči a naslouchala jsem zpěvu ptáků a přemýšlela nad nadcházejícími dny. Myslím, že se mi podařilo i na nějakou dobu usnout, možná tak na půl hodinky. Když jsem otevřela oči, tak jsem zpozorovala maličkého ptáčka, který mi seděl na natažených nohách. Natáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po hlavičce. Byl roztomilý. Maličký a modrý.
"Ahoj. Ty jsi Sayuri, viď?" ozvalo se nade mnou. Moc jsem si ho nevšímala. Doufala jsem, že si ještě rozmyslí se mnou mluvit, ale nevyšlo to. Podívala jsem se mu do tváře a lehce přikývla. Potom jsem se znova pohledem stočila k malému ptáčkovi, který teď spočíval v mém náručí. Líbilo se mu moje hlazení. Rozruch v chlapcově hlavě mi ale docela vadil. Chtěla jsem ho telepaticky okřiknout, jenže mi to spíše přišlo jako plýtvání silami. A navíc bych porušila jasně daná pravidla, z čehož by bráška nebyl nadšený.
"Co tu děláš?" zeptal se se snahou si nějak se mnou pokecat. Nebylo mu snad jasný z mojí ignorance, že s ním nechci mluvit či jen gestikulovaně? Ale nemohla jsem si odpustit se mu nepodívat do hlavy, kde toho stejně moc nebylo. Byl tam cech, magie, přátelé a rvačky. No a ještě velice moc přemýšlel o naši malé rodince a hlavně o mě, protože jsem němá a užívám jak vodní magii, tak i prý menší telepatii. Usmála jsem se a později z jeho myšlenek vybuchla smíchy. Teda, jak se to vezme. Nevydávala jsem přitom žádnou hlásku. Podivně se na mě díval a asík mu to přišlo trochu nepříjemné, protože mu došlo, že se směji jemu. Jeho city byly tak průzračné, ale on nic neviděl a dělal, jakože nic. Přesto tu přede mnou stál a snažil se konverzovat. Všichni mágové z Fairy Tail jsou zvláštní, ale tenhle polooblečenej s tendencí ztrácet oblečení vede. Už se chystal odejít, když jsem se uklidnila a s úsměvem do vzduchu vodou napsala, ´Relaxuji.´.
"Páni." vydechl a pozoroval vznášející se vodní text. V tu chvíli modrý ptáček v mém náručí roztáhl křídla a byl pryč. Zasněně jsem se za ní dívala a zase úspěšně chlapce vedle mě ignorovala. Přestala jsem ho ignorovat, když dostal nápad se ke mně více přiblížit. Muselo to působit divně, jak jsem se na něj podívala ještě než se stačil vůbec pohnout. Můj pohled říkal, opovaž se ke mně přiblížit a skončíš mokrej od hlavy až k patě. Nemluvě o rychlé měně teploty. Ale on si přesto sedl vedle mě. Zhluboka jsem se nadechla a s povzdechem, ještě předtím než stačil cokoli říct, se propadl do promočené půdy. Ne úplně, ale zadek, ruce a nohy se mu tam pěkně bořily. Vstala jsem a pozorovala, jak se připravuje použít nějakou svojí magii na vyproštění se z bahnité pasti. Ve chvíli kdy jí použil, jsem já použila neviditelnou a vypařila se. Po té, co se vyprostil, se po mě jen zmateně poohlížel. Nějakou dobu jsem pozorovala jeho počínání. Dokud jsem neucítila Reizu, jak se blíží mým směrem. Otočila jsem se jeho směrem a pozorovala, jak se blíží ke zmatenému chlapci, který si ho už taky všiml. Cestou si neodpustil do mě nevrazit. Díky jeho vzdušné magii ví, tak trochu, kde se nacházím, i když jsem neviditelná.
"Co tu děláš, Grayi?" zeptal se ho bráška Reizo.
"Mluvil jsem s tvojí sestrou, ale pak pode mnou rozmočila půdu a zmizela. To se tak chová furt?" vysvětloval.
"Ne. Jen když chce být sama." řekl bráška.
"Sama?" zopakoval v otázce Gray.
"Sice se furt drží Kimi, ale někdy chce být sama jako každý jiný." řekl Reizo a vyrazil zpátky domů. No moc toho nenakoupil, alespoň jsem si nevšimla, že by něco nesl. On si určitě dal jen něco k jídlu za naše poslední peníze. Musíme už vyrazit na tu nějakou misi. Rozeběhla jsem se za bráškou domů.

Reizo

Na křižovatce jsem se otočil směrem k cechu. Už moc peněz nemáme, tak to bude chtít nějakou misi. Doma stejnak nikdo není, podle toho jak jde Sayu za mnou, mi vše došlo. Sayuri se už zviditelnila a pomalu, hopkavě si šla za mnou jako za starých časů. Zastavil jsem se na místě a chvíli jakoby uvažoval nad něčím velice závažným. Sayu se zastavila vedle mě a čekala, co udělám. Nakonec jsem se rozplynul ve vzduchu, a tím jsem ji trošičku zmátl.
Objevil jsem se před cechem a vešel dovnitř. Vydal jsem se rovnou k tabuli s misemi. Bylo jich tam dost a vybrat první, tak bylo těžší než bych chtěl. Vedle stál jeden chlápek s náhrdelníkem z lebek a pozorně studoval každou misi. Alespoň se mi tak zdálo. Optal jsem se ho na radu ohledně první mise.
"Toho se neptej. Ten na žádný misi ještě nebyl." ozval se najednou Natsu za mými zády. Následně se, ale někam vypařil. Chvíli jsem jen bezradně studoval tabuli, když mi Mirajane nabídla pomocnou ruku. Nakonec jsem vybral jednu misi za sto jewelů. Byla celkem jednoduchá, něco s bandity. Sayuri už byla v cechu a já se jen tak, tak stačil otočit. Skočila mi kolem krku a trochu mě přiškrtila.
"Vyhrálas. Tady, odměna." sáhl jsem do kapsy a podal jí jeden knedlíček, co jsem koupil na snídani. S radostí si ho ode mě vzala a dala se do jídla. Odvedl jsem jí ke stolu a koupil ještě pití. Počkáme tu na Kimi.
Sayuri dojedla a potom začala být nervózní. Kimi stále nepřicházela. Snad není tak blbá, že jí nedošlo, kde jsme. Jemně jsem jí objal kolem ramen. Nikdy neměla ráda, když někdo z nás byl dlouho pryč. Potom jsem se rozhlédl po cechu a spatřil nějakého podivína s černými vlasy a cvočky ve tváři. Koukal se po Sayu a za jeho zády se schovávala ještě nějaká kočka, co si schovávala uši tlapkami. Ale nebyl jediný, kdo se díval po mojí sestře. V tom se ve dveřích objevila Kimi s Natsuem . Vypadali docela zmoženě. Vypadá to, že si tu někdo dával zápas a nedivil bych se, kdyby pěstní. Sayuri vystartovala a vrhla se na Kimi. Vstal jsem a šel za nimi. Pozdravil jsem Ki a hodil jí snídani, teda teď už asi spíše oběd. Lekla se a chvíli s ním žonglovala. Potom na mě hodila pobouřený pohled, ale já ji ignoroval a šel si zase sednout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama