Náš život s magií 1

9. října 2013 v 14:11 | Sayu&Kyo |  Náš život s magií / Na motivy Fairy Tail

Kimi

"Tady budem bydlet následujících pár let." řekl Reizo a pyšně se podíval na rozpadající se chajdu. Jinak se to ani nedá popsat. Je to cvok, ale to už vím od našeho prvního setkání.
*To myslí vážně, sestřičko Ki?* zazněl mi najednou v hlavě Sayuřin hlas. Otočila jsem se na ni. Dívala se mi do očí s němou otázkou. Kdyby neuměla používat telepatii, tak nevím jak by komunikovala s ostatníma, když nemluví. Ale alespoň není tak otravná jako její bratr. Teda až na to, že mi dělá ocásek, ale na to jsem si už zvykla a pořád si díky tomu utahuji z Reizy.
"Bohužel asi jo." povzdechla jsem si a obrátila pohled zpátky na starou barabiznu.
"Co se vám na tom nelíbí? Tohle bylo to jediný, na co jsme měli dostatek peněz a ještě nám něco málo zbylo." osočil se Rei. A naštvaně si dal ruce na prsa. Na tomhle domě se mi líbí jen jedna věc, a to že je v Magnolii.


*Opravíš ho?* zeptala se Sayu a chytla mě za ruku. Sayu je sice o rok starší jak já, ale je zato strašně drobná. Řekla bych, že o tu hlavu jsem větší jak ona. Ale zato má moc pěkné vlásky, které mi každou noc dovoluje česat. Není to moc zábavný, jenomže horší by bylo, kdyby měla ona česat mě. Nesnáším se starat o vlasy, i když je mám docela dlouhý.
"Jo to samozřejmě, ale nejdřív si budu muset najít práci." odpověděl jí Reiza. Kolikrát jsem si říkala, jak ti dva mohou být skuteční sourozenci. On má černé vlasy, hnědé oči a ke všemu je děsně vysoký a ona má světlounce, řekla bych měděnkavé vlasy, modrošedé oči a je dosti malá. A oproti němu ještě milá a docela roztomilá. O něm bych to nikdy neřekla ani, kdyby mě mučili. Pro mě je to prostě ten šašek s větrnou palicou.
"Teď mě napadlo, co kdybychom se přidali k nějakému cechu?" nadhodila jsem, to co jsme včera probíraly se Sayu. Ta se na mě s úsměvem podívala a potom se obrátila s vírou ke svému staršímu bratrovi.
"To zní docela dobře. A myslím, že vám dvěma práce bodne." řekl trošku arogantně podle mě. Potom nás vybídl, ať se jdeme podívat na nový dům i zevnitř a ať si sebou vezmem i rovnou věci.

Sayuri

S Ki jsme vešly do našeho nového, rozpadlého domu a hned si vybrali každá svůj pokoj. Vlastně nebylo moc, co vybírat byly tam jen dva pokoje a ty byly naše. Bráška Rei bude muset spát v obýváku. Ki na mě spiklenecky mrkla a já se začala smát, protože vím, jak moc se ti dva nemusejí a jaké si dělají naschvály. Ale vždy je to sranda. Vybaleno a tak nějak uklizeno jsme měli docela rychle. Aby ne, když jsme k tomu použili trochu té magie. Sestřička Ki ovládá tu nejlepší magii na světě. Dokáže vrátit věci do stavu, v jakém byly, když byly nové nebo je jednoduše zničí. Ale docela dost jí to taky bere energii, a tak jsme museli spíše zapojit moji vodní a bráškovou větrnou magii, abychom to tu trochu umyli a vyklidili od pavučin a jejich obyvatel. Ty totiž nemá Ki moc v lásce. To bylo ráno a naše nastěhování. Potom jsme se vydali něco málo nakoupit do města.
"Tak kam půjdeme jako první?" ptala se mě Ki.
*Do přístavu. Chtěla bych dneska na večeři rybu. Ty jí umíš tak hezky připravit Ki.* odpověděla jsem jí.
"Tak fajn. K večeři bude ryba." usmála se na mě a podala mi ruku, kterou jsem okamžitě přijala.
"Už zase? To snad nemyslíte vážně?" zabědoval bráška Rei. Začínal ryby nenávidět, protože jsme jich poslední dobou měli hodně. Nevinně jsem se na něj usmála přes rameno. Povzdechl si a raději nás popohnal směrem do města.
"Měl bys být rád, že ti tu rybu osmažím svým plamenem. Nebo jí chceš syrovou?" vrhla na něj vražedný pohled Kimi, když se objevil po jejím boku.
"Ani náhodou. Jsem rád, že nám ji vždy tak náročně a hezky osmažíš." máchal rukama v omluvném gestu. Ki se na něj podívala a začala se smát.
*Bráško Rei, něco jsi slíbil. A to, že jí koupíš něco za to, jak byla hodná a starostlivá.* připomněla jsem mu. To ho trochu rozhodilo.
"No jo, já vím." protočil oči a podíval se někam jinam.
"Já nic nepotřebuji. Mám vše." usmála se na mě sestřička Ki. Chytla jsem ji ještě pevněji.
"Slíbil jsem to a taky to dodržím. Běžte napřed, já vás doženu. A hlavně žádné hlouposti." zastavil se na místě a dál nás nechal jít samotné.

Kimi

Šaškovská hlava nás se Sayuri nechal jít dále samotné, což byla skvělá příležitost se mrknout na nějaký zdejší cech. Mrkla jsem na Sayu, která bez jakéhokoli slova pochopila, co se mi honí hlavou. Zamířily jsme tedy k cechu.
*Ki? Víš, kde tu ten cech je?* zeptala se mě po chvilce nervózně Sayu.
"Jasně, že jo. Podívej." ukázala jsem jí naproti nám, kde na velké bráně stál nápis Fairy Tail. Mrkla jsem se zpátky na Sayu, která se na budovu před námi dívala s nevěřícným výrazem. Potom se obrátila ke mně a užasle se usmála.
*Jsi kouzelník.* promluvila mi do hlavy.
"Ne ne, já jsem drakobijec a mág." opravila jsem jí s úsměvem. Sayuri se začala smát. Udělaly jsme první kroky k cechu, kde podle všeho byl můj, ehm… něco jako můj bratr.
Zastavily jsme se na prahu a pozorovaly, co se uvnitř děje. Směrem k nám šle nějaký malý páprda a růžovovlasej kluk.
"Kdo z vás je Natsu?" zeptala jsem se a následně ucítila na sobě docela dost párů očí. Nevšímal si nás sice celej cech, ale i tak to bylo dost lidí. Sayu mě mírně zatahala za ruku, což byla němá otázka. Chtěla vědět, kdo je ten Natsu. Jestli to není ten, o kom jsem pořád mluvila, že ho chci najít.
"Já jsem Natsu. Proč to chceš vědět?" ozval se ten růžovovlasej. Chvíli jsem si ho měřila. Sayu vedle mě docela ztuhla a bylo cítit, že se necítí zrovna moc v bezpečí. Ale neměla jsem v plánu to tak dlouho nechat. Vrhla sejm se vřed na Natsua, abych ho objala kolem krku.
"Ahoj, bráško!" vykřikla jsem z plných plic. Oči všech teď nechápavě sledovaly mě, jak tam objímám Natsua. Cítila jsem i jak se ode dveří na nás směje Sayu.
"Co zase vyvedla?" ozvalo se po chvíli, takže jsem přeslechla Natsuovo stěžování a tázání. Nemluvě o těch dalších. Otočila jsem se po Reizovi a vrhla na něj naprosto nevinný pohled.
"Já jsem nic neudělala. Jen jsem pozdravila svého nevlastního bratra." vysvětlila jsem i pro ty kolem mě.
"Hey! Nevím nic o tom, že bych měl nějakýho sourozence." odstrčil mě od sebe Natsu. Vedle něj se objevila jakási blondýnka a kousek dál stál polonahej chlápek s nějakou rudovláskou. Zbytku jsem si nevšímala.
"No, ty to asi nevíš. Ale Igneel vychovával i mě. Teda jen chvíli." řekla jsem jako by nic a všichni, hlavně Natsu, na mě zírali jako bych spadla z bůhvíjaké výšky.
"Kimi!" okřikl mě Reizo. Neochotně jsem se na něj otočila. Tvářil se naštvaně a Sayu vedle něj vypadala jako malé dítě, co má strach. Po dlouhé době mu visela na ruce a snažila se upoutat jeho pozornost. Bylo mi jasné, že se staví na moji stranu. Ale Rei jí moc neposlouchal, a když jsem se neměla k odchodu, rozhodl se, že mě odsud vyvede třeba i v zubech. Ten jeho výraz už znám, používá ho na mě totiž docela často.
"To mi budeš, muset vysvětli. Neříkej, že jsi taky ohnivý drakobijec." slyšela jsem za sebou Natsuův hlas, ale to mi bylo jedno. Připravovala jsem se na Reizův útok. Chtěl mě chytnout za ruku, jenže jsem byla rychlejší a shodila ho na zem. Čímž jsem ho nasrala totálně. Chtěl se na mě vrhnout, ale v tu chvíli se na nás oba odněkud vylil proud vody. Otočili jsme se společně do leva, kde se na nás nevinně zubila Sayuri.
"Kdo jste?" zeptala se nás rudovláska. Já jsem použila své plameny, abych se usušila.
*Brášku Reie osuš taky, prosím.* řekla Sayu. Podívala jsem se na ni celkem otráveně.
"A musím?" zeptala jsem se. Sayu jen pozdvihla ruku a prstem vykouzlila kroužek vody. Hned jsem se jala Reie neochotně osušit.
"Ptala jsem se vás, kdo jste?" zněla rozzuřeněji rudovláska a nebyla jediná, kdo byl zvědavý.
"Omlouvám se za problémy. Já jsem Reizo a tohle jsou moje sestry Sayuri a Kimi." začal Rei.
"Cože?" podivil se Natsu a ostatní s ním. Zírali na nás jako na nějakou kuriozitu.
"Nevlastní. A to jen díky Sayu, protože beze mě nemůže žít." opravila jsem Reie. Sayu, na důkaz mých slov, se mě chytla pevně za ruku a odmítala se ode mě vzdálit.
"Tak jak to je s tím Igneelem?" vrhl se ke mně Natsu s nadějí v hlase. Asi doufal, že vím kde Igneel je. A já doufala, že to ví on.
"Chvíli mě jen vychovával. Ani mě pořádně nenaučil jak používat svou magii. Pak se jednoho dne ztratil a už jsem ho neviděla." odvětila jsem trochu smutně, ale Sayu se na mě povzbudivě usmála, "Tatík Igneel byl docela zábavný." řekla jsem o něco veseleji.
"Jo to jo." řekl Natsu trochu zklamaně.
*Co ho rozveselí?* zeptala se mě Sayu. Podívala jsem se jí do modrošedých očí. Zdá se, že se jí ho zželelo. Rei si se mnou vyměnil pohled. Dal mi svolení, teď rozhodnout o osudu naší malé, nesourodé rodinky.
"Sayu se ptá, co by tě rozveselilo?" zeptala jsem se Natsua, který na mě nevěřícně vypoulil oči.
"Ona nemluví?" zeptala se blondýnka a přiblížila se více k Sayuri, "Ahoj maličká. Já jsem Lucy." téměř si dřepla a natáhla k ní ruku. Sayu se mi schovala za záda.
*Je divná.* zaznělo mi v hlavě. Nešlo se nesmát a zdá se, že to zašeptala i Reiovi, protože měl, co dělat, aby se nesmál moc nahlas.
"Eh, co se stalo? Čemu se smějete?" ptal se nás naháč.
"Grayi, oblečení." upozornila ho rudovláska a hned byl od něj klid. Páni, toto je snad cech úchylů, ale když už je tu Natsu.
*Ki? Řekni jim, že nejsem malá a už vůbec ne roztomilá.* zatahala mě za rukáv Sayuri. Povzdechla jsem si a už to chtěla říct, ale Rei mě předešel.
"Sayu, teď na to není čas." položil jí ruku na rameno. Sayu na něj pohlédla a v očích se jí značila zmatenost, asi stejně jako u mě. Po té se podíval na členy cechu, "Jsme potulní mágové bez cechu a právě jsme se nastěhovali do Magnolie." vysvětlil.
"A chcete se přidat k nám?" ptal se docela nadšeně Natsu.
"No..." začal Rei, ale já ho přerušila.
"Jasně, pokud nás přijmete." odvětila jsem jednoduše. Přeci mi před chvíli naznačil, že o tom mohu rozhodnout, tak co. Zkontrolovala jsem jeho pohled. Byl klidný a dokonce se i usmál, když si všiml mého pohledu. Nejraději bych ho praštila, kdyby se mě Sayu nedržela.
"Já jsem tu cechmistr." upozornil na sebe ten malý páprda.
"Jakou užíváte magii?" zeptala se hned Lucy.
"Já ohnivou drakobijeckou samozřejmě. A tady Sayuri ovládá vodu ve všech jejích skupenství mimo jiné." odpověděla jsem a Reiza schválně vynechala.
"Ovládám vzdušnou magii." odvětil jednoduše a přitom mě stačí probodnout vražedným pohledem.
"To zní dobře. A jak jsi to myslela tím mimo jiné?" zeptala se rudovláska a přiblížila se blíž k nám. Sayu se vedle mě napjala a rychle jí zatarasila cestu blíže ke mně nebo jejímu bratrovi. Ihned se zastavila a podiveně jí sledovala.
"Sayu, že?" zeptala se jí Lucy, a když jí to odkývla, pokračovala, "Co se děje?" Sayuri se na ni chvíli dívala a pak se otočila na mě. V očích měla zmatek a nejistotu. Přešla jsem k ní a objala jí.
"To je v pořádku sestřičko. Jsou to všechno přátelé." vysvětlila jsem jí.

Reizo

Kimi objala Sayuri a klidnila ji. Ještě, že tak. Jinak by to tu klidně i celý vytopila, jen aby nás ochránila. To dělala vždy, když si myslela, že hrozí nebezpečí.
"Omlouvám se, ale Sayuri si asi myslela, že jsi pro nás hrozba." vysvětlil jsem rychle. Zatímco Kimi tam objímala mou sestru.
"Hrozba?" nechápala rudovláska a i všichni ostatní se na ni dívali zvědavěji.
*Ať se představí. Copak neví jak je to neslušné?* zazněla mi v hlavě rozzlobená slova Sayu .
"Prosí tě, aby ses představila." tlumočila Kimi.
"Jak víš, co chce říct?" ptal se zvědavě Natsu a k němu se přidali další z cechu. Kimi se nezdála, ale když přišlo na Sayuri, tak neznala přítele. A oni se přiblížili až moc blízko a Sayu se jí vyděšeně schoulila do náruče.
"Jednoduše. A běžte dál, děsíte jí." řekla a použila trochu své ohnivé magie, aby jim dala najevo, že to myslí vážně. Všichni až na Natsua ustoupili. Kimi se postavila před Sayu, která se jí pevně držela.
"Sayu neovládá jenom vodu, ale i telepatii. Díky tomu s námi komunikuje, ale jinak nemluví vůbec." řekl jsem a obě dvě probodl vážným pohledem.
"Heh, možná toho budu později litovat, ale vítejte ve Fairy Tail." promluvil najednou cechmistr a všechny tím vyvedl z míry. Kimi a Sayu se na sebe s úsměvem podívaly a bylo vidět, že se jim splnil ten největší sen, který kdy měly společný. A to někam patřit.
Poté jsme dostali každý razítko se symbolem cechu. Já si ho nechal dát na pravou ruku a Kimi si ukázala na srdce, což jsem pokládal za příliš odvážné.
"A kam ty, maličká?" zeptali se následně Sayu a ta jen ukázala na Kimi. Jak jinak. Byla sice starší, ale dělala většinou vše po ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama