My Immortal Love 2. - Kdo je ten kluk?

9. října 2013 v 12:44 | Kyoketsuki |  My Immortal Love
My Immortal Love

Ráno jsem se vzbudila s pocitem, že je něco jinak, přesto jsem nevěděla, co to je. Oblékla jsem se a vykoula z balkónu. Venku bylo krásně. Svítilo slunce, byla modrá obloha a dole u země malý mlžný opar. Dávalo to krajině podemnou magický nádech.
Seběhla jsem dolů. Na stole jsem měla lístek od mamky. Jela do práce a vrátí se až večer. Nasnídala jsem se a šla ven. Rozhodla jsem se jít do lesa. K mému velkému štěstí netrvalo dlouho a já se ztratila.<
"Sakra! To se vždy stane jen mě!" V tom se ozvalo zavrčení a nade mnou na kopci se objevil bílý vlk. Vykřikla jsem a běžela pryč. Vlk mě doháněl. Zakopla jsem a skončila na zemi. Vyděšeně jsem se dívala na vlka. Ten se ke mně pomalu začal blížit. Znovu jsem vykřikla.


"Co křičíš?! Rušíš tu!" Vlevo stál nějaký kluk. Měl černé vlasy a modré oči. "Ten vlk ti nic neudělá." Řekl trochu jemněji. "Jak to můžeš vědět?" "Protože je to můj přítel." Zůstala jsem na něj zírat. Vlk ke mně přišel blíž a sedl si.
Díval se do mých očí a já do jeho. Poté si mě očichal a omluvně do mě strčil. Opatrně jsem vztáhla ruku a dotkla se jeho srsti. Trochu zavrčel, ale nic mi neudělal. "Huh?" Zaznělo od toho kluka. Velmi inteligentní!
"Co se děje?" Zeptala jsem se překvapeně. "Jsi jediná, kromě mě, komu dovolí dotýkat se ho. Ostatní vždy kousne." Překvapeně jsem se na vlka podívala a raději ruku stáhla. Nepotřebovala jsem jí mít prokousnutou.
"Kdo vlastně jsi? Nikdy jsem tě tu neviděl." Řekl ten kluk. Chcíli jsem přemýšlela a pak jsem odpověděla. "Nejsem nikdo důležitý. Jen..." V tom se ozvalo zařehtání koně. Znělo blízko a děsivě, jako by vás už jen tím zařehtáním, chtěl dotyčný zabít.
Kluk i vlk se napnuly. "Hned teď se vrať domů!" "To těžko ty chytrej jsem se ztratila!" Povzdechl si. "Vstaň ale rychle." Tomu se to říká snadno. Vstala jsem a málem spadla. "Au!" Zachytil mě. Zranila jsem si tím pádem nohu.
"Jsi v pořádku?" To bych asi neříkala au a nepadala ty idiote! "Ne, asi jsem si něco udělala s nohou." Zaklel, když se znovu ozvalo to zaržání, tentokrát blíž a objevil se malý mlžný opar. Vlk zavrčel a rozběhl směrem, odkud se ozývalo.
en kluk mě vzal do náruče. "Kde bydlíš?" "V tom domku na louce." Překvapeně se na mě podíval a rozběhl se tam. Před domem mě posadil na křeslo. "Ještě se uvilíme, Elizabeth." Řekl a rozběhl se pryč. Zůstala jsem za ním zírat. Já mu své jméno neřekla. Kdo je ten kluk?




Pokračování >> Setkání u jezera
Předchozí díl >> Nový domov

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama