My Immortal Love 13. - Pravá moc

9. října 2013 v 12:55 | Kyoketsuki |  My Immortal Love
My Immortal Love

Najednou jsem stála ve velké místnosti. Kolem dokola seděli lidé, ale já věděla, že to nejsou lidé. Byli to démoni. Poklonila jsem se. "Omlouvám se za svou drzost, ale jde to jsem a kdo jste." Jeden z nich se na mě usmál. "Našla odvahu se zeptat." Žena vedle něj vstala a přišla ke mně.
"Jsi v podsvětí. My, jsme předci tvého démoního rodu." "A co já s tím? Musím se vrátit a pomoct Alexovi." Povzdechla si. "Tohle je z vaší pokrevní linie!" Obvila jednoho démona a ten se jen zasmál. "No... abys potazila svého otce, musíš v sobě probudit moc démona."
"Ne díky. Já ho porazím i bez toho a žádnou vaši posranou moc nestojím. Jsem člověk a tak to i zůstane." Výhružně po mě šlehli pohledem. "Pozor na jazyk, holčičko." Ztuhla jsem a podívala se na muže vpravo. "Vy jste mi řekl holčičko?" Jen se usmál a kývl. "No máte pravdu raději budu holčička, než přes dva tísíce let stará vykopávka."

Polovina z nich se zasmála ale on na mě zaútočil a já mu uhla. Poslala jsem na něj nějaký pruh temného světla a jeho to odhodilo. Žena stojící vedle mě se jen usmála. "Ty nejsi jako tvůj otec. Ačkoliv také nemáš ráda lidi je to z jiného důvodu, bojíš se, že je ztratíš a to tě šlechtí. Zasloužíš si svou moc. Teď něž a zabíj zrádce."
Podívala jsem se jí do očí a usmála. "Jo, nechte to na mě." Všichni mi potřásly rukou a každý z nich mi dal část síly, aby se aktivovala ta má. Byla opravdu velká i je samotné překvapila. Poslední úsměv a místnost i s mými předky zmizela a já se probudila na verandě našeho domu. Nade mnou se skláněla mamka, Půlměsíc a Safir, který byl zraněný.
"Kde je Alex?" "Tvůj otec ho zajal a ty si pro něj máš přijít, pokud ho chceš ještě někdy vidět." Zatnula jsem zuby a posadila se. Půlměsíc se usmál. "Získala jsi moc, od svých předků." "Ano, ukaž mi to zranění Safire." Přišel blíž a já mu to uzdravila. Mamka se na mě usmívala. "Jsem na tebe pyšná, holčičko moje." Kývla jsem.
"Promiň mami, ale musím Alexe zachránit a potvrdit jeho absurdní myšlenku na to, že ho miluji. Měla jsem mu to říct." Mamka kývla a pustila mě. "Jdi, a brzo se mi vrať." Slíbila jsem ji, že budu opatrná a skončím to jednou pro vždy.
Nasedla jsem na Půlměsíce. Věděla jsem, že tam cestu zná. Koneckonců stvořil ho můj otec za pomoci démona marné lásky a ztracené naděje. Už z dálky jsem viděla jeho odporný hrad a kolem něj draky, nebo co to vlastně bylo. Raději jsem to nechtěla vědět. Teď mi šlo jen o Alexe.



Pokračování >> Poslední tanec
Předchozí díl >> Oběť
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama