My Immortal Love 1. - Nový domov

9. října 2013 v 12:43 | Kyoketsuki |  My Immortal Love

Stále se stěhujeme z místa na místo. Nikde nejsme moc dlouho, aby nás nenašel. Ptáte se kdo? Můj otec. Mamka mi odmítá říct proč, ale nikde nejsme déle jak dva roky.
Momentálně míříme do nějaké vesničky uprostřed ničeho. Všude jen lesy, které mě děsí. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mě les přitahuje a děsí zároveň. Co mám dělat?

Přijížděli jsme k vesnici. Pršelo tu. Hezké přivítání, že? Mamka si povzdechla a pokusila se na mě usmát. Náš dům byl uprostřed lesa a já si prostě nemohla odpustit poznámku, že mi to udělala naschvál.
Ignorovala mou poznámku a raději mě poslala odemknout dveře. Odemkla jsem a pak jsme vynesli všechny věci z auta. Rožli jsme světlo a já se lekla jednoho velkého pavouka. Okamžitě jsem zmizela na verandě a mamka musela včechny pavouky zabít.
Potom, co zabila posledního pavouka, jsem se vrátila a pomohla jí uklidit. Byl to velice hezký dům. V přízemí byla jídelna, kuchyně a obývací pokoj. Nahoře byli tři ložnice, koupelna a záchod. Každý pokoj měl malinký balkón. Venku na verandě byla houpačka a křesla se stolem.
Vyskládala jsem si věci a šla pomoct mamce. Skončili jsme až pozdě v noci, ale vypadalo to alespoň trochu jako domov. Šla jsem se umýt a potom jsem si sedla ven na balkón a dívala se na hvězdy.
Vždy se mi líbila hvězdná obloha. Uklidňovala mě a dávala mi naději. Měsíc jesně svítil. Po dešti nezbylo nic víc, než pár kapek třpitících se ve trávě. Lákali mě dotknout se jich, ale raději jsem zůstala doma. Neznám to tu, kdo ví co se dole skrývá.
Podívala jsem se k lesu. Byl tak temný. Vypadal strašidelně a mě z něj běhal mráz po zádech. Přesto mě přitahoval...jako by na mě volal a já mu nemohla odolat. Toužila jsem vyběhnout ven a skrýt se v jeho stínech, ale něco mi v tom bránilo. Strach mě pevně svíral a nedovolil mi jít.
Otočila jsem se k pokoji a vešla do něj. Šla jsem k mamce do pokoje. Spala. Vypadala tak klidně a uvolněně. Já se většinou v noci budila. Mívala jsem zlé sny a nevěděla jsem proč. Nikdy jsem si je nezapamatovala.
Vrátila jsem se k sobě do pokoje a povzdechla si. Chyběli mi mí staří přátelé ale mamka mi zakázala se s nimi bavit. Nenáviděla jsem jí za to. Po čase jsem se přestala snažit hledat si přátele, protože jsem se s nimi pak stejně nesměla stýkat. Nenáviděla jsem to. Tenhle způsob života.
Naposledy jsem vykoukla ven. Po obloze se honilo pár mráčků. Připadalo mi, že slyším vzdálené zaržání koně. Zpozorněla jsem, ale podruhé se už neozvalo. Nakonec jsem přeci jen šla spát. Zajímalo by mě, co se mi tu bude zdát.



Pokračování >> Kdo je ten kluk?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama