Můj pane 8. - Williamova smrt

9. října 2013 v 13:41 | Kyoketsuki |  Můj pane
Můj pane

Přítomnost


To čekání mě zabíjelo. Z očí mi tekly slzy a na tváři jsem měla usměv, sama jsem nevěděla proč. Opět se ke mně vrátil ten smutek a bolest. Doufala jsem, že William nepříjde. Nechtěla jsem, aby mu ublížil. "Nějak mu to trvá!" Prosím, nechoď.
"Elizabeth!" Vzhlédla jsem a spatřila Williamovi modré oči. Teď už jsem začala plakat úplně. "Williame. Okamžitě odsud zmiz! Neboj se o mě! Odejdi!" Usmál se. "Nic nás nerozdělí." Bolestně mi tepalo v hrudi. "Williame nedovol minulosti, aby se znovu opakovala! Jdi prosím!"
"To je dost, že jsi tu chlapče, už jsem jí chtěl zabít." Otřásla jsem se, když jsem slyšela hlas svého otce. "Ty mě i tak zabiješ." Zašeptala jsem. Usmál se. "To je vlastně pravda." Odněkud vytáhl meč a jeden hodil Williamovi

"Do střehu, chlapče. Trochu se pobavíme, než vás oba zabiju." William si povzdechl. "Neboj se, Elizabeth. Všechno bude v pořádku. Zabiju ho a hned jsem u tebe." Otec se krutě zasmál. "Moc si nefandi."
Začali spolu bojovat. Unaveně jsem je sledovala neschopna pohybu. Jediné, co jsem dokázala bylo čekat, až se minulost znovu zopakuje. Netrvalo dlouho a otec byl odzbrojen. William po něm sekl a zranil ho. Otec padl k zemi a nehýbal se.
William se otočil a šel ke mně. Klekl si ke mně a objal mě. "Neboj se, teď už bude vše v pořádku. Půjdeme domů." "To nebylo vůbec špatné." Oba dva jsme ztuhli a otočili hlavy. Otec vstal a zákeřně se usmál. "Lepšíš se život od života, ale stále to nestačí."
Věděla jsem, že ho otec zabije. Chtěla jsem tomu zabránit, ale nemohla jsem se stále hýbat, jako by mě tu držela nějaká síla a dovolila mi se jen dívat a čekat. Nesnášela jsem to. Chtěla jsem Williamovi pomoci.
Otec vytáhl pistoli. "Kohopak zabijeme prvního?" William mě přikryl vlastním tělem. "Vždy tě budu milovat, sbohem." Chtěla jsem ho zastavit, ale nedokázala jsem zvednout ruku. Narovnal se a rozběhl se proti otci. Ozval se výstřel a Williamovo tělo padlo k zemi.
Konečně jsem se mohla pohnout. Rozběhla jsem se k němu. Klesla jsem vedle něj. "Miluji tě, Williame. Nesmíš zemřít!" Bylo pozdě byl mrtvý. Vzedmula se mě obrovská vlna hvěvu.



Pokračování >> Smrt Elizabethina otce
Předchozí díl >> Únos
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama