Můj pane 6. - Návrat otce

9. října 2013 v 13:39 | Kyoketsuki |  Můj pane
Můj pane

Přítomnost


Ráno jsem se vyděšeně probudila. Teď už jsem všemu rozuměla. Vstala jsem a spěchala do lesa. Sama jsem nevěděla kam jdu, ale srdce mi říkalo, že mířím k Williamovi. Mělo pravdu za chvili jsem ho spatřila. Seděl na pařezu a díval se na mě.
Seskočil a přišel ke mně blíž. "Vzpoměla sis." Bylo to čisté konstatování. Kývla jsem. "Je mi to líto, měla jsem být silnější a tvrdohlavější, třeba bych tě pak zachránila, můj pane." Lehce mě pohladil po tvářích, po kterých mi stékali horké slzy.
"To je v pořádku, jsem rád, že jsi si na mě vzpoměla, Elizabeth." "Přísahal jsi, že mě vždy najdeš. Chci ti něco říct." "Na to bude později času dost." Zašeptal a jemně mě políbil. Jeho rty byli horké a smívali bolest. Tak dlouho jsme na sebe čekali, a teď jsme spolu, ale co minulost? Bude se opět opakovat?

Strávili jsme spolu celý den. Neustále jsme se na sebe dívali a dotýkali se jeden druhého. Tolik mi to chybělo. Opět ho mít po svém boku. Nemohla jsem se ale zbavit pocitu, že se něco temného a zlověstného blíží.
William se rozhodl mě doprovodit domů. Neodporovala jsem mu. Něco se mi ale nelíbilo. Jakmile jsme stanuli před domem a já spatřila černé BMW věděla jsem, co to bylo. "Otec.." Zašeptala jsem téměř slyšitelně. William vedle mě se napnul jako struna.
Otevřeli se dveře a v nich stál on. Byl pořád stejný. Vypadal úplně jako když nás opustil. Mamka byla jistě ráda, že ho má zpátky. O tom nebylo pochyb. Stále ho milovala, ačkoli tvrdila něco jiného.
"Dlouho jsem tě neviděl, holčičko moje." "Nejsem už holčička a už vůbec né tvoje." Odsekla jsem mu a jemu zlostně zasvítili oči. Podíval se vedle mě a jeho pohled se změnil na čistě nenávistný.
"Kdo je to s tebou?" "Můj spolužák ze školy." Řekla jsem jako by na Williamovi vůbec nezáleželo. Pochopil, že se ho opět snažím chránit. On to ale musel pokazit. Chytl mě za ruku a díval se na mě. "Uvidíme se zítra." Dal mi pusu do vlasů a odešel.
Já se prosmýkla kolem otce a překvapené mamky a šla se umýt. Po večeři jsem šla hned spát. Děsila jsem se toho, co se teď Williamovi stane. Chtěla jsem ho ochránit. Copak si to ten idiot neuvědomoval? Ještě dlouho se mi nedařilo usnout, ale nakonec mě únava ukolébala ke spánku.



Pokračování >> Únos
Předchozí díl >> Temná minulost
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama