Můj pane 5. - Temná minulost

9. října 2013 v 13:38 | Kyoketsuki |  Můj pane
Můj pane

Minulost


"Musíme se rozloučit, můj pane. Už vás nechci vidět." Stěží potlačovala slzy. Bylo vidět, že jej to překvapilo. "Otec mne chce provdat a já nemohu jinak než s ním souhlasit. Nenávidí vás a nikdy by nám nedovolil být spolu, proto prosím odejděte a zapomeňte na mne."
Cítila, jak jí po tvářích tečou hořké slzy. Tolik by si přála, aby mohla být jen s ním, ale to bylo nemožné. Pokud by ho její otec potkal jistě by ho zabil. Nechtěla, aby mu ublížil. To se raději podvolí vůli svého otce a ochrání ho.
Ucítila jeho dotek, jak jí stíral slzy z tváří. "Vy víte, že to nikdy nedopustím. Patříte ke mně pokud budu muset budu o vás bojovat. Nikdy se vás nevzdám a nikdy vás neopustím. To si pamatujte. Ať se stane cokoli já si vás vždy najdu."

Už to nemohla vydržet. Padla mu do náruče a plakala. Nechtěla ho opustit. Tolik ho milovala. Nedokáže bez něj žít. Pokud s ním nesmí být, to raději zemře.
"Tak tady jsi! Ty parchante! Vypadni od mé dcery!" Lekla se. Dobře věděla, že je to její otec. William ji pustil a ona se mu podívala do očí. "Nikdo nás nemůže rozdělit." Zašeptal, aby to slyšela jen ona.
Jemně ji od sebe odstrčil. Její otec vytáhl meč a zaútočil na Williama. Vykřikla. Bála se o něj. William bojoval lépe než její otec. Netrvalo dlouho a její otec byl bez meče. Vytáhl zbraň a střelil Williama do hrudi.
Vykřikla. Rozběhla se k němu a klekla vedle něj. Jeho horká krev jí stékala na šaty, ale jí to bylo jedno. Naposledy se na ni usmál. "Miluji...tě.." Zašeptal a zemřel. Rozbrečela se a vykřikla. Bolest jí nyní svírala a odmítla ji pustit. "Miluji tě, můj pane." Zašeptala a políbila ho na ledová ústa.
Její otec jí odvlekl do hradu. "Vezmeš si toho, koho jsem ti určil." "Nikdy! Nikdy si ho nevezmu! Raději zemřu, než abych si ho vzala. Jediný důvod, pro který jsem žila je pryč. Zabíj mě!" Její otec se rozčíl. Shodil vázu ze stolu. "Chceš zemřít?! Tak dobrá, ale nebude to tak lehké!"
Ještě tu noc jí nechal zazdít. Plakala a plakala. Neustále myslela na Williama. Je mrtví. Už ho nikdy neuvidí, nikdy mu neřekne jak moc ho miluje, nikdy neuvidí jeho nádherný úsměv. Po pár dnech zemřela i ona. Její kůň zemřel společně s ní. Zemřeli steskem po tom, koho milovali. Jen na kraji lesa stála osamělá srnka a tiše vše pozorovala. "Budete mít druhou šanci." Zašeptala a zmizela v lese.



Pokračování >> Návrat otce
Předchozí díl >> Ztracená
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama