Můj pane 3. - Den dětí

9. října 2013 v 13:36 | Kyoketsuki |  Můj pane
Můj pane

Přítomnost


Ráno mi rodiče oznámili, že je u nás den dětí. Vyhřebelcovala jsem tedy Bleska a vyjela k parku. Tak ráda bych byla šťastná, alespoň kvůli těm dětem, ale stále mne objímal jen chlad a já byla čím dál tím smutnější. Proč? Proč já? To je otázka, kterou si pokládám dennodenně a stále neznám odpověď.
Před očima mi proběhlo včerejší setkání s Williamem a já začala opět uvažovat, co by se stalo, pokud bych neutekla. Po tom, co udělal můj smutek ustoupil do pozadí a já se cítila na malinkou chvilku šťastná....
Sesedla jsem a usmívala se. Nikdo nikdy nepoznal, že mé úsměvy nejsou opravdové. Byla to jen malá iluze štěstí. Za chvíli za mnou začali chodit děti a já je vozila. Bleskovi se ten ruch a pozornost dětí velice líbila. Poslední dobou moc společného času netrávíme a mě je to opravdu líto.

K mé velké smůle netrvalo dlouho a objevil se William. Uvnitř se proti němu vzepjala vlna smutku a já ji málem nezadržela. Co to mělo znamenat? Přišel ke mně a usmíval se. "Tušil jsem, že tě tu potkám, ale netušil jsem, že máš tak nádherného koně." "To je Blesk." "Já vím..." Řekl trochu nepřítomně. Jak to mohl vědět? Nikdy jsem se o Bleskovi nezmínila. "Jak to víš?" "Řekli mi to tví rodiče, stejně jako to, že tě tu najdu."
Lhal, tím jsem si byla jistá. Něco skrýval, ale já nemohla přijít na to co. Celou dobu chodil se mnou a díval se na mě. Nemluvil, což mi vůbec nevadilo. V lidech se moc vyznat neumím. Ten jeho pohled mě ale znervózňoval a tím znervózňoval i Bleska a on začal zlobit.
Naštěstí jsem ho rychle uklidnila. William zmizel. Odešel. Byla jsem ráda, že tu už není, ale zároveň jsem byla ještě smutnější. Co se to se mnou poslední dobou děje? Než přišel William měla jsem svůj smutek pevně pod kontrolou, ale teď si dělá co chce. Vůbec to nechápu.
Svezla jsem poslední dítě a jela zpátky domů. Blesk se něčeho lekl a uskočil. Z křoví vyšla má kamarádka srnka a Blesk se s ní pozdravil. Šla s námi skoro celou cestu a pak se od nás oddělila. Zamávala jsem jí a dojela domů. Postarala jsem se o Bleska a zmizela ve svém pokoji. Co je má minulost?

Minulost

Seděla venku a dívala se na měsíc. Její otec jí chtěl provdat za toho hrubiána. Nechce si ho vzít ona miluje jeho. Řekla otci, že miluje někoho jiného a on se rozčílil a uhodil ji. Bolelo to...ale víc než fyzická rána ji bolelo pomyšlení, že už nikdy neuvidí jeho.
"Co tu děláte, má drahá?" Chtěla se na něj podívat, ale bála se, že by začala plakat. "Pozoruji měsíc, můj pane. Nemyslíte, že je nádherný?" "Ano, ale vy jste krásnější." Otočila tvář a podívala se na něj. Poslední pohled....sbohem Williame.....



Pokračování >> Ztracená
Předchozí díl >> Nečekané setkání
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama