Můj pane 10. - Nová minulost

9. října 2013 v 13:44 | Kyoketsuki |  Můj pane

Minulost


"Musíme se rozloučit, můj pane. Už vás nechci vidět." Stěží potlačovala slzy. Bylo vidět, že jej to překvapilo. "Otec mne chce provdat a já nemohu jinak než s ním souhlasit. Nenávidí vás a nikdy by nám nedovolil být spolu, proto prosím odejděte a zapomeňte na mne."
Cítila, jak jí po tvářích tečou hořké slzy. Tolik by si přála, aby mohla být jen s ním, ale to bylo nemožné. Pokud by ho její otec potkal jistě by ho zabil. Nechtěla, aby mu ublížil. To se raději podvolí vůli svého otce a ochrání ho.
Ucítila jeho dotek, jak jí stíral slzy z tváří. "Vy víte, že to nikdy nedopustím. Patříte ke mně pokud budu muset budu o vás bojovat. Nikdy se vás nevzdám a nikdy vás neopustím. To si pamatujte. Ať se stane cokoli já si vás vždy najdu."

Už to nemohla vydržet. Padla mu do náruče a plakala. Nechtěla ho opustit. Tolik ho milovala. Nedokáže bez něj žít. Pokud s ním nesmí být, to raději zemře.
"Tak tady jsi! Ty parchante! Vypadni od mé dcery!" Lekla se. Dobře věděla, že je to její otec. William ji pustil a ona se mu podívala do očí. "Nikdo nás nemůže rozdělit." Zašeptal, aby to slyšela jen ona.
Jemně ji od sebe odstrčil. Čekal, že poodejde. Místo toho si stoupla před něj. "Nedovolím vám ho zabít, otče. Miluji ho a vždy budu. Nikdy se ho nevzdám. Pokud ho chcete zabít, musíte nejdříve zabít mne."
Její otec vytáhl meč. "Jak chceš, Elizabeth." Rozběhl se proti ní a zabodl jí meč do břicha. Elizabeth se zhroutila Williamovi do náruče. Její otec na ni vytřeštil oči. "Elizabeth! Odpusť mi to dítě." Zanaříkal a padl vedl ní a Williama.
V tom se tam objevilo světlo. Přišla k nim kouzelná srna. "Zvládla jsi to, Elizabeth. Budiž ti dán život." Její rána se zahojila. Její otec se podíval na srnku. "Myslím, že nastala ta pravá chvíle, aby jsi splatil svůj dluh králi. Nech je spolu žít. Milují se a myslím že si zaslouží lásku."
Král se pousmál. "Možná máš pravdu. Budiž, dovoluji vám se vzít." Elizabeth a William se vděčně usmáli na srnku. "Sbohem, přátelé. Jistě se ještě potkáme."
Uběhlo mnoho dní. Elizabeth stála na útesu a pozorovala moře. Bylo nádherné. Připomínalo jí Williamovi oči. "Copak tu děláte, má drahá, nastydnete." Usmála se na svého muže. "Čekám na vás, můj pane." Jemně jí políbil a vydali se zpět do hradu.



Pokračování >> Nový začátek - Epilog
Předchozí díl >> Smrt Elizabethina otce
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama