Můj pane 1. - Krátké seznámení

9. října 2013 v 13:23 | Kyoketsuki |  Můj pane
Můj pane

Dovolte mi se vám představit, jsem kouzelná srnka. Každý mi říká jinak, ale tohle je to, co opravdu jsem. Ačkoliv jsem kouzelná nepomáhám jen tak někomu. Dotyčný člověk si musí mou pomoc zasloužit.
Řeknu vám nyní příběh Elizabeth a Williama. Je smutný, ale měl šťastný konec. Odpusťte mi pár nesrovnalostí, už je to dávno, co jsem jim pomohla. Přesto bych se s vámi ráda podělila o příběh pravé lásky.

Minulost

Přišla k němu blíž. "Můj pane?" Podíval se na ni a usmál se. "Copak se děje?" "Měla jsem ošklivý sen. Mám strach." "Pojďte ke mně." Opatrně k němu přišla. Stáhl si ji k sobě a políbil ji na čelo. "Vše bude v pořádku, má drahá. Já vás ochráním." Stulila se k němu a usla.

Přítomnost

Vstanu a spěchám do školy. Dnes mám narozeniny. Je mi úspěšně 17. let. Neustále se mi zdávají sny o záhadném mladíkovi, kterého oslovuji pane. Většinou mu není vidět do tváře, ale cítím, že mě to k němu táhne čím dál tím víc. Kdo to může být?
Přála bych si, aby alespoň polovina z mých snů byla pravda. Abych byla milována, hýčkána, ale hlavně nebyla sama v temném koutě a pozorovala své přátelé, jak si užívají a já přitom hluboko v sobě křičím a cítím smutek.
Před přáteli se usmívám, jsem veselá a plná bláznivých nápadů, ale skutečnost je jiná. Za mým úsměvem je tisíc slz, ale nemohu je vyplakat.....za přátelským pozdravením je bolestný výkřik, ale nemohu křičet.....za radostí je bezmezný smutek. Pomůže mi někdo.
Vešla jsem do třídy a hned věděla, že je něco jinak. U okna hned vedle mě seděl jeden kluk. Nikdy jsem ho tu předtím neviděla. Měl hnědé vlasy a modré oči, ve kterých by se utopil i ten nejlepší plavec. Něco mě k němu táhlo, nebo jsem si to jen namlouvala? Zatemnil mi už smutek rozum?
Šla jsem si sednout. Usmál se na mě. "Ahoj, jsem William Blake, nový student." Usmála jsem se svou obvyklou veselou maskou. "Ráda tě poznávám jsem Elizabeth Summersová, ale přátelé mi říkají El." Znovu se na mě usmál. Měl naprosto odzbrojující usměv, jistě jim dostal do kolen každou dívku, ale já jen tak nepodlehnu, ačkoliv jsem cítila pravý opak.
"Co teď berete?" "Hlavně druhou světovou." Odpověděla jsem a nepřítomně si čmárala do sešitu. Měla jsem trochu mizernou náladu a nevěděla jsem proč. Přišla ke mně má kamarádka. "Všechno nejlepší!!" Zakřičela přes půlku školy a dala mi dárek. Byla to naše zasklená fotka, jak sedíme na mém koni, Bleskovi.
Usmála jsem se. "Díky, Kate." Will se na mě podíval. "Smím ti také popřát?" Chvíli jsem mlčela. "Myslím si, že smíš, Wille." Popřál mi a celou přestávku se bavil s Kate a něco řešili.
Ve škole byla nuda. Po škole jsem šla s mamkou na oběd a pak s Kate na kofolu. Oběma nám to moc chutnalo. Kate šla ke mně domů a projela se na Bleskovi, který se jí zkusil shodit a né jednou. Málem se mu to párkrát podařilo. "Blesku buď hodný nebo jsi bez večeře." Řekla jsem a on byl najednou jako beránek.
Obě jsme se zasmáli. To je celý Blesk. Trochu jsem si sním zaskákala a pak jsem mu dala jeho večeři. Tvářil se na výsost spokojeně a dožadoval se mé pozornosti. Kate se omluvila, že už musí jít. Kousek jsem jí doprovodila a pak jsem se šla umýt a spát. Zajímalo mě, o čem se mi bude dnes zdát.

Elizabethin sen

William se na mě usmíval a vedl mě krásnou lesní stezkou. Vyběhla před nás srnka a já se na ni usmála. Dovolila mi přijít až k ní a pohladit, znala jsem ji. Jednou se zranila a já se o ni pak starala. William si jí také pohladil a usmál se na mě. "Proč se na mě neustále usmíváte, pane?" "Nelíbí se vám to?" "Právě naopak jsem vděčná za vaší přízeň a pozornost, ale nemyslím si, že jsem ji hodna." Usmál se. "To nechte posoudit mne, Elizabeth...." Sklonil se ke mně, až jsem zapoměla jak se dýchá, mé srdce bilo tak rychle, že jej musel slyšet. Napjatě jsem čekala, co udělá. Zlehka mě políbil na čelo a můj sen se rozplynul......



Pokračování >> Nečekané setkání
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama