I am...

14. října 2013 v 8:38 | Sayuri |  Sayuri - jednorázové povídky
Krátký příběh dívky jménem Maria nebo spíše maličké nahlídnutí do zápisků jejího mobilního deníku. Maria je tichá, přemýšlivá dívka, která ráda čte a baví se se svoji nejlepší kamarádkou Kim. Následující zápisky se týkají hlavně jejího seznámení s novou kamarádkou Kate a oslavy jejích narozenin. Vše je z jejího pohledu a jejími slovy.





První zápis dne 10.3. v 16:28, psáno doma v pokoji.

Jmenuji se Maria a je mi sedmnáct let. Brzy budu mít narozeniny a mamka tak furt otravuje s oslavou. Já nechci žádnou oslavu ani party. Koho bych asi tak pozvala? Mám jen jedinou kámošku a ta bude na moje narozky bohužel s rodiči na jejich chalupě. To je děs. Chtěla bych mít více přátel, ale s mojí nesmělou povahou je to těžké. Vždy když přijde na seznámení se, tak nevím, co mám říkat a naprosto zmlknu. Jedině moje kamarádka Kim mi rozumí, i když moc nemluvím. Kim je tvrdohlavá, energetická, nápaditá a velice milá bytost, která vždy ví, na co přesně myslím. Věčně mě tahá ven z mého pokoje a bere mě i na jiná místa, než do knihovny a knihkupectví. Hrály jsme spolu minigolf, kuželky, ping pong a mnoho dalších zábavných her. A to nemluvě o tom jak jsme oslavovaly naše narozeniny. Bylo to vždy výjimečné a skvělé zároveň. Akorát myslím, že nám brzo dojdou nápady. Tohle budu poprvé od našeho seznámení, kdy nebudeme trávit moje narozeniny společně. Nevím, co budu dělat. Možná je strávím jako předtím, než potkala Kim. Jako každý nudný den v roce. Sednu si za stůl a něco si přečtu. Přečtu, ale co bych si měla přečíst. Vše co mám ve svý malí knihovničce, už jsem přečetla nejmíň stokrát. No jo, to možná trochu přeháním, ale i tak to mám vše přečtený alespoň dvakrát. Chtělo by to něco nového. Všechny obchody s knihami u nás zavírají v 17:00, tak to abych si pospíšila. Je totiž půl páté. Jen si vzít bundu, čapku a můžu vyrazit. Ještěže už zima končí.

Druhý zápis dne 10.3. v 16:36, psáno cestou do knihkupectví.

Co nevidět bude duben a potom květ a červen a budou letní prázdniny. Letos bychom chtěly naplánovat s Kim něco mimořádného a nanejvýš suprového. Což s ní není žádný problém. Hah, už jen představa společně stráveného času mě dokáže zvednout náladu. Venku už není po sněhu ani památky, zato pěkně mrzne. Měla jsem si vzít ještě šálu. No, na to je jaksi pozdě. Alespoň že můžu cestou psát. To je takový můj zlozvyk. Když jdu, tak si čtu nebo něco píšu. Kim se diví, že jsem ještě neskončila někde v příkopě nebo jako oběť nějaké nehody. Já zas obdivuji ji, jak dokáže jít a přitom se plně věnovat svoji MP3. Kdysi jsem psávala do normálního zápisníku, ale rodiče mi to moc neschvalovali, tak mi pořídili chytrý telefon. No, s tím jak moc dobře rozumím technice, je to docela oříšek. Na tohle jsem opravdový anti talent. Dobrý je, že ke všemu dnes dávají i návody. Alespoň si přečtu, jak s tím nebo oním zacházet.

Třetí zápis dne 10.3. v 16:41, psáno u knihkupectví.

Jak na škodu má moje oblíbené knihkupectví zavřeno. S takovouhle budu muset ještě kousek dál do dalšího. Tam jsem ještě jaktěživ nebyla. Snad budou mít otevřeno.

Čtvrtý zápis dne 10.3. v 16:59, psáno v druhém knihkupectví.

Na poslední chvíli jsem dorazila do toho druhého knihkupectví. Málem mi zavřeli před nosem, ale jedna holka, která tu zřejmě pracuje, mě ještě pustila dovnitř. Vypadá velice mile a přátelsky. Ptá se mě na můj oblíbený žánr, ale za mě nevypadne ni kloudného slůvka. Chvíli si mě jen tak zamyšleně prohlíží, pak se jí rozzáří oči a rychle se někam vypaří. Až nemožné, že může být někdo tak rychlý.

Pátý zápis dne 10.3. v 17:07, psáno cestou do knihkupectví.

Po chvilce se vrací s asi pěti knihami v ruce. Už jen pohled na jejich hřbet mě rozveselil. Naprosto uhádla, co čtu. Ta holka je snad jasnovidec. Prohlížíme si společně ty knihy a ona se mi představí jako Kate. Následně konstatuje, že zřejmě toho moc nenamluvím, ale že by i tak chtěla být mojí kamarádkou. Tak tohle mě dosti zaskočilo. Měně souhlasím a končím tak v pevném medvědím objetí. Tahle Kate mi trošičku připomíná Kim. Koupím si od ni jednu z těch knih a potom za jejího doprovodu opouštím obchod a mířím domů.

Šestý zápis dne 10.3. v 17:39, psáno doma v pokoji.

Cestou domů jsem se toho o svoji nové kamarádce dosti dozvěděla. Vyměnily jsme si taky telefonní čísla a zjistily, že jsme skoro sousedky. Mezi naším a její domem je asi pět dalších spolu s Kiminým. Kim je totiž přímo moje sousedka. Je zajímavé, že člověk má často ty nejdůležitější či jen důležité osůbky tak blízko sebe. Jen se musí více dívat a všímat si svého okolí. Kate přijde zítra na tu mojí oslavu narozenin. No, alespoň tam někdo bude a mamka se rozplyne štěstím, že mi něco takového mohla připravit. Mám bezvadné rodiče, ale po tom co se můj starší bratr odstěhoval, je to doma trošičku napnuté. Co nevidět mě bude mamka uhánět, abych si našla nějakého kluka. Stejně to dělala i s bráchou, ale tam po něm samozřejmě chtěla, aby si pořídil holku. To brachu štvala, a proto se odstěhoval. Docela se mi po něm stýská. Sice k nám jezdí na Vánoce a snad tu bude i na moje narozeniny, ale i tak… vždy když jsem si nevěděla s něčím rady, šla sjem za ním a on mi pomohl. A teď je jediný za kým můžu jít, můj táta na kterého se nedá moc spolehnout a to raději nemluvím o matce. Teď jsem ale vážně ráda za přátelství s Kim.

První zápis dne 11.3. v 08:57, psáno doma v pokoji.

Ráno je jako vždy docela nudné. Koupelna, snídaně a potom krátký úklid pokoje. Již zanesený stereotyp. Budu to muset nějak změnit, už mě to totiž začíná docela štvát. Tak dneska mám osmnácté narozeniny. Další rok za mnou a další přede mnou. No, aspoň že to byl zábavný rok. Jsem zvědavá, co mě čeká dál. Oslava bude až po v 14:30, tak si teď asi do oběda něco přečtu.

Druhý zápis dne 11.3. v 14:26, psáno doma v pokoji.

Co chvíli to vypukne a já se kupodivu docela těším. Mamka mi během oběda řekla, že má pro mě velice milé překvapení, tak to jsem děsně zvědavá, co to bude. Mohla bych spekulovat o asi třech možných překvápek, ale raději si počkám.

Třetí zápis dne 11.3. v 14:39, psáno doma v obývacím pokoji.

Mamka mě zavolala dolů do obývacího pokoje, tak jsem rychle seběhla schody a vešla do obýváku, kde se mi na krk hned pověsila povědomá postava. Kim! Hnedle mě zpovídala a ptala se mě na Kate. Z jejích slov jsem vyrozuměla, že se stihly rychle skamarádit a domluvit se na mě. Potom mě přivedli k obrovskému dortu v podobě knihy s osmnácti svíčkami.

Čtvrtý zápis dne 11.3. v 16:23, psáno doma v obývacím pokoji.

Dárky mě tak moc nezajímaly jako fakt, že jsem se svými kamarádkami a dobře se bavíme. Představa Kim, která ukončila svoje prázdniny dříve jen kvůli mně, byla tak povznášející, že mi hned došlo jak je naše přátelství pevné. Něco takového bych přála každému. Pevné přátelství, které se nedá jen tak zničit. Pravé přátelství stojí zato chránit. S holkami jsme se bavily o našich koníčcích a Kate nás přivedla na bezva nápad na letní prázdniny. Trochu se proletět po jiných končinách. Třeba si zaletět do Koreje, Japonska nebo na Filipíny. To byl teda její nápad. Kim navrhla Ameriku a Mexiko. Má moc ráda koně, a tak by se jí líbilo strávit nějaký ten den na divokém západě mezi nimi. Mě osobně by se líbilo tam i tam. Chtěla bych toho vidět a tolik se toho zase naučit. Nebylo by fajn si moct splnit svoje sny? Vidět moře, polární záři, divoké pláně, pyramidy nebo cizí civilizace. Nezávidím nevidomým. Ať tak či onak stejně si ty prázdniny užijeme. Vím, že jsou ještě daleko ale i tak se na ně už těším. Mamka mi oznámila, že pro mě má ještě jedno překvapení. To jsem zvědavá jaké. Rozhodli jsme se hrát nějakou karetní hru. Po pěti kolech jsem si rozhodla dát pauzu pro zápis do deníku. No, musím uznat, že tohle je docela vydařený den a nevím, co by ho mohlo ještě vylepšit. Nic mě nenapadá. Kate, Kim a moji rodiče si užívají hry a sem tam se i hašteří o nějakém tom tahu. Je zábava jepozorovat. Vypadáme jako rodina a ne jen známí a přátelé. Bylo by úžasné mít dvě sestry, jednu starší a druhou stejně starou a klidně i nějakého mladšího sourozence. Jen nevím, jak by se to líbilo mým rodičům. No, můžu se jich zkusit zeptat.

Pátý zápis dne 11.3. v 17:14, psáno doma v obývacím pokoji.

K mému údivu před chvíli někdo zazvonil u domovních dveří na zvonek a mamka šla otevřít. Vrátila se i velkým překvapením. Díky zábavě s kamarádkami jsem úplně zapomněla na svého staršího bratra, který se teď objevil na prahu obývacího pokoje. Bylo to tak úžasné, že jsem na chvíli zapomněla nějak reagovat.Naposledy jsem bratra viděla o Vánocích, což nebylo moc dlouho. Ale i tak bylo moje nadšení nepopsatelné. Po chvilce jsem se mu vrhla do náruče a skoro ho i samou láskou udusila. Potom se seznámil s Kate a mamka rozhodla, že se za půlhodiny bude podávat večeře.

Šestý zápis dne 11.3. v 20:58, psáno doma v pokoji.

Večeře byla výborná a ještě chvíli poté jsme se dosti bavili. Bratr musel odjet docela brzo, a tak byla oslava ukončena v sedm večer. Kim u nás měla přespávat a Kate se chtěla taky přidat. Tomu říkám příslib veselé noci. A protože jsem dostala od mamky a taťky nějaké nové oblečení, vypadá to i na nějakou tu módní přehlídku. Od brachy jsem dostala předplatné na můj oblíbený časopis. Hah, už budu muset ukončit zápis a jít se bavit až do umření.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čí povídky se vám líbí více?

Kyoketsuki (Kyo-chan)
Sayuri (Sayu-chan)
Obou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama