Fairy Friends - For my sis Kyo

8. října 2013 v 21:24 | Sayuri |  Sayuri - jednorázové povídky
Krátký příběh o vilách a zvláště o třech vílích kamarádkách. Jedna z nich, v den jejich plánované malé oslavy za sto let přátelství, objeví na zahradě svého malého domku spícího mladého chlapce. Společnými silami ho odnesou do domu jedné z nich, aby se o něj postaraly. Po probuzení jim poví, že hledá jednu určitou vílu.
* * *
Eris - hnědovlasá vodní víla; Farin - zrzavá ohnivá víla; Tora - černovlasá zemní víla.


V malé vesničce vedle sebe bydlí tři dívky, které nejsou zas až tak obyčejné jak na první pohled zdá. Jsou to víly, které žijí již více jak sto dvacet let a skoro tak dlouho se i přátelí. A to i přes to, že jsou každá jiné až protichůdné podstaty. Nejstarší z nich je Tora. V lidské podobě má delší černé vlasy a hnědé oči, které svým leskem a čistotou dávají jasně najevo, že je výjimečná stejně jako u jejich kamarádek a její podstatou je samotná země. Farin je zase pro změnu ohnivá víla, která má v lidské podobě sytě zrzavé vlasy a oči modřejší oblohy. Kdybyste se do nich dívali déle než je třeba, tak se vám může stát, že oslepnete. Farin je z nich nejmladší. Eris je o rok straší jak Farin a o rok mladší jak Tora. Jako člověk se vyznačuje hlavně svými zářivě žlutýma očima, které každého sledují s neobvyklým poklidem. Její hnědé vlasy jsou delší jak vlasy jejích kamarádek, protože jim dodává vláhu její vodní magie, která jí proudí tělem. Všechny jsou ztělesněním svého živlu a samozřejmě si dávají pozor před zvědavými zraky obyčejných lidí. V jejich vílí podobě byste je ale vůbec nepoznali. Jejich vlasy, oči, výška či křídla, která jim po přeměně narostou. To vše a skutečnost, že vám případně vymazují paměť, je nechává klidné a vyrovnané. Mohou vám pomoci a vy si toho ani nevšimnete. Takhle to chodí. Projdou kolem vás a vy je ani nezaregistrujete.

Tora právě dělala něco k obědu, když do kuchyně vtrhla Farin celá zadýchaná. Tom spěchu nedopatřením shodila ze stolu ovocnou mísu, kterou na poslední chvíli zachytila Eris. Vzala si z ní kousek krájeného jablka a s klidem jí zase položila na stůl.

"Co se děje, Farin?" zeptala se jí Tora a podávala jí sklenku vody. Zrzavá víla se napila a potom sebou žuchla na nejbližší židli.

"To mi neuvěříte." řekla jenom. Tora s Eris si vyměnily pohledy, a pak se zvědavě podívaly na svoji kamarádku.

"Povídej." vyzvala ji vodní víla a sedla si vedla ni. To samé udělala i jejich zemní kamarádka. Farin se zhluboka nadechla a z úst jí unikl slabý obláček dýmu.

"Právě jsem potkala toho nejbožštějšího kluka ve vesmíru." vypověděla jim, tak rychle, že měly co dělat, aby jí rozuměly. Nechápavě se na ni podívaly.

"Cože!?!" vyhrkly obě naráz.

"No, když jsem vstala a šla se podívat na svoji zahradu, našla jsem tam ležet nějakého kluka." začala vysvětlovat Farin, "Pomohly byste mi ho donést dovnitř?" zeptala se nevinně svých kamarádek, které na ni nevěřícně hleděly.

"Ehm, d-dobře." souhlasila Tora a šla vypnout hrnec na plotně, aby se jí nepřipálila omáčka. Pak se všechny tři vydaly na zahradu ohnivé víly. Přesně jak jim sdělila, uprostřed jejího trávníku ležel nehybně nějaký kluk. Eris zkontrolovala jestli vůbec žije a Tora s Farin ho společnými silami donesly do Farina domu, kde ho položily na pohovku v obýváku.

"Co s ním budeme dělat?" zeptala se Eris a zvědavě si ho prohlížela. Farin na ni hodila pobouřený pohled.

"Postaráme se, aby se uzdravil. Co jiného?!" zkřížila ruce na prsou. Na její pohovce mělce oddechoval tmavovlasý mladík, který vypadal skoro jako nějaká filmová hvězda. Zrovna v tu chvíli se mu zachvěla víčka. Děvčata se na sebe podívala, ani jedna z nich nevěděla, co dělat. Už zažily mnohé, ale tohle se jim stalo poprvé.

"Jsi v pořádku? Slyšíš mě?" spustila Farin. Eris jí podala skleničku vody, aby mu dala napít a doplnila džbán na vodu pomocí své magie, kdyby náhodou. Mladík se mezitím plně probral a koukal na své tři ošetřovatelky. Přijal vodu od zrzavé víly a pár loky jí vypil.

"Kde to jsem?" zeptal se.

"U mě doma. Nevím, jestli si to pamatuješ, ale zřejmě jsi zkolaboval na mém trávníku." řekla mu s úsměvem Farin. Podiveně se na ni díval.

"Ehm, a ty jsi kdo?" prohlížel si ji.

"Promiň, já jsem Farin." představila se.

"Já Tora a tohle Eris, ale ta s cizími nemluví." ozvala se zemní víla. Eris jen lehce zamávala rukou a s němou vybídkou sledovala mladíka ležícího na pohovce.

"A ty jsi?" vyřkla tu němou otázku Farin.

"Alexandr. Máte dosti neobvyklá jména." poznamenal Alex a pozorně si je prohlédl. Děvčata tu poznámku o jejich jménech přešly bez povšimnutí.

"Tak, pane Alexandře, co jste dělal na moji zahradě?" zeptala se ho zvědavě ohnivá víla. Alex se posadil a nechal Eris mu dolít vodu do skleničky.

"Cestuji již delší čas a včera v noci jsem už prostě padl únavou." zasmál se lehce své hlouposti, "Moc se omlouvám za všechny způsobené problémy." podíval se do země. Bylo mu vážně trapně.

"Nemusíš se omlouvat. Rády pomáháme ostatním. Je to naše práce." řekla mu Tora.

"Proč jsi cestoval pěšky?" začala se ho překvapivě vyptávat Eris. Alexe to moc nevykolejilo, ale zato její dvě kamarádky na ni hleděly jako na někoho neznámého. Lehce pokrčila rameny a dál to neřešila.

"Bude to znít hloupě, ale hledám jisté kouzelné bytosti." přiznal se jim.

"A jaké?" zeptala se Tora.

"To je jedno. Co děláte, že je vaší práci pomáhat lidem?" vyhnul se odpovědi Alex. Černovlasá víla se na něj podezřívavě podívala.

"Já jsem zdravotní sestřička a tady Tora taky. Eris je doktorka." vysvětlila mu Farin. Eris se na ni zamračila, ale ona dělala jako by nic.

"To jsem se dostal do velice příjemné společnosti." prohlásil Alex, "Ale měl bych se zase vydat na svou cestu." opatrně vstal, ale Tora ho zase posadila zpět na pohovku. Překvapeně se na ni díval.

"Co za kouzelné bytosti to hledáte, pane Alexi?" zeptala se ho znovu, ale tentokrát důkladněji, aby pochopil, že chce jasnou odpověď. Tora byla milá, jenže když přišlo na tajemství jejich kouzelné říše nebo její přátelé, neznala slitování a šla z ní docela hrůza. Jinak byla zcela vyrovnaná, klidná a veselá.

"Ehm, jednu vílu." řekl vyděšeně. To všechny tři překvapilo.

"A jakou?" zeptala se zvědavě Farin a sedla si vedle něj. Podíval se na ni a lehce se pousmál. Což jí málem vyrazilo dech.

"Zřejmě ohnivou." začal, "Zachránila mi život, když jsem byl malý. Pak odletěla pryč a s ní i moje srdce. Přísahal jsem si, že jí najdu a to za každou cenu." pověděl jim ve zkratce svůj příběh a už se zase začal zvedat. Farin nebyla schopna slova. Právě řekl, že se do ní zamiloval, a že jí hledá. Eris ho zastavila a pohlédla na ztracenou Farin. Dívala se na svoje ruce a znovu a znovu si procházela tehdejší večer. Byla si zcela jistá, že mu vymazala vzpomínky na sebe. Jenže on si jí i přesto pamatuje, ale jak? Jediné vysvětlení, které se nabízelo, bylo trochu šílené. To by totiž znamenalo, že by nebyl člověk, anebo byl ale s jistými schopnostmi. Jo to by docela šlo.

"A kolik lidí vám to uvěřilo?" zeptala se Tora.

"Nikdo a hádám, že vy mi to taky nevěříte." postěžoval si. Farin vstala a podívala se mu přímo do očí.

"Ale věříme." řekla mu s úsměvem. S ohromením se na ni díval a přitom se mu zachvělo nitro. Teprve teď si uvědomil jak moc je jeho hostitelka kouzelná a jak moc jsou její oči podivně zářící.

"Jinak to ani nejde." přidala se k ní Eris.

"Musíte slíbit, že si to už nadále necháte jen pro sebe." ozvala se Tora, "Jinak by mohly být naše životy v ohrožení."

"Nechat si pro sebe co?" nechápal. Jen se na něj usmály a odpověděly mu proměnou. Všechny tři zalilo oslňující světlo, a když pohaslo, namísto tří drobných dívenek před ním stály velmi mocné víly. Tora měla tmavší pokožku, její vlasy byly delší a voněly čerstvou zeminou. V hnědých očích se jemně třpytily barevné tečky jako drahokamy a na zádech se jí chvěla dvoje hnědá až černá křídla se zelenými, červenými a modrými lesklými kameny. Erisiny vlasy sahaly až na zem, kde se rozlévaly po podlaze a spolu se svou světle modrou barvou, tvořily jakoby vodopád. Dříve žluté oči dostaly barvu oceánu a pokožka jí letmo pableskovala jako by byla pokryta perlami. Její křídla byla taktéž dvojitá, ale vypadala jako seskupení ledových krystalků a vodní páry. Ale nejvíce Alexovi vyrazila dech Farin. Její tělo jemně žhnulo vnitřním žárem, vlasy na konečcích černaly popelem a směrem ke kořínkům to vypadalo, jako by jí vlasy hořely. Modré oči neustále měnily barvu od jasně modré až někdy bílé přes zelenou až k rudé. Působily tak jako drobné plamínky. Dvojitá křídla měla u zad černá, která postupně přecházela v červenou. Jak s nimi lehce kmitala, uvolňoval se jemný popílek a odhaloval lesklé rubínky, jenž zdobily její křídla.

"Ty…?" vypravil ze sebe pouze a nevěděl, co má dělat dál. Mezitím se děvčata vrátila zase do lidské podoby.

"Jo já." podotkla a sledovala jeho šokovaný výraz.

"Ehm, nebojte, nechám si to všechno pro sebe." vzpamatoval se rychle. Což bylo překvapující.

"Nebudeš vyšilovat?" zeptala se ho Tora trochu zmateně. Byly zvyklé na vše, ale tenhle mladík je velice překvapoval a to už od úplného začátku.

"No, našel jsem tu, kterou jsem hledal." zapřemýšlel, "Tak ne." usmál se na ně. Děvčata si vyměnily překvapené výrazy.

"Co jsi zač?" zeptala se ho bez obalu Eris. Obě její kamarádky jí hned sjely vyčítavým pohledem.
"Můj otec byl něco jako čaroděj či co. Bohužel zemřel, dřív než mi to stačil vysvětlit." odpověděl jí. Všechny tři na něj upřely své oči. Tohle by vše vysvětlovalo. Teda kromě té jeho zamilovanosti do Farin. Ale to snad nebude až tak zlé, protože se jí taky líbí. Jen ta různá délka životů je problém. To budou muset vyřešit později, neboť nastal čas dodělat oběd a připravit vše pro jejich malou oslavu. Oslavují svoje již stoleté přátelství, které je každý dnem pevnější a pevnější. No a taky musí oslavit získání nového přítele a možná i budoucího Farinina kluka. Víly jsou velice veselá a zábavná stvoření, která všem ráda pomáhají. Snad pomůžou jednou i vám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čí povídky se vám líbí více?

Kyoketsuki (Kyo-chan)
Sayuri (Sayu-chan)
Obou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama