Děsivá noc

8. října 2013 v 10:52 | Sayuri |  Sayuri - jednorázové povídky
Tři kamarádky se rozhodnou si udělat zkoušku odvahy. A tak si vyberou jednu starou budovu, o které se tvrdí, že v ní straší. Strávit noc v takové barabizně pro ně přeci nebude nic těžkého, ale to jsou právě na omylu. Brzy zjistí, že na těch povídačkách je přeci jen něco pravdy. Ale to není to jediné, s čím by si měli dělat starosti. Při svém průzkumu staré budovy totiž narazí na trojici podivných kluků, kteří tvrdí úplně to samé co ony, a to že si sem přišli udělat zkoušku odvahy. V šestici se tedy vydávají odhalit tajemství staré budovy. A dozví se opravdu děsivou věc.
* * *


Trojice děvčat stála před chátrající budovou, ve které podle zvěstí straší. Prý se tam chybou samovolně věci nebo mizí lidi. Nikdo zatím tyhle zvěsti nepotvrdil ani nevyvrátil. A právě to se chytaly tahle děvčata udělat, dokázat že se není čeho obávat. Vyměnily si pohledy a vyšly společně vstříc hrůzám onoho domu.
"Ai? Vzala si sebou dost zásob?" zeptala se své blonďaté kamarádky Emi, nejmladší z těch tří dívek.
"Jasně. Nic jiného v batohu ani nemám." odpověděla jí hned docela vesele. Raději si svého děsivého okolí nevšímala, vždy se totiž bála tmy. Ale teď byla se svými nejlepšími kamarádkami, tak se cítila statečnější jak kdy jindy.
"Já vzala deky a nějaké pití." přihlásila se o slovo nejstarší hnědovlasá dívka. Obě se na ni velice mile a vděčně usmály.
"Fajn. Já mám dostatek svíček, zápalek i baterek." zvolala vesele Emi a pohodila zrzavou hlavou až se její lokýnky zaleskly v slabém světle pouliční lampy. Vytáhl tři baterky z batohu a podala dvě svým kamarádkám. Rozsvítili je a vydaly se pootevřenými vchodovými dveřmi do domu.
"Za své slávy to byl dům jedné velice bohaté rodiny." řekla Ai a posvítila na velice draze vypadající lustr.
"Fíha, to bych chtěla vidět za světla a bez těch pavučin." zahvízdala Cho. Emi se vedle ní otřásla zhnusením.
"Mohlas vynechat ty pavučiny?" zeptala se jí pobouřeně.
"Promiň, nemohla jsem si to odpustit neříct." zahihňala se vesele brunetka.
"Hlavně se zase nezačněte hádat." varovala je obě Ai, "Prohlédneme nejdřív přízemí nebo patro?" zeptala se po chvilce vzájemného mlčení znova blondýnka.
"Přízemí." zavelela Cho a vyšla chodbou nalevo. Děvčata se lehce zasmála a následovala ji. Našly kuchyni, jednu koupelnu a záchod. Úplně na konci chodby byla jídelní místnost, která vypadala nedotčeně a celkem používaně.
"Mám dojem, že tu možná někde natrefíme na bezdomovce nebo tak něco." pronesla trpce Cho.
"To jo. Vypadá to, že tu někdo před chvílí byl." řekla Ai s pohledem zkoumající zbytky na stole.
"A hádám, že o tu opustil či spíše opustili spěšně." přidala se k ní Emi.
"To muselo být fakt více lidí. Podívejte se na tu hordu jídla, co ještě nesnědli." Řekla brunetka a vzala do ruky talíř plný výběrového sýra. "A museli být taky zřejmě dosti bohatí nebo zloději." dodala.
"Hlavně to nejez a vrať to na své původní místo." napomenula jí Emi. Zrzka a blondýnka se postavily za svojí kamarádkou a čekali na její reakci.
"Je toho škoda." Postěžovala si a už chtěla talíř položit, když se jí v ruce proměnil v prach. S vyjeknutím odskočila dozadu, čímž spadla na zem se svými dvěma kamarádkami pod sebou. Všechny tři si mnuly bolavé části těla a nevěřícně mžikaly na prázdný a zaprášený stůl.
"Co kdybychom šly dál." navrhla nevinně a beze strachu Cho.
"To se ani nemluvíš? Mám totiž takový dojem, že jsi někoho naštvala." rýpla si do ní Emi.
"To je mi fuk. Nemají tu nechávat jen tak položené, dobré jídlo." řekla na obranu a otočila se k odchodu.
"Tohle bylo docela děsivý, ne?" odvážila se promluvit Ai, když vyšly na chodbu.
"To jo, ale pořád to může mít i logické vysvětlení." klidnila jí Cho.
"No tak to potom nevím jaké." řekla Emi, "snad jen, že tu doopravdy straší." Zasvítila si zespod do obličeje a udělala přitom, takový škleb, že se děvčata neudržela a vyprskla smíchy. Chvíli odpočívaly vedle kuchyně, než se vydýchaly z toho náhlého smíchu. Jestli tu někdo byl, musel se jimi náramně bavit. Pak se vydaly dál a prozkoumaly chodbu napravo od vchodu. Tam byla společenská místnost, něčí pracovna a knihovna. Ale nenašli nic divného, ani děsivého. Dokonce ani pavouky. Nakonec se vrátily do vstupní haly a s napětím pozorovaly schody, které vedly do patra. S hlubokým nádechem společně stouply na první schod a dále postupovaly s opatrností. Přeci jen je tenhle dům už dosti starý. Schody pod jejich kroky lehce skřípaly, ale zatím působily pevně. Cho stoupla na před poslední schod a zatavila se.
"Co se děje?" zeptala se jí Ai.
"Na chvíli jsem měla pocit, že něco slyším. Ale to se mi muselo jen zdát." zavrtěla hlavou a vystoupala až nahoru do patra. Tady vedla chodba rovně a následně se rozdělovala. Děvčata si zvolila nejdříve pravou stranu. Většinou našly pokoje, ale mezi nima se skrývala i koupelna se záchodem. Tahle chodba byla docela dlouhá a na jejím konci byly dvojité dveře.
"Kam asi tak vedou?" zabrblala Emi a s Ai je pomalu otevřely. Nejdřív to šlo těžce, ale potom byly dveře najednou o hodně lehčí. Důvod toho zjistili až teprve v momentu, kdy Cho zděšeně vykřikla. Ale nebyl to jediný křičící hlas. Ai s Emi se podívala, co se děje. Za dveřmi stál nějaký kluk a překvapeně se přitom díval na Cho, která byla trochu mimo.
"Kdo jste?" zeptal se jich ten kluk. Ai vzala baterku a posvítila si na něj. Měl dlouhé havraní vlasy stažené v culíku a podezíravě se na ně díval.
"A kdo jsi ty?" optala se ho Emi.
"Kuro." odpověděl a změřil si holky pohledem.
"Já jsem Ai." představila se mu blondýnka, pak ukázala na vzpamatovávající se brunetku, "Tohle je Cho a ta zrzka támhle je Emi." ukázala na svoji kamarádku.
"Fajn a co tu děláš?" zeptala se ho Cho, "Docela jsi mě vyděsil." dodala ještě spěšně.
"Já vím a omlouvám se za to. Čekal jsem za dveřmi někoho jiného." odvětil nesměle.
"Koho jiného?" chytla ho okamžitě za slovo Emi.
"Svoje kamarády." odpověděl, "Chtěli jsme si udělat takovou zkoušku odvahy." vysvětloval trochu podivně. Emi mu nevěřila a Ai na tom nebyla o nic líp, ale Cho se velice líbil a uvěřila by mu snad všechno. I nemyslitelné.
"Tak to nebudem rušit." chtěla už odejít zrzka, ale její kamarádka jí chytla za rukáv a zastavila jí tím.
"Ve větším počtu bude větší prča." pošeptala jí tiše. A v téměř ve stejnou chvíli se ozval i Kuro.
"Nechtěli byste se k nám připojit. Klukům to určitě nebude vadit." zeptal se. Po chvilce váhání a dohadování se nakonec rozhodlo, že se k nim děvčata připojí, a tak odevzdaně následovala Kura dovnitř zatím záhadného pokoje. Jak následně zjistili, tenhle pokoj dříve sloužil jako klubovna. Tehdy to v něm muselo docela žít. Ale teď působil docela pochmurným dojmem. Holky zpovídali Kura, jenže se toho moc nedozvěděli. Nechtěl jim říct, kde bydlí ani kam chodí na školu. Když se ho chtěla Emi zeptat na další detail jeho života, otevřely se dveře a do slabě osvětleného pokoje vstoupili další dva kluci. Jeden z nich měl neučesané blond vlasy a druhý stejně upravené černé. Byli si docela podobní.
"Kdo jsou ty holky?" zeptal se černovlásek.
"A co tu dělají?" ozval se docela mile blonďák.
"To jsou Cho, Ai a Emi." představil holky, Kuro, "Děvčata tohle jsou mojí velice dobří kamarádi Subaru," ukázal na blonďáka, "a Shin. Jsou to dvojčata tak se nedivte." vyhl se vražednému pohledu černovlasého Shina.
"Aha, a co tu děláte tak pozdě večer? Jste velice krásná děvčata, neměly byste se potulovat ulicemi sami." usmál se na ně sladce Subaru a pohledem se zastavil na Ai. Jeho oči se při pohledu na ni lehce zastřely smutkem a po oku se podíval na svého bratra. Ten dělal jako, že tam nejsou. Ale Subaru věděl, že uvnitř trpí. Stejně jako on. Otočil se na zrzavou Emi a roztáhl úsměv, do toho nejmilejšího jaký uměl. Tyhle holky byla až nebezpečně podobné třem dívkám, které tu kdysi žily.
"Chceme objasnit záhady kolem tohohle domu." řekla rozhodně Cho.
"Tak to jsem zvědavý jak." zasmál se trpce Shin.
"Shine!" okřikl ho rázně jeho bratr. Otočil se na něj, a když se jejich pohledy střetly, světla v pokoji zablikala a některé svíčky, které byly zapálené, zhasly. Děvčata se k sobě přitislka a čekala, co se bude dít dál. Ai se začala lehce třást strachy, což trochu rozhodilo Shina. Podíval se na ně.
"Jste jak duchové, co nás přišli strašit. Akorát, že jste z masa a kostí." prohodil naštvaně, otočil se a najednou byl pryč. Prostě se před zraky dívek rozplynul ve vzduchu jako nějaký duch.
"To se mu teda fakt povedlo." postěžoval si, Kuro.
"Mám dojem, že začínáš zapomínat." pronesl Subaru a rázem před nimi stál místo fešného kluka obří pavouk. Všechna tři děvčata polekaně vykřikla a snažila se dostat z toho domu pryč. Docela dlouho jen bezcílně bloudila po chodbách, které byly najednou nějaké jiné. Když se na chvíli zastavily, aby vydechly, objevil se vedle nich najednou, Kuro a donutil je s křikem utíkat dále. Potom Emi objevila vchodové dveře a společně s Cho a následně i Ai se je snažily otevřít. To se ukázalo jako velice obtížné, protože hodnou chvíli nechtěly povolit. Teprve když už se k nim dosti přiblížil ten obří pavouk, je dveře vypustily ven a s ohlušující ránou se za nimi zase zavřely. Ale děvčata se zastavila až teprve na chodníku před domem, kde se s hrůzou otočily na poklidně vypadající dům.
"Přišel jsi o zábavu Shine." díval se na ně z okna, Kuro. Shin si stoupl vedle něj a pohledem spočinul na blondýnce.
"To si nemyslím." odvětil chladně.
"Já myslím, že takhle to bude lepší." přidal se k nim Subaru.
"Přeci jen, my jsme duchové a tohle jsou živá děvčata, která s námi nemají nic společného." vyzněl najednou smutně, Kuro, "A nikdy mít nebudou."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čí povídky se vám líbí více?

Kyoketsuki (Kyo-chan)
Sayuri (Sayu-chan)
Obou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama